Článek
Někteří čtenáři vědí, že jsem již svůj poměr a obecné námitky k automobilismu, především tomu městskému, vylíčil v článcích o magistrátní demagogii, jedovatosti pražské dálnice, autech a penisech, podivných přátelích aut, okupaci měst a lécích na zácpu.
Též jsem popisoval, jak se na magistrátě zahnízdili Piráti, podrazivše bez mrknutí oka Prahu sobě. Taktéž to, jaké limity mohou lidé čekat od politiky Prahy sobě. I na další stranu, která tam nyní vydělává peníze s „demokraty“ z ODS, KDU-ČSL a TOP 09, jsem se podíval: na STAN.
O co jde v pražské politice
Praha se několikrát umístila v žebříčku nejbohatších regionů z celé EU v první desítce a dokonce v první pětce. Jde o „vyprodukované bohatství“, nikoli nutně o bohatství obyvatel. Žebříčku vévodí Lucemburk a jižní Irsko, protože představují „daňové ráje“ pro nadnárodní korporace. Praha by mohla mít mnohem větší nároky na bohaté vlastníky - jejichž zisky stejně odtékají pryč -, např. skrze vyšší povinné odvody z jejich činnosti na infrastrukturu, kulturu, veřejnou zeleň, sociální bydlení atd. Ale je takzvaně „vstřícná“.
Jak obtížné je podle vás zaplatit si politiky z pražského magistrátu a jednotlivých městských částí? Přeneste na chvíli do bot dejme tomu miliardáře a developera, který chce pro vlastní zisky vybudovat monstrózní kancelářskou a nákupní budovy dejme tomu u Masarykova nádraží. Politické strany beztak již placené jinými bohatými vlastníky a „vedené“ oligarchicky vlastněnými médii slibovaly ve volební kapani a programu zcela nezávazné věci. A nakonec jsou to přeci „demokraté“, tak proč by to měl někdo rozebírat! (Je trochu háček, když srovnáte v Praze například „demokratickou“ ODS a její doplňkové strany a údajně „nedemokratické“ ANO.)
Občanská odvaha i čas na zapojování do politiky města jsou u českých poddaných velmi omezené, takže se mezi naším vlastníkem a jeho politikem stane následující: buďto je přijat přímý úplatek, který je formálně nelegální, anebo existuje celá škála formálně naprosto legálních věcí (takže co by kdo namítal!). Od (opakovaného) pozvání na chutnou večeři až po hon na lišku v té či oné podobě, letní pobyt na Bahamách, Madagaskaru či v Domažlicích, budoucí místečko v „dozorčí radě“ firmy, dar pro politikovu stranu atd. Někdy stačí bič neboli vydírání: mediální moc je v rukou úzké oligarchické vrstvy a vlastnické třídy a kamarádi drží pospolu. A přece by bylo nemilé, kdyby se o dané straně mluvilo špatně či málo. A tak dále a tak podobně. Nepřijde vám toto vše jaksi velmi pravděpodobné, respektive znovu a znovu potvrzované alespoň dílčími uniklými informacemi a „kauzami“? Možná to s těmi „demokraty“ nebude tak horké, ne?
Nižší šarže v ulicích
Celá více či méně legální korupce - v níž samozřejmě nakonec vítězí ti, kdo mají nejvíce peněz - má i různé své zprostředkovatele (pro české poddané literárně zamlžené jako „kmotry“) a také svá nižší patra. Politici, jejichž platy jsou vysoko nad průměrem, bydlí dejme tomu na pražských Vinohradech nebo na Praze 6, jejich sousedé, kamarádi z golfového klubu i příležitostní milenci z bioobchodů a singapursko-monackých školek jsou také docela dost bohatí lidé. Řada „demokratů“ vlastní v Praze bytové i nebytové nemovitosti (také hezký dárek), sem tam nějaké lukrativní místo pro stánky na Staroměstském náměstí maskované jako „nadace“ (viz Petra Hejmu ze STANu), butiky v Pařížské, firmu jako dělanou na zisky z veřejných zakázek atd.
A myslíte, že tento okruh lidí - tzv. „demokratů“ - rád jezdí MHD společně s nějakými „sockami“ (jinak též: „občanskou společností“)? Spíše to vezmou esúvéčkem o rozměrech tanku nebo tzv. „sportovním“ bourákem přes Kaprovu ulici, Staroměstskou, Smetanovo nábřeží, Národní. A neopomenou na to pořádně dupnout, aby plebsu ukázali, že demokracie není jen tak. Viděli jsme to již milionkrát a viděli jsme to i dnes. Na Staroměstské, kolem Náměstí Jana Palacha a Rudolfina se nachází několik vysokých a odborných škol. Ale uprostřed je hlavní role ponechána zatraceně rušné křižovatce.
S nepříjemnou nervozitou jako vždy jsem se snažil bezpečně dostat z uzoučkého tramvajového ostrůvku k tomu protisměrnému, kde si chodící poddaní ještě pokorně nějakou dobu postojí na semaforu. Do celé této tragikomické konzervativní hrůzy pochopitelně zatúroval svůj motor nejdříve nějaký blb „sportovního“ typu a na křižovatce se pak před ostatní vedral chrabrý muž v bezmála vojenském džípu určeném pro pražské bojiště „úspěchu“, aby studentům taneční a výtvarné školy poblíž ukázal, co je pravé umění. „Potřebujeme ještě nějaký důkaz, jak spolehlivě poznat kreténa?“, prohodil jsem tak nějak směrem k protějšímu ostrůvku, přičemž postarší vousatý muž akademického vzezření nedvojznačně přitakal.
Vize extremisty
Zůstaňme jen u té Staroměstské. Kdyby tam vůbec nejezdila auta (byla by sítí jednosměrek svedena na nábřeží u ministerstva obchodu a Intercontinentalu), mohlo by docházet k něčemu zcela levicově extremistickému: studenti by se mohli bezpečně a v klidu projít a uvažovat přitom třeba o vylepšení pedagogických metod (aplikovaných na potomky zazobanců), o novém počítačovém programu pro lingvistickou analýzu nebo třeba o něčem takzvaně „neužitečném“, jako je Kantova filosofie.
S menším stresem by možná přicházelo více inspirace studentům hudebních škol - z nichž mnozí budou později hrát pro bankéřské paničky a výše zmíněné „demokraty“, kteří dílem předstírají, že nejsou pouze na zisk a „úspěch“ orientovaní primitivové a dílem sem chodí domlouvat výše uvedenou politiku ve prospěch bohatých.
Ale má to samozřejmě mnohý háček: studenti a ostatní lidé by možná rovněž v parku jen tak piknikovali, namísto aby si hezky zaplatili předražené blbosti na Starém městě. A jak by probíhaly lukrativní přesuny turistického dobytka? A nakonec: kdyby to šlo zde, tak nedostal by plebs, který se má hezky podřídit našim „demokratům“, choutky polidštit i jiné části města a loutkovodiče a kámoše „demokratů“ třeba pořádně zdanit?
Po stopách iracionality, nespravedlnosti a znepříjemňování života
Uvědomuji si, že nejsem první, kdo se snažil upozornit například na nehoráznost autodopravy na Smetanově nábřeží - kde byly také ze strany některých politiků udělány maličké krůčky ke zlepšení situace. Avšak zaprvé nejde o jedno nábřeží, ale o obecný pražský problém. Zadruhé je zde systém moci, který s nutnou tendencí oslabuje třeba i dobře míněné snahy o nápravu.
O možných řešeních píši ve svrchu odkazovaných textech, k nimž se jistě najde další řada nástrojů. Pokud by naše společnost měla učinit zbytečné používání auta ve městě opovrženíhodným, bude muset vyvinout značné intelektuální a praktické úsilí - a zároveň nutně přijde do konfliktu se zájmy velkých vlastníků, pro které jsou lidé jednoduše zdrojem zisku a dokud se přímo nebouří, klidně s nimi může být nakládáno jako s dobytkem.
Je tedy velice žádoucí, aby co nejvíce lidí pochopilo právě tuto systémovou stránku věci, protože potom alespoň nebudou znovu a znovu překvapeni a zklamáváni vždy z další verze údajných „demokratů“. Protože však člověk svůj každodenní život nežije abstrakty (i zadnice českých oligarchů sedí na konkrétním místě v konkrétní čas), je nutné a žádoucí popisovat a kritizovat i „malé“ a lokální záležitosti, jako je jedna Staroměstská v jedné Praze. A co je skutečným osvětovým úspěchem? Ukázat co nejvíce zprostředkujících článků mezi nejbezprostřednější zkušeností „obyčejných lidí“ a sférou velké společenské moci, jak jsem se o to v tomto článku pokusil. Na úplný závěr přispívám se svou troškou k mapování hrůz a blbostí pražské každodennosti. V tomto krátkém videu pořízeném dnes krátce před polednem u Karlových lázní na Smetanově nábřeží dokumentuji, jaké množství aut zde blokuje tramvajovou dopravu, má pražskou poznávací značku a nepůsobí zrovna jako převážějící nějaký náklad. Hezkou zábavu, Pražané!
