Článek
Pan Lipavský, vydělávající za Piráty na postu ministra, bude nyní chodit a trousit, že „Česko není v bezpečí“, aby vyhověl potřebám svých loutkovodičů, kterým se hodí zvýšit odbyt pro vojenskou techniku v nejširším slova smyslu, posílit vliv amerického imperialismu a vytvořit vhodnou atmosféru pro oligarchickou akumulaci majetku - paniku.
Česká politika je banální útvar, který snad ve většině jeho os začínají chápat už i méně bystří lidé.
Jak spolu komunikuje poddané obyvatelstvo? Na sociálních sítích, kde si ti bohatší jednoduše koupí dominanci. A skrze média. Ta jsou v drtivé většině v rukou oligarchů, miliardářů, jejichž zájem je protikladný absolutní většině obyvatel. Značný průnik je také mezi oligarchickými médii a médii veřejnoprávními - co do personálního složení i do způsobu indoktrinace (věc popisuji v tomto textu).
V ČR jednoduše pohodlně vládne vlastnická třída - za pomoci úzkých pomocných vrstev.
Úspěšní mladí lidé
Víte, jaký je plat poslance? A městského zastupitele? Ministra? Příplatky za různé „výbory“ atd.? Jak myslíte, že to chodí s různými legálními i nelegálními úplatky?
V naší pseudodemokratické společnosti se vzývá „úspěch“, a to má jediný význam: majetek. Jakub Michálek, který pobírá plat za Piráty na poslaneckém postu a bude o něm ještě řeč, reagoval v době zveřejnění příjmů Pirátů z politiky a mediální tematizace následovně: „Otevřenost není slabost. Za svůj úspěch se nestydíme a na svou transparentnost jsme hrdí.“
Bohatnoucí členové Pirátů mají „úspěch“. Lze to říci například o jejich voličích? (Jaký má například „úspěch“ naprosto nepostradatelný pracovník úklidových služeb nebo zdravotní sestra?). Na průměrnou mzdu u nás nedosáhnou dvě třetiny zaměstnanců. Platy pirátských zastupitelů se ve své většině budou pohybovat v poslední čtvrtině či pětině (bez oněch legálních i nelegálních úplatků).
Pirátští karieristé mají tedy vysoce nadprůměrné platy na celostátní i na lokálních úrovních a spoustu příležitostí dostat různé „dárky“ od skutečně mocných lidí v naší pseudodemokracii a teplá místa do budoucna.
A co vlastně ta politika?
Nechme na úvod opět promluvit Jakuba Michálka: „Nicméně přesto, že jsme vznikli zdola, bez velkých sponzorů a celebrit za zády, tak jsme prorazili. Díky Vám. Díky Vám jsme dostali do politiky spoustu talentovaných lidí, díky kterým není politika tak zaprděná, protože do ní přináší o generaci jiný pohled.“
Dle neurčité reklamy Michálka na sebe samého se má pirátská politika vyznačovat tím, že je „méně zaprděná“. Pokud však do věci necháme promluvit skutečnost, vidíme následující:
Michálek a jiní členové Pirátů sdílejí nejtuctovější pravicovou ideologii. Svého času se například právě Michálek odvolával na tzv. „Lafferovu křivku“ - která je klasickým pravicově-demagogickým nástrojem, jak ospravedlnit daňové nezatěžování bohatých.
Můžeme si také poslechnout bývalého pražského primátora Hřiba, který je nyní - odpoután od Prahy sobě, již podrazil - náměstkem ódéesáckého primátora Svobody pro dopravu. Na nedávné vyhození Jany Michailidu z předsednictva strany kvůli její účasti na Dnech antikapitalismu reagoval: „Vnímám to jako odmítnutí zbytečných debat o pravo-levém dělení, které je přežitkem“. Pokud někdo mluví o „přežitosti dělení na pravici a levici“, buďte si jistí, že je konformní s běžnou pravicovou nadvládou ve prospěch vlastnické třídy.
Podobné výroky najdete u předsedy strany Bartoše, to samé u další příjemkyně nadprůměrných výdělků za Piráty, Olgy Richterové - která vám k tomu občas přidá dojemně-kýčovité a zcela nezávazné fráze o „solidaritě se slabými“ (mnou několikrát popisované „levicové mimikry“) apod. Rozhodující je objektivní úloha, kterou Piráti vykonávají.
Piráti jsou pevnou a přispívající součástí pravicové koalice bohatých, jejíž politika vede k další oligarchizaci, koncentraci majetku v rukou úzké vlastnické třídy (a úzkých „pomocných vrstev“, do nichž sami patří), zvyšování sociálních rozdílů a snižování životní úrovně, zhoršování kvality života a možností rozvoje pro mnohem širší vrstvy obyvatelstva. Několikrát měli možnost se jednoznačně vymezit proti krokům, které jsou šité na míru určující vlastnické třídě a putují na úkor většiny obyvatelstva. Nikdy to ale neudělali nad rámec nejtiššího nesouhlasu.
Piráti prostě přihlíželi (opět s nejpovrchnější a slaboučkou kritikou) záměrnémě opožděnému a vysokému (v evropském srovnání) zastropování cen energií. Stejně se zachovali v případě zdanění „mimořádných zisků“, které bylo ve prospěch oligarchických vlastníků nesmyslně odloženo, byly v něm ponechány nejrůznější díry a někteří vlastníci, mocně profitující přímo na válce, byli dopředu vyňati. Slyšeli jste to ticho od „mladých, kteří dělají politiku jinak“?
Další věcí je pravděpodobně nezákonné upuštění od řádné valorizace penzí, ještě horší jsou plíživé kroky k privatizaci části důchodového systému ve prospěch vlastníků soukromých důchodových fondů (velmi významná složka finančního kapitalismu). Potom je zde plíživá privatizace zdravotnictví, o níž také již máme signály v podobě záměrného podfinancování a komercializace, od „expertů“ z NERVu zazněly již návrhy na zavedení školného. 130% plat učitelů oproti průměrné mzdě - jedna z vlajkových lodí Pirátů - se také ukazuje jako trik.
Z poslední doby je zde tedy balíček škrtů a daní zaváděných na úkor nejchudších a ve prospěch nejbohatších (degresivita DPH). Zde Piráti opět drží basu s typickou pravicovou, případně tzv. „neoliberální“ politikou ve prospěch vlastnické třídy: dojde k ořezání státu tak, aby do budoucna byly nižší výdaje na jeho chod - a aby tedy bohatí mohli být ještě více vyvázáni z placení daní.
Jaký je poměr sil u Pirátů?
Když si dále pročtete slizce-karieristické výplody Jany Komrskové, která taktéž vydělává na pražském magistrátu za Piráty, mohli byste snad již mít celou otázku „novosti“ či „nonkonformnosti“ Pirátské strany vyřešenou. Ale přece i sesazená Michailidu ve straně zůstává. A údajně levicový Deník Referendum publikuje příspěvky europoslanci Peksovi o neofašistických a neoliberálních přátelích Petra Fialy nebo „pirátské eminenci“, Daliboru Záhorovi. A na takovém Anarchistickém festivalu knihy jsme kromě Michailidu potkali europoslankyni Gregorovou a ještě minimálně další dva méně známé členy Pirátské strany.
Ale co z toho? Je možné vidět v oněch 47 % procentech členů, kteří hlasovali proti sesazení Michailidu, nějaké „levicové křídlo“? Nelze zde vidět lidi, kterým to prostě bylo trapné a také netaktické? Anebo trochu zajímavější úvahu: jako se například pro TOP 09 hodí předstírat, že má div ne „feministický“ proud, tak se pro Piráty - a vlastnickou třídu, jejíž zájmy vyplňuje - hodí předstírat existenci nějakých podstatných „levicových“ a „nonkonfromních“ aspektů v této straně.
Jak se praví, strom poznáte po ovoci, a to pirátské se prodává jasně ve prospěch skutečně bohatých a na úkor drtivé většiny obyvatelstva. Jednou za čas snad dostanou poddaní od Pirátů k ohlodání alespoň ohryzek. A vůbec: studujte Piráty, protože podobná taktika bude na doleva se posouvající poddané aplikována i do budoucna.
