Článek
Předseda Pirátské strany Ivan Bartoš ve svých čtyřiačtyřiceti letech již třetím rokem pobírá ministerský plat okolo dvou stovek tisíc korun - respektive od roku 2022 zvýšený na 236 000 (včetně příplatku pro místopředsedu vlády).
Jistě si něco přivydělal i za pózování do reklamy pro Facebook Meta oligarchy Zuckerberga a možná i jinde.
Jeho základní plat je pětkrát vyšší nežli „průměrná mzda“ - na niž však nedosáhnou dvě třetiny zaměstnanců (z nichž se většině nezvyšovaly platy tak jako politikům, za stavu ostrého poklesu kupní síly).
Anebo jde teda o ty „hodnoty“?
Když jdete kolem sídla Pirátů na Palackého náměstí v Praze, tak se vám kromě podobizen pana předsedy a pár vedoucích členů naskytne pohled na velké nápisy: „Odvaha dělat, co je správné“.
Další reklamní hesla byla před volbami: „Pusťte nás na ně!“, „Vrátíme Česku budoucnost“. Úzce spjaty se stranou jsou i výroky o „hodnotách“ (i v rámci vnitrostranické kritiky; viz odkaz o Bartošově reklamě výše), popřípadě „liberálních hodnotách“. Taktéž z „kritického“ křídla strany vycházely předvolební slogany o „naději“. Věc se neobešla ani bez opakování námořnických metafor o „držení kurzu“, popřípadě o nutnosti „návratu do rozbouřených vod“.
Opakovaně slýcháme od zástupců Pirátů, že jsou „středová liberální strana“, která „není ani nalevo, ani napravo“ (což například předseda Bartoš opakoval i po odstavení „obdivovatelky komunismu“ Jany Michailidu z vedení strany). Před nedávnem vystoupil ze strany její spoluzakladatel Jiří Kadeřávek s prohlášením, že „otočili o 180 stupňů a jde jim o placená místa“.
Místo Pirátů v systému české pravicové nadvlády
Náš hlavní nadpis odkazuje k nedávným patáliím pana Bartoše se spouštěním digitalizovaného vyřizování stavebního řízení, respektive s koaličními kolegy, kteří mu dávají čas na nápravu do konce letních prázdnin.
On a jeho strana nikdy žádnou veřejnou podmínku ostatním vládním stranám - při jejímž nesplnění by třeba hrozili odchodem z vlády do opozice - nedali, ne? Loni na podzim sice rozhodli, že vlivný ódéesák Blažek musí „okamžitě skončit“ na ministerstvu spravedlnosti. Avšak on tam stále je a Piráti o tom příliš nemluví. Původně také „trvali“na tom, aby tzv. daň z mimořádných zisků masivně inflačně bohatnoucích vlastníků (mezi nimi bank a zbrojařů) platila ne až od roku 2023, nýbrž o rok dříve. To také nenastalo. A výhrady vůči vynětí zbrojařů z jakéhokoli zvýšeného zdanění jsme neslyšeli už vůbec.
Piráti jsou zkrátka velice poslušní vůči jádrům vlastnické moci a jejího pravicového politického servisu. Rovněž na druhého pirátského ministra, pana Lipavského, je spolehnutí. Tedy ještě v roce 2022 byl listem Neviditelný pes vyzýván, aby odstoupil, pokud má „problém s Izraelem“, protože se jeho zastoupením ČR nepřipojila ke kritice dokumentu OSN, který uvádí, že: „konec okupace je klíčovým prvkem pro ukončení bojů i napětí mezi Izraelem a Palestinou“. Ale od té doby je zcela v souladu s našimi „mezinárodními závazky“ (srov. s jeho kritikou např. zde; kritiku jeho role ve věci válka na Ukrajině a NATO/USA nenajdeme ani v „levicově-kritickém“ Alarmu; zato v politicky smíšeném Argumentu).
Piráti mají sice pouze čtyři poslance a jednu europoslankyni, ale sedí na krajských zastupitelstvech včetně Prahy a čtvrtina jejich členstva má mít příjmy ze státního rozpočtu. Na svých stránkách tvrdí, že jsou „jediná strana bez korupce“.
Lze snadno dokumentovat, pro co všechno už Pirátizvedli ruce (včetně například kroků v rámci „důchodové reformy“). V poslanecké sněmovně nyní sedí výhradně pravicové strany, které se vyznačují klasickými náležitostmi pravicové politiky, jako je hájení zájmů a zisků vlastnické třídy a oligarchie a potlačování zájmů většiny podřízeného obyvatelstva. Piráti jsou jednou ze stran vládní pětikoalice bohatých, vedle níž je zde pravicová pseudoopozice čítající dvě strany. Strany vládní koalice i „opozice“ se shodnou na mnoha klíčových aspektech ekonomické a sociální politiky (superhrubá mzda, minimální či žádná progrese zdanění, absence tlaku na výrazné zvýšení minimální mzdy a přerozdělování bohatství odshora dolů). Zastupují jen různé ostíny té samé nadvlády.
Ve stopovém množství se u Pirátů někdy objeví slabě „levicové“ náznaky, ale ty se obratem setkají s ostrým zamítnutím ostatní pravice toho či onoho odstínu (srov. reakce na návrh zvláštního zdanění prázdných bytů, návrhy na vyšší zdanění firem a zavedení sektorových daní či vyšší zdanění bank a energetických společností v době ostrého zdražování). A Piráti nakonec vždy ustoupí. Lze shromáždit údaje o tom, z jakých oligarchických zdrojů dostávají peníze a jaké jsou souvislosti české pravicové nadvlády v politice a v médiích. Piráti se nepochybně do určité míry hodí jako „liberální“ maskot vlády, v níž například hlavní strana sdílí mezinárodní platformy s ultrapravicovými až fašizujími stranami. Takže Piráti jsou více tolerováni některými oligarchickými médii, jako je Respekt nebo Deník N (viz jejich majetele v předchozím odkazu), zatímco jiná oligarchická média se nebudou rozpakovat proti nim vést kampaň ve prospěch jiných pravicových stran např. nyní s blížícími se krajskými volbami.
Jak je to s tou „odvahou“?
Když byla z vedení sesazována Jana Michailidu za účast na akci Dny antikapitalismu, tak pan předseda Bartoš mimo jiné napsal, že Michailidu je „bezesporu odbornice na psychotropní látky“ (ale její nakouknutí na levicovou akci je nepřípustné!). Otázkou je, zda se jí zastane nyní, když je proti ní vyvoláno další vnitrostranické hlasování v souvislosti s jejími návrhy na omezení alkoholu.
Když sečteme a podtrhneme celé působení Pirátů, nevychází nám z toho cosi typického pro pravici v Česku i jinde: šlápnout na ty pod sebou a leštit kliky těm nahoře? Avšak poslušní pomocníci od Pirátů mohou nakonec sami zajít na tento mechanismus naší „demokracie“. Zde se nějací pěšáci a civilisté obětují velice lehko, jak dosvědčí i pan ministr Lipavský.
