Článek
[slovenskú verziu textu nájdu čitatelia tu]
Udělal jsem si „volební kompas“. Původně jsem chtěl na Denníku N, kde je ale článek zpoplatněný a čtenáři se zobrazí, že: „V týchto voľbách ide o JEDNO. O demokraciu. Preto vám teraz dáme Denník N len za JEDNO euro“.
Zdarma se kompas najde na samostatné stránce. Výše citovaná reklama Denníku N potom spíše dokládá, že v těchto volbách nejde jen o demokracii, ale také o eura. Můj výsledek si můžete prohlédnout na úvodní ilustraci.
Centr_slovkompas
Otázky, na které se vás nikdo neptá
Zuzana Čaputová v předvolebním rozhovoru sdělila ohledně kandidátů: „Je to pestrá ponuka a určite je z čoho vyberať“. Z této „pestré nabídky“ vám má s výběrem pomoct zmíněný volební kompas.
Jako u každého průzkumu mínění je třeba se ptát, jak byl zkonstruován, jak je zaujatý. Autoři jsou alespoň natolik poctiví, aby odkryli, jakou metodiku při konstrukci kompasu použili. Kritičtější uživatel se zde ale nezastaví a musí si položit otázku, zda například vymezení jedné osy jako „liberální demokracie vs. autoritářský režim“ a jiné jako „internacionalismus vs. izolacionismus“ není spíše zavádějící. Rovněž je nutné zkoumat, jak byly autory kompasu jednotlivé strany ohodnoceny, aby pasovaly do těchto kategorií.
Konkrétně: v určité společenské skupině se „liberální demokracie“ nebo „internacionalismus“ bere jako něco automaticky dobrého, zapomíná se ale na to, jaký skutečný význam mají tato hesla v dominantní politické a ideologické praxi. Z „liberální demokracie“ se až příliš snadno stává právo na nerušené hromadění majetku na úkor ostatních v rámci jednoho státu a z „internacionalismu“ to samé v mezinárodním měřítku (což ale neznamená, že „autoritářský režim“ a „izolacionismus“ by byly lepší).
Kam patříte?
Podle oficiálních dat má Česko o něco výraznější nerovnost rozdělení bohatství než Slovensko. Aktuálně nejnerovnější zemí Evropy je Německo s extrémně mocnou oligarchií - proti níž doma ale stojí například relativně silné odbory.
Je-li to v Česku tak, že na mediálně uváděnou „průměrnou mzdu“ nedosáhnou dvě třetiny zaměstnanců, tak na Slovensku to nebude o moc jiné. Slovensko i Česko jsou periferie či polo-periferie evropského kapitálu, který má centrum v Německu (Francii a Británii) a Německo opět do značné míry co do ekonomické i vojenské moci podléhá USA.
Zde vidíte, že s tím „Západem“ je to trochu složitější. Každá země je vnitřně rozdělená, tvoří ji společenské vrstvy a třídy, které mají dílem protichůdné zájmy (některé společné, jako např. přežití klimatické katastrofy). Koncentrace bohatství v rukou vlastnické třídy a její bohatnutí pokračují na Slovensku i nyní, kdy drtivá většina obyvatelstva stagnuje či chudne.
Jste v odborech? Jaké největší nerovnosti jste ve své společnosti ochotni tolerovat? Jaký minimální životní standard by měl stát zajišťovat? Jak vysoké by mělo být zdanění lidí disponujících desetinásobkem běžných majetků - a tisícinásobkem? Tak na to se vás právě v různých „kompasech“ neptají. A „starostlivá“ prezidentka o tom také nemluví.
Vysvětlím vám to, jsem z Česka
Jeden ze zásadních mocenských faktorů, kterým vlastnická třída vykonává nadvládu, je vlastnictví médií. Podívejte se, kým jsem vlastněna slovenská média, jaká je struktura majetku těchto lidí, s jakými jsou spojeni politickými stranami.
U zmiňovaného Denníku N se např. po nedlouhém hledání dozvíte, že jeho vlastníci, jako Anton Zajac, také patří ke sponzorům strany Progresivné Slovensko. Česká „sestra“, Deník N, je zase provozován oligarchickou skupinou, která měla podstatný vliv na financování současné pravicové pětikoaliční vlády Petra Fialy, zároveň i hollywoodského prezidenta.
Silný zájem o Slovensko nyní v Česku vychází od pseudo-aktivistického spolku Milion chvilek pro demokracii (příbuzné aktivity financované oligarchou Janem Bartou, dalším sponzorem české prezidenta a člověkem, který si teď ochočuje i sociální demokracii). A ještě výrazněji se Slovenskem zabývá časopis Respekt oligarchy Bakaly (sponzora pravicové koalice před deseti lety). Bakalův Respekt prý nyní také uvažuje o přesunu pod slovenského majitele a shodou okolností je lídr Progresivného Slovenska, Michal Šimečka, synem Martina M. Šimečky, který byl šéfredaktorem před současným dlouholetým, Erikem Tabery.
Ano, jistě, na druhé straně je např. taková Penta. Která nyní díky přítelským vztahům s českými pravicovými „demokraty“ postavila svůj monstrózní developerský projekt spolehlivě vylučující „plebs“ přímo u Masarykova nádraží v Praze.
Byl by Smer + Hlas takový problém?
Jsem občan pouze ČR a na Slovensku nemám volební právo. Ale pokusil jsem se ve slovenské situaci zorientovat pomocí stejných metod, jakými se orientuji v ČR (investovaný čas je ale drtivě ve prospěch Česka).
Je snad ale zřejmé, že vycházím z toho, že by bylo protichůdné k zájmům a potřebám drtivé většiny obyvatelstva volit pravicové strany. A také naznačuji, že tyto strany byly pro české poddané zabaleny do obalu „středových“ sil (a podívejte se, jakou politiku nyní v ČR vykonávají). Také byl před českými volbami 2021 (a stále je) vytvářen pocit „ohrožení demokracie“ a její „záchrany“ skrze „slušné“, „prozápadní“, „liberální“ atd. strany.
Ano, na Slovensku má dost zhoubný vliv klerikální moc a takový Fico byl děsivý i před deseti lety v diskuzích s oxfordskými studenty. A jistě je na této straně slovenské moci výrazná provázanost s oligarchickou mocí. Na té druhé však také. A strašení „extremisty“ atd. má zakrýt nejzákladnější a nejhlubšími dopady doprovozenou linii sporu: levice-pravice.
Dle nahlížení do programů stran bych asi volil Hlas. Zdaleka nejsem ztotožněn, ale toto mi přijde podstatné: v komunikaci Hlasu zaznívají některé podstatné levicové tóny a i kdyby byly sebevykalkulovanější, vytvářejí tím určitou poptávku po skutečnější levicové politice, o které jsem přesvědčen, že je v souladu se zájmy drtivé většiny slovenského obyvatelstva.
Toto je skutečná „civilizační volba“. Příklon na Východ se v nijakém podstatném smyslu konat nebude. Podívejte se i na takového Orbána, jak je zadobře se západním kapitálem (který daní jednou z nejnižších sazeb v Evropě). Chápete trošičku, jak pracují „liberálně-středoví“ i „vlastenecky-konzervativní“ podvodníci?
Náš malý svět
Slovensko je země ležící mezi Ukrajinou a Českem. Země, jejíž vládce si tradičně šlo poměrně lehce ochočit. Na sousední Ukrajině probíhá nechutně krvavá válka, o níž jsem přesvědčen, že by nemusela být, kdyby „Západ“ přistoupil na její neutralitu - a na to, že se o zisky z této lukrativní země bude dělit s Ruskem. (Nebo je západní kapitál nějak „hodnější“ než ten ruský?)
V tomto „velkém světě“ se děje spousta nejbrutálnějšího bezpráví, funguje zde právo silnějšího a imperiální „ochranitelé“ toho samozřejmě chtějí ze svých vazalů co nejvíce vytěžit.
Ale zároveň jsme odsouzeni žít v tom „malém světě“. Zde je možné se odborově organizovat na pracovišti, pokoušet se o kulturní pozvednutí svého okolí (a sebe), domluvu, přátelství, solidaritu.
Posílám pozdrav na Slovensko z Česka, kde pracuji na vytváření skutečně rovnostářské a demokratické alternativy zdola.
