Článek
V klubu Cross v pražských Holešovicích se jen týden po osudových Dnech antikapitalismu konal Anarchistický festival knihy.
Zastavil jsem se na chvíli, abych obhlédl nově vyšlé knihy a pobavil se s přáteli. A koho jsem to nepotkal! Markétu Gregorovou, která za Piráty vydělává na postu europoslankyně - a iniciovala nedávno výhrady proti ministru Blažkovi z ODS. Ale nic z toho nebylo. Piráti jsou totiž „pokorní“.
Proč to ta Gregorová udělala? Útočí na slušné demokraty, protože je to nebezpečná anarchistka s Molotovovým koktejlem - a knihou? Dělá reklamu sobě před eurovolbami za rok, kde už se houževnatí zachránci „demokracie“ tlačí do funkcí, nebo celé Pirátské straně - kde si nakonec podobně jako třeba u TOP 09 mají moci vybrat jak tuze sadističtí konzervativci, tak liberálové s měkkým srdcem, kteří však nakonec hájí stejný třídní zájem?
Jako pikantní bonus se čtenáři mohou odhodlat k přečtení „článku“ na Parlamentních listech fašizujícího oligarchy Ivo Valenty (rovněž významného sponzora ODS a STANu z vládních stran), kde je citován pohled na věc od velkého „experta na marketing“, Jakuba Horáka - který je z nějakého důvodu považován za „serióznějšího“ nežli zjevy typu Marka Prchala.
Předčí česká realita rok 1900?
Jak vidíte z úvodní fotografie, na nebezpečně radikální festival se dostavila i paní Michailidu, která byla nedlouho předtím kárána „slušnými“ spolustraníky - na popud člena mládežnické organizace ODS, jak přiznal slušný pan Bartoš - za účast na Dnech antikapitalismu.
Potkal jsem tam ještě dva méně známé, dlouholeté členy Pirátské strany a možná, že se dostavili ještě další, kteří se například občas objevovali na anarchistických a levicových demonstracích. Ono to má dobré opodstatnění: počáteční angažmá pirátů za „svobodný internet“, proti korporátně určovaným dohodám typu ACTA, TTIP, rentiérství skrze půlstoletí a déle trvající copyright, patenty atd. s sebou zákonitě nese pokud ne přímo odpor ke kapitalismu jako takovému, tak určité regulační tendence sociálně demokratického střihu, u nichž může také být rozpoznáno to nejdůležitější: sociální jádro.
Ale současní Piráti jsou spolehlivou a směšně karieristickou součástí pětikoaliční vlády bohatých a ve spojenectví s českými oligarchickými médii a politruky zadupávají do země zbytky svého slabě levicového křídla. Takový Dalibor Záhora píše do údajně „levicového“ Deníku Referendum jakési stížnosti s poznámkou pod textem o tom, že „autor se hlásí ke kritickému proudu v Pirátské straně“. Taková Olga Richterová se občas sebedojímá nad svou „sociální odpovědností“, ale jinak vždy neomylně zaútočí či mlčí směrem k návrhům a kritice ze strany odborů - a coby hotový anděl nezapomene kopnout do nebezpečné rozvracečky Michailidu.
Parta ambiciózních karieristů hájících zájmy vlastníků a občas i druhé desetiny obyvatelstva od vrcholu má v naší komické pseudodemokracii představovat „svěží vítr mladé generace“, „budoucnost“ a „naději“, nezapomeňte na to!
Leč paní Michailidu má prý ráda Karla Kautského. O něm nemilosrdně psal Lenin. A v této souvislosti je pikantní, že paní europoslankyně Gregorová hájí paní Michailidu, že je „liberálka“ (jediné povolené krédo u nás vedle „konzervativců“ - kam prý spadají třeba italští vládní neofašisté). A Gregorová je taky „liberálka“? Proč tedy chodí na knižní festival anarchistů? Proč se tváří jako levicová opozice vůči dredatým topákům? A proč vlastně u Pirátů zůstává Michailidu?
Ten spor Lenina a Kautského je mimochodem zajímavý. A nejde zde jen o Lenina a Kautského, hned můžeme přidat jména jako Eduard Bernstein - vůdčí figura revizionismu v německé sociální demokracii na přelomu 19. a 20. století. Klíčovým bodem sporu bylo, krátce řečeno, zda sociální demokracie má usilovat o nastolení beztřídní společnosti revoluční, či reformní cestou, či zda vůbec. A druhým byla válka z roku 1914, kterou podpořil Bernstein a typicky „středově“ omlouval Kautský a spolu s nimi velká část hanebně selhavší sociální demokracie. Zde ve spise z roku 1900 píše pozoruhodná žena, Rosa Luxemburgová, právě o bernsteinovském revizionismu. Luxemburgovou potom po válce při pokusu o sociální revoluci zavraždilo souručenství konzervativců, liberálů - a sociálních demokratů. Podívejte se do citovaných a příbuzných spisů. Uvidíte, jak politicky a intelektuálně ubohoučká je česká současnost.
Anarchisté a jejich myšlení
Výše odkazujeme na marxisty a sociálně demokratické revizionisty, ale zde jsme u anarchistů. Nemusejí zde nutně být nepřekonatelné příkopy. Vzpomeňte na Jaroslava Haška, který se coby lidový komisař podílel na bolševické revoluci v Rusku, Egona Bondyho, S. K. Neumanna, Marii Majerovou. A jakožto „demokratický socialista“ a svého druhu marxista, ba „trockista“, měl vůči anarchistům značný respekt třeba takový George Orwell - o němž takticky píše Bakalův Tabery (zde jsou liberálové, paní Gregorová!).
Sám se považuji nejvíce za marxistu, ale některé části anarchistického myšlení - a praxe - jsou mi sympatické. Odpor k mocenským hierarchiím jako základ, bojovné odborářství a sociální rovnostářství, důraz na revoluci jako dílo samotných proletářů a poddaných. Nesouhlasím naopak s apriorně zamítavým postojem k účasti na buržoazní parlamentní politice (jako by byla přímo jedovatá a nemohla sloužit za jednu z tribun), vůči státu a určité (nutné) míře zprostředkovanosti, ba byrokracie, v moderní společnosti. Z minulosti anarchistického hnutí vidím, jak vypjatá „spontaneita“ a ateoretičnosti vedly například k antisemitismu a slavjanofilství u Bakunina a jeho následovníků nebo dokonce až k fašismu u sorelistů nebo národnímu konzervatismu a opět fašismu u některých československých anarchistů a „buřičů“ vstupujících do ČSNS a fašistických spolků. Vpravdě monstrozitou je „národní anarchismus“, náboženské tmářství a sentimentalita vydávaná za „anarchismus“ nebo tzv. anarchokapitalismus.
Pokud si čtenáři rozkliknou úvodní fotografii, zjistí, že Michailidu je vyfocena s nakoupenými knihami, včetně knihy Sbohem kapitalismu nebo oceněné publikace Továrna na lži s podtitulem Výroba klimatických dezinformací, kde Vojtěch Pecka líčí, jakým způsobem jsou za pomoci oligarchických médií vymývány mozky veřejnosti, aby se nebouřila proti praktikám znečišťujícího a neekologického průmyslu.
Paní Michailidu toho tam má ještě mnoho a můžeme jen doufat, že to skutečně čte a kriticky se s tím vypořádává. A přeloží to někdy do praktického boje za spravedlivější společnost - což těžko může realizovat mezi dredatou TOP 09.
Některé z knih zde prodávaných a paní Michailidu nakoupených jsou jistě spíše neškodné, avšak leccos zní slibně. Nejnebezpečnější je pravdivě popisovat podstatné aspekty společenské skutečnosti a navrhovat zlepšení současné mizérie pro co nejvíce lidí. K tomu se blíží třeba na festivalu zastoupené uskupení Kolektivně proti kapitálu, jež se na svých zajímavých internetových stránkách věnuje třeba protestům proti pravicové nadvládě ve Francii.
Spolek nesoucí jméno Zádruha vydává knihy o předválečné a meziválečné historii anarchistického hnutí - a leckdo tedy může srovnat smělost, vtip a odvahu tehdejších lidí s dnešním stavem. Podobně jako u výše odkazovaných marxistických autorů.
Nakladatelství Neklid zde bylo mj. se zmiňovanou publikací Sbohem kapitalismu a dále například s Manifestem socialistického hnutí od současného českého autora Michaela Hausera. Vyšla tu také kniha o Pařížské komuně - kdybyste se ptali, podle čeho se jmenuje nedaleká holešovická ulice Komunardů.
Nakladatelství Broken Books vydalo například knihu Noama Chomského o hnutí Ocuppy Wall Street, pamatujete-li ho ještě.
Jak tento náš český boj o moc dopadne? Bude se do nekonečna střídat na pražském orloji Klaus a Havel, respektive ambiciózní konzervativní profesor a jeho v patřičných mezích rebelující dredatý synek - přičemž jejich loutkovodiči zůstanou pevně ukotveni ve svém neospravedlnitelně koncentrovaném bohatství? Nebo se situace přiostří a pravičáci, kteří si přestanou hrát na „demokraty“, budou s pomocí hord pošlapávaných primitivů házet citované knihy do plamenů?
Nebo některé Michailidu, Gregorové a mnozí jiní vystoupí za rámec střednotřídních póziček a coby součást antikapitalistického a levicového hnutí začnou nechutné a směšné české poměry měnit k větší rovnosti, spravedlnosti a civilizovanosti?
