Článek
Ondřej Kundra z Respektu oligarchy Bakaly, jenž se nejspíše zakrátko přesune pod nové majitele, má prst na tepu našeho mocenského bloku a plní přání mocnějších lidí, nežli je on.
Napsal tedy článek, kde odkazuje „populistu“ Fica do patřičných mezí mravní pokleslosti - a „proruskosti“.
Co by byl Západ bez pocitu mravní nadřazenosti?
Základní otázka: myslíte, že pan Kundra spíše věřívá tomu, co psává? Nebo jakým způsobem je vlastně v jeho „investigativní“, „liberální“ a „středové“ hlavě srovnán na jedné straně fakt vojenské a ekonomické dominance (a útlaku), na druhé straně obvyklá ideologie zvláštní morálnosti „Západu“ s jeho mocenským centrem v USA?
Četbou pana Kundry můžete stanovit, jaké žonglérské triky při psaní ve prospěch mocenského statu quo používá. Myslíte, že je něčím originální? Či přesvědčivý tváří v tvář skutečnosti?
O to by nám právě mohlo jít, pokud budeme tak staromódní a budeme zohledňovat fakta, souvislosti mezi nimi a měřit různým lidem stejným metrem.
Důkazy lísání
Bude prosím někdo zpochybňovat, že u nás máme dostatek lidí, kteří se rozhodně lísají k Washingtonu?
Můžete ukázat na jakýkoli případ, kdy o tom pan Kundra a podobní lidé psali? Nebo si myslíte, že Washington, který má na svědomí mnohem více mrtvých od konce 2. světové války, je „lepší“ než Moskva? A co lísání mediálních nižších šarží vůči těm, kdo si platí média i politiku?
Takto základní naivní otázky dostačují. Jedním banálním pohybem může být demaskováno morální pozérství a pokrytectví různých „hlídacích psů demokracie“. Jsou to totiž lidé, kteří jednoduše roztleskávají pro vlastní partu, která jim do určité míry garantuje bezpečí ohledně „třecích ploch“ tohoto mocenského bloku (zahraniční invaze, rozšiřování NATO, ale i využívání laciné pracovní síly atd.).
Určitý obvyklý typ české ideologie např. ztotožňuje naše členství v EU a NATO v představě vazby na „Západ“. Již samotné narušení tohoto falešného ztotožňování dvou demonstrovatelně odlišných zájmů vyžaduje v Česku určitou kuráž a připravenost být něčím více než papouškem „euro-atlanticismu“ (kódové označení pro servilitu evropské reprezentace vůči USA).
Jak by mohla vypadat morálka v politice?
Vyberte si, zda to sdělíte i svým nezletilým dětem, ale: politika je především boj o moc. Možná jste to tak trochu tušili. Pomoci by mohlo, pokud se podíváte na třídní rozdělení uvnitř Západu, v jeho amerických a německých centrech, a ještě spíše na to, jak je nakládáno s těmi, kdo jsou na periferii našeho údajně vysoce morálního regionu a s těmi, kdo jsou mimo něj.
Takže naroubovat morálku na politiku je vysoce problematické - pokud to skutečně myslíme vážně. NATO není sférou „západního dobra“, což lze demonstrovat nejen na Turecku. S rostoucími sociálními rozdíly a oligarchizací politiky a médií (zdravíme nadřízené pana Kundry!) lze stále méně mluvit o nějaké podstatné demokracii. Chcete si vybírat, zda se necháte moralizovat a vyhrožovat si od Balšínka, nebo od Kundry? Nebo by bylo vhodnější je pospolu poslat k šípku, když prohlédnete, co jsou i se svými nadřízenými zač?
Takže morálka nám stále uniká. Třeba by napomohl Immanuel Kant - pokud ještě není u českých propagandistů na indexu.
