Článek
Stala se z toho další mediální fráze: vláda prý „špatně komunikuje“ (srov. 2022: ČT24 26. 10.; loni: idnes 16. 4., Český rozhlas 11. 5., Alarm 11. 5., Forum24 26. 11.; letos: Aktuálně.cz 17. 1., Český rozhlas 25. 1.).
Avšak na CNN Prima News vlastněných oligarchou Zachem vyšel nedávno článek, jenž mě upoutal. Autorka jménem Karolina Stonjeková - která pracuje také jako „PR konzultantka“ - se ve svém textu dívá na několik vybraných kroků současné pravicové vlády a táže se, co mohou způsobit ohledně „zbytků důvěry občanů v systém“.
Ideologie našeho systému a jeho realita
Konstatuje se již nyní (dle průzkumů) velice nízká důvěra/podpora vůči vládě a autorka předpovídá její další pokles. Tón textu má patrně vyznít (částečně) jako varující. Jsou předneseny i tyto fráze: „V demokracii má totiž fungovat cosi jako vyvažování. Mají fungovat nějaké korekční mechanismy, chcete-li záchranné brzdy. Brzdy, za něž se dá zatáhnout v případě, že dojde k selhání“.
Dle vlivné a rozšířené reklamy má nyní vládnout „vláda demokratů“. Avšak autorka jako by stavěla „demokracii“ proti „demokratům“. Píše dále: „Jenže v demokracii by přece měly fungovat ještě další pojistky. Třeba prezident. Nebo jako nejvyšší instance zmiňovaný Ústavní soud. Chyba lávky! Prezident nebude hrát roli pojistky vůči vládě, která mu v podstatě dopomohla ke zvolení. Viděli jsme to už několikrát – poprvé právě v souvislosti s důchody. A co pojistka v podobě ÚS? Nic… Pokračuje praxe, kdy je tento orgán de facto třetí komorou Parlamentu“.
To by nakonec skoro mohl napsat i nějaký komentátor a ideolog, který jinak roztleskává pro současnou pětikoaliční vládu, ne? (Nebo myslíte, že by nezašel tak „daleko“?)
Pohádka pro hloupé o „hodných“ a „zlých“ oligarších
Kdo začne pátrat, jak jsou placeny politické strany, jak jsou vlastněna média podporující stávající vládu (i pseudoopozici) a jak jimi procházejí různí ideologové a „experti“, může začít chápat, že vládní i „opoziční“ moc má u nás nyní mnohem více společného nežli rozdělujícího. Dalo by se to srovnat s kartelem, resp. oligopolem supermarketů či s coca-colou a pepsi (nebo dvěma oligarchickými pravicovými stranami v USA, které jsou prý vzájemnou „alternativou“, či se situací ve Velké Británii s pravicově disciplinovanou Labour Party a pravicovou Konzervativní stranou).
Jde o to, že většina politických stran (všechny nynější parlamentní) prostě slouží početně výrazně menšinové skupině lidí z vlastnické třídy. Pod tím jsou poskládány různé „servisní skupiny“ (manažeři, právníci, komerčně angažovaní vědci včetně lékařů, ekonomů apod.). Následně různé vrstvy a skupiny „střední třídy“ (která již ale disponuje dalece menším majetkem nežli oligarchie) a potom ostatní poddané a málo majetné obyvatelstvo. Předstírat, že se současným rozdělením bohatství a jeho tendencemi u nás funguje něco jako „demokracie“, je směšné a vyvratitelné skutečným zkoumáním společnosti.
Techniky manipulace obyvatelstva ve prospěch vlastnické třídy
Zdá se bohužel, že spousta lidí není s to chápat, jaká je souvislost mezi různými ideologickými slogany a předsudky na jedné straně a zájmy bohatých, mocných lidí na straně druhé.
Naše společnost má demokratickou fasádu, ale její určující mechanismy jsou jiné než demokratické. Vlastnictví přinášející zisk (nebo rentu) je rozděleno krajně nerovně a lidé pracující pouze za mzdu a disponující malým majetkem jsou dopředu v hluboce podřízeném postavení. Velcí vlastníci si kupují novináře, politiky - a ideology - a běžní zaměstnanci jsou v roli poddaných s minimálními právy. Současná ideologie mluví o různě „úspěšných“, popřípadě „schopných“, ale společnost je ve skutečnosti rozvrstvena podle majetkové moci a do různých pater služebníků. (Přičemž se zdá, že do budoucna bude čím dál více privilegium, pokud se člověk ještě vůbec nějakému vlastníkovi bude hodit jako služebník.)
Po skutečně určujících lidech z vlastnické třídy (která stěží bude početnější než 3-5 % obyvatel) je tu „vyšší a nižší střední třída“. Propaganda pro současnou nadvládu ráda nafukuje „střední třídu“ do zcela nerealistických rozměrů (srov. zde), ale vzhledem k rozdělení majetku v obyvatelstvu a k faktu, že na „průměrnou mzdu“ (podobný konstrukt jako „střední třída“) nedosáhnou 2/3 zaměstnanců - jakož i z určitých historických, sociálně-dynamických důvodů apod. - je zcela nerealistické do této „střední třídy“ řadit více nežli 30-40 % obyvatel. A nakonec má k nadřízenému a skutečně rozhodujícímu obyvatelstvu blízko pouhá menšina „střední třídy“ (zmíněné servisní skupiny), přičemž rozhodně již od 90. procenta níže se jedná jen o trochu zvýhodněné podřízené.
Jak vlastnická třída získává hlasy „střední třídy“
Ze zhruba 8 miliónů oprávněných voličů, respektive 5,5 miliónů reálně hlasujících, dalo při parlamentních volbách 2021 hlas pravicové pětikoalici dohromady ani ne 2,5 milionů. Pravicová parlamentní pseudoopozice má hlasů 2 miliony.
Na hlasováních jako zrušení „superhrubé mzdy“ (což nerovně pomohlo silně nadprůměrně vydělávajícím zaměstnancům), ale i na postoji k zaměstnaneckým právům a standardům, k dostupnosti veřejných služeb (zdravotnictví, školství), způsobu rozvoje regionů atd. lze demonstrovat všemožné shody a průniky mezi údajnými nynějšími „demokraty“ a „populisty“.
Lze také velice dobře doložit, že voliči jsou k volbě různých pravicových stran jednajících v zájmu vlastnické třídy (včetně Pirátů) získáváni mixem „konzervativně“ a „liberálně“ zabarvené reklamní propagandy. Některé strany jsou čistší coca cola, jiné čistší pepsi (kofola atd.), ale mnohdy je to slité dohromady. Lze také velice dobře dokládat v historickém průřezu a napříč zeměmi, že vyjma „kulturních“, „hodnotových“ či „lidskoprávních“ bojů (čistky v médiích, potraty, homosexuální svazky atd.) je mocensko-ekonomická politika „liberálů“ a „konzervativců“ dalece stejná. Jinými slovy: pokud opravdu něco znamenáte z hlediska majetku, tak je jedno, zda za vás kope Bartoš, Okamura, Rakušan či Nerudová. (Biden, či Trump.)
Nervozita krásných lidí ze „střední třídy“
Přes bezmála povinný optimismus a „naději“ (volební reklamní slogan mj. Pirátské strany) se alespoň trochu přemýšlejícím lidem (kteří nepatří do oligarchického zlomku obyvatelstva) nemůže jevit budoucnost jako růžová.
Mnohačetné krize zahrnují - zcela podložené - obavy ze sociálních otřesů v důsledku technologicko-organizačních změn, ale také zostřující se globální konkurence. Statisticky zcela realistické je tušení, že v lepším případě budu docela obyčejným proletářem - pokud se vůbec budu někomu hodit k vykořisťování (pardon: tvorbě „přidané hodnoty“ při „dávání práce lidem“).
Vysoce nadprůměrně placení karieristé - politici a jejich „markeťáci“, „experti“, šéfredaktoři oligarchických médií i spojky v tzv. veřejnoprávní sféře atd. - pilují techniky získávání obyvatelstva pro vlastní karierní cíle, které se obvykle nepříčí zájmům vlastnické třídy na pokračujících a rostoucích ziscích/rentách. Vezměte si výše zmíněného oligarchického vlastníka CNN Prima News a jeho komentátorku. Vezměte si desítky či stovky dalších, vychytralejších (srov. zde) i hloupějších propagandistů pravicové nadvlády.
Bota, která šlape po těch dole, může sledovat různé módní trendy
Máme-li metaforu s botami, tak potvrďme, že v našem režimu je rozhodující vlastník výroby bot (a nad ním banka, příjemce pozemkové renty apod.). Pokud zrovna začnou být v módě okované boty, s nimiž se dobře kope do lidí, tak se nahoře mocensky nic nemění. Jindy zase můžou být v módě barevné tenisky. Nebo něco mezi tím. Jak známo: módní vlny je možné cíleně vyvolávat a proto jsou zde ony „servisní skupiny“, ideologové, propagandisté.
Jedním takovým je např. Jindřich Šídlo, jiným např. Petr Drulák (srov. v Deníku N a v Echu24 a finanční zdroje obou). Pak jsou to zmíněné týmy „markeťáků“ a různých profesionálních reklamních manipulátorů (všechno strašně prospěšné profese!), ale také právníků, ekonomických analytiků aj. Dlouho byl Drulák na relativně vlivných a nadprůměrně placených státních postech, aby byl potom vyhozen z výzkuného ústavu při ministerstvu zahraničí, údajně pro „nadbytečnost“, ale i dle předchozích „vytýkacích dopisů“ se spíše zdá, že nemohly být trpěny jeho mírně vybočující výroky ve věci tzv. „podpory Ukrajiny“.
Pan Drulák rovněž jako výše citovaná „markeťačka“ Stonjeková publikuje na CNN Prima News oligarchy Zacha a jeho nedávný esej se obrací proti „liberálním elitám“ - či „progresivistickým oligarchiím“, jak on říká. Kdo zná například zastírající souboje mezi coca colou a pepsi (pardon: „konzervativci“ a „liberály“) z USA, hned uvidí, že Drulák vůbec není originální. Sám se staví jako nějaký non-konformní bojovník s (mystifikovaně popsaným) establišmentem, ačkoli je jasné: stávající oligarchie ráda takového Druláka využije ke svým účelům (i jeho styl obouvání má na trhu docela slušný odbyt a vymezovat se proti jiným módám je lepší, nežli se vymezovat proti módám samotným a nakonec profitérům z nich; srov. zde).
Drulák tedy loví duše pro nadvládu vlastnické třídy (nebo snad pro demokratizaci a větší sociální rovnost?!) po „konzervativním“ způsobu. V duchu doby k tomu vydává „trumpovské“ až fašizující tóny. Jeho sborník textů „zajímavých lidí“ zahrnuje i doslova neofašistického francouzského ideologa Alaina de Benoista (srov. zde). Zde začínají být věci pikantní, neboť Benoist je zahrnut i ve sborníku, který se stal bestsellerem Echa24 oligarchů Ovčařího a Španěla. Ještě pikantnější je vyhledat si zprávu, kterou zdůraznily CNN Prima News oligarchy Zacha o tom, jak je financován „Nadační fond nezávislé žurnalistiky“ (předseda výše odkazovaný David Klimeš z „hodné/liberální“ poličky), který na přilepšenou poslal nějaké peníze i oligarchickému Echu24 (menší obnos také Alarmu a Deníku Referendum za pana Šlerky). Konečně možná ještě pikantnější je, že kombinací zdrojů se můžeme dopátrat, že „Nadační fond nezávislé žurnalistiky“ je propojený s lidmi, kteří zaplatili vytvoření současného prezidenta made in NATO, vládní pětikoalici - a rovněž platí Deník N, který skrze výše odkazovaného Jana Moláčka důrazně kárá Druláka. (A karieristé ze sociální demokracie také kývli na „pomoc“ od pana oligarchy.)
S kým tedy vlastně pan Drulák bojuje proti komu? A za co?
Slévání coca coly a pepsi
Takže už se trochu dokážete vcítit do uvažování (a zájmu!) lidí, kteří v naší společnosti něco znamenají, a kteří rádi investují do coca coly, pepsi nebo klidně do obou?
Jak známo, jsou ještě všemožné jiné koly, některé možná dokonce relativně „poctivé“ a docela dobré. Víte však, jak skončí, když se nebudou vlastníkům rentovat. Občas ale mohou být nabízeny v regálu supermarketů pro „větší pestrost“. A pokud se náhodou stanou populárními, tak dříve či později padne „nabídka, která se neodmítá“. V takovéto situaci jsou více či méně skutečné a poctivé zbytky čehosi jako levice (tedy protikladu výše popisované nadvlády), které z důvodů ozvláštnění - a reálné nepopularity pětikoalice a tedy poptávce po něčem jiném - dostanou zatím místo i u takového oligarchy Zacha (srov. oligarchy Sedláčka a Pražáka).
Skutečná levicová opozice bude vždy „konzervativci“, anebo „liberály“ (anebo jejich společnými silami) potlačena. Pokud Drulák na Rádiu Universum - kde najdete např. A. Tomského jinak také od oligarchy Lukačoviče nebo Jaroslava Duška (!) - vyzývá k „dialogu mezi konzervativci a levičáky“, tak toto samozřejmě má své historické předobrazy a je to opakováno, když např. ultrapravicová německá AfD používá citáty Ernsta Thälmanna (srov. zde). „Liberální“ část pravice zase má jiné své ochočené „levičáky“.
Kdo se prokouše (zde odkazovanými) „liberálními“ i „konzervativními“ výplody, povšimne si: 1) zaměření mimo rozhodující socio-ekonomické otázky na druhotné a povrchní problémy, 2) nízké myšlenkové úrovně. Polemiku s Drulákem vedenou z mnohem poctivějších levicových pozic najde člověk například u Michaela Hausera (srov. zde).
Když paní Stonjeková říká qui bono, tak je skoro na správné stopě
Vraťme se k začátku textu. Naše paní „markeťačka“ Stonjeková se nedávno dotkla i vlastnictví premiéra „demokratů“. Je to určitá kritičnost, která bude mít výše líčený limit. V textu, od něhož se na začátku odrážím, též prý chce zastávat „přístup[…], v němž se neptáme na správnost nebo špatnost, ale klademe si otázku qui bono“. To znamená: „komu se to hodí“ či „kdo z toho profituje“.
Paní Stonjeková se tak ovšem nebude tázat v případě svého oligarchického nadřízeného (ostatní zmiňovaní „hlídací psi“ také ne) a pan Drulák prozatím také nezařadí do „progresivistické oligarchie“ a k „extrémistům“ (což si bezvadně osvojil od „liberálních“ policajtů) oligarchu Zacha (u nějž má nyní i svého spenglerujícího kolegu Bártu) a možná ani Echo24, které je taktéž zběhlé v českých pravicových škatulatech.
Poslední slovo jistě neřekl oligarcha Tykač, jehož paní již nějakou dobu provozuje „nezištnou charitu“. No, a pak už je problém náhrady za oligarchu Babiše, který tak umně vychytává a pravicově neutralizuje hlasy nespokojených občanů, skoro vyřešen. To sice trochu předbíháme, ale ona je česká pravicová nadvláda opravdu docela předvídatelná, pokud se člověk občas obtěžuje myslet.
