Článek
Karierista kombinující pražský zastupitelský post s postem europoslance, rovněž namočený v kauze Dozimetr, Jiří Pospíšil z TOP 09, je citován v článku na Novinkách oligarchy Lukačoviče, kterak obviňuje účastníky pochodů za omezení rychlosti na 30 km/h na městských komunikacích (s některými výjimkami), že se chovají jako „extremisté a radikálové“ a že „šikanují zbytek společnosti“. Pirátský karierista Hřib, který bez mrknutí oka hodil přes palubu bývalé koaliční partnery, se kterými podepsal „Alianci stability“ (nikdo se ani nesměje), uvádí, že „vyjádřit názor se dá i jinak“. Ondřej Prokop z ANO oligarchy Babiše říká o mě a o kolezích z pochodů: „Jsou jako teroristé“. Člověk, který je nyní za stranu „demokratů“, ODS, primátorem hlavního města, Bohuslav Svoboda, se vyslovil, že „z většiny obyvatel metropole se stávají rukojmí menšinové iniciativy“. (Menšinovou iniciativou nemyslel břitký pan Svoboda ODS a její politické zadavatele, nýbrž nás.) Nepodařilo se mi dohledat reakci KDU-ČSL ve smyslu, že jsme něco jako Herodes či Jidáš na auta, ale takový Jan Wolf se jistě rád mezi modlitbami dodatečně vysloví (stejně jako spoluvládnoucí STAN).
Článek na Novinkách oligarchy Lukačoviče potom podstatným způsobem cituje člena pražské konzervativní mocenské kliky, zámožného advokáta Sokola, jenž, jelikož je šíleně kultivovaný člověk, nás označuje pouze za „třeštěnce“ (a možná někde vypadlo „z“). Pořadatelé a účastníci pochodů citováni nejsou – protože přeci žijeme v „demokracii“.
O co nám jde
Na internetu je možné si dohledat stránky pořadatelů těchto pochodů, což je Poslední generace, Extinction Rebellion, přičemž se účastní zástupci Pěšky městem, Mladí Zelení a jiní. Sám jsem se zúčastnil pouze čtyř z celkových dvanácti pražských pochodů (proběhly již i v Brně a neobešly se bez humorných momentů).
Zážitků ale mohu zprostředkovat z těchto pochodů mnoho – a zároveň snad s určitou faktickou poučeností formulovat svůj postoj, který mě vede se těchto pochodů zúčastňovat. Nejdřív zážitky, telegraficky: registroval jsem mezi účastníky minimum vulgarity a slepé destruktivity (sám jsem byl naposledy trochu výjimkou, když jsem skupinku asi pěti pravidelných mladých protidemonstrantů označil za „hlupáky“ a „ódéesácké smrady“, přičemž ostatní si jich nevšímají). Na označení za „teroristy“ od pana Prokopa z ANO oligarchy Babiše mohu reagovat tak, že jej zvu, ať se přijde mezi tyto „teroristy“ podívat a vrátí-li se živý a neopásaný výbušninami, ať přestane se svou ubohou demagogií.
Zato jsme coby účastníci pochodů takřka při každém z nich mohli registrovat slepou agresivitu řidičů, popřípadě kolemjdoucích horujících za právo smrdět a blokovat prostor autem ve městě („Mazejte na chodník!“, jak na nás milým otcovským tónem zakřičel dobře oblečený gentleman). Vztyčené prostředníky z vozů SUV o rozměrech div ne tanku – i těch chudších – jsou stálicí. Legrační situace nastávají, když rozparádění vyznavači „svobody“ ve svých sportovních autech řvoucích záměrně intenzivně jako letouny Stuka vyrazí rychlostí proti předpisům – aby náhle zkrotli jako beránci, když si všimnou, že vpředu pochodu nás doprovází pár politicistů (s tajnými jako bonus).
Zuřivé troubení aut i na vedlejších částech silnice v protisměru, nadávky létající z oken jinak jistě „noblesních demokratů“ volících výše zmíněné pány (a pár dam) – to vše je tak běžné jako tupé trčení v pražské autodopravě. Zamrzela mě však a překvapila reakce cyklisty pracujícího pro doručovatelskou firmu Wolt, který nás pohodlně objel, avšak vzkázal nám: „Kdybyste šli raději makat!“. Jinému z jeho všudypřítomných kolegů jsem potom říkal, že podporuji jejich zaměstnanecký boj za lepší mzdy a důstojnější podmínky – protože jsem tuze nebezpečný levicový radikál, který chce propojovat jednotlivé boje za lepší svět.
Co se postojů vedoucích mě k pochodům týče, mohu odkazovat na faktickou situaci chronického znečištění ovzduší v důsledku dopravy (zde se vyplatí věnovat čas prozkoumání labyrintu dat ČHMÚ). Mohu odkazovat na nezanedbatelný faktor přehřívání města kvůli přítomnosti kovových karoserií aut, zabírání prostoru na chodnících – což je přeci nehorázný evergreen Prahy, Brna a jiných měst – a prostoru ulic, který by šlo naopak využít k rozšíření chodníků, tolik nutných chladících (a estetických) prvků, jako jsou stromy atd. Kromě mikroúrovně jedné ulice (která však coby bezprostřední sousedství významně určuje kvalitu života), středně velké úrovně města, regionu a státu, je zde ještě globální úroveň. Tady je automobilová doprava rovněž významným – ačkoli ne jediným – faktorem. Je potřeba dále vršit fakta a důkazy spolehlivě dokazující jednak škodlivý vliv emisí a dalších přidružených jevů (hluk, přehřívání, fyzické srážky) na lidské zdraví, tak jejich přispění k až apokalytickým (bez přehánění) problémů spojených se změnami klimatu?
Ale jak s tímto vším souvisí třicítka ve městech a pochody za ni? Lze odkázat na vědecké studie zkoumající vývoj četnosti úrazů při snížení rychlosti, pozitivní zkušenosti z města Brusel, kde bylo toto opatření zavedeno. Pořadatelé pražských pochodů se rovněž odvolávají na příklad Paříže: zde bylo při zavádění limitu v roce 2021 podle studie zadané pařížskou radnicí 58 % lidí pro, v širších periferních oblastech Île-de-France byli však lidé ze 61 % proti. Tedy smíšená situace, která naznačuje nutnost řešení a rozložení pokud možno pozitivních dopadů (to však takovému českému plátku Echo24 vybudovanému z peněz zbrojařského oligarchy Ovčařího nebránilo, aby napsalo „Třicítka do ulic Paříže přinesla zlobu“; což se blíží tónu francouských zarytě pravicových novin Le Figaro). Kromě typické demagogie v pravicových médiích vlastnické třídy je těmito příklady podtržena otázka sociálních ohledů ekologických opatření. Můj postoj je takový, že při očekávatelném zlepšení (přesunutí zásobování měst na železnici, lodě atd.) je přijatelné přistoupit k „šikaně“, respektive donucujícím prostředkům i vůči drobným podnikatelům, kteří nakonec mohou být získáni pro ekologičtější a k životu přátelštější řešení. Zde se ale musí ekologické hnutí spojovat se sociálním – a levice nesmí dělat kroky tím způsobem jako například francouzský prezident bohatých a superbohatých, Macron, který chtěl náklady na „zelenou transformaci“ převalit především na méně majetné obyvatelstvo, což je jeden z významných faktorů hnutí „Žlutých vest“.
Takže ještě jinými slovy: boj za třicítku ve městech je pro mě zčásti účelem/cílem samým pro sebe, současně však prostředkem širšího boje za – zcela technicky a civilizačně proveditelné – omezování autodopravy obecně. Zároveň je to praktická realizace hnutí za proměnu světa v žitelnější – a rozumnější – místo.
Jaký je vlastně pohled lidí
Výše odkazuji na politiky mající extra přístup do českých většinově oligarchizovaných médií, pro něž byla zaplacenými i zdarma důvěřivými (a hloupými) lidmi vytvořena reklama, že se jedná teda o ty „demokraty“. Poukazuji zároveň na smíšenou a regionálně rozloženou podporu v Paříži a její aglomeraci.
Sám od lidí na Facebooku čtu smíšené reakce a také takové slýchám. Podpora pro ten či onen způsob omezení autodopravy se mi však na základě hovorů s lidmi zdá dost široká. Zdá se mi, že zde do hry vstupuje faktor tradiční české zbabělosti, přidávání k silnější konzervativní moci a poníženost procházející od feudalismu přes prvorepublikové milostpaní, kolaboraci s fašismem, stalinismem až po konformitu za Husáka, Klause a Fialy. Česká gaučová pohodlnost, dětinský alibismus a neschopnost projevení přání (především těch progresivních) je však překonatelná. Snad i někteří z autobojovníků smrdících v zácpě mohou být dovedeni k náhlednutí myslím velmi dobrých rozumových důvodů, na které v tomto textu odkazuji.
Člověka potěší i překvapí, že přitakávající článek publikovali i v opatrnickéma s pravicovou nadvládou dalece konformním Alarmus krze poněkud oportunisticky-zmatenou A. Rychlíkovou. Ba co více, přidal se spíše k nám i Martin Fendrych od oligarchy Bakaly (asi to ale nesmí psát příliš často).
Jaký by měl být pohled lidí
Včerejší pochod jsme zakončili u ministerstva dopravy, kde se náš průvod čítající do stovky lidí spojil a pozdravil s mladými lidmi z „Univerzit za klima“, kteří před budovou ministerstva pořádali několikadenní okupační stávku za odstoupení od fosilních paliv. Přes fantazie konzervativních politiků vlastnické třídy jsme nic nevyhodili do povětří, bavili se a zčásti postupně trousli domů.
Co sleduji tváře a reakce lidí v pražských ulicích, nemyslím si, že by měli všichni či nějaká většina pocit, že je „terorizujeme“ nebo „držíme jako rukojmí“, jak říká největší pražský „demokrat“, pan Svoboda z ODS či jeho parta z jiných stran. Ti lidé totiž vědí, že každodenně se alespoň o trochu – a někdy velice výrazně - zpozdí v některých spojích MHD kvůli vyznavačům „svobody“ v autech. Jen se tedy odhodlat – a přejít k nám nebezpečným radikálům!
Jde totiž o to, že člověk si musí formulovat, o co mu vlastně v životě jde, proč by mělo mít cenu tento život žít. A víme, že je neklamným znamením blce, pokud při tom myslí jenom na sebe. Původní starořecký význam slova „idiot“ byl používán pro někho, kdo se není schopen přenést ze soukromé sféry k úvahám o podobě „obce“ čili společnosti. Kdo vlastně tak strašně miluje města přeplněná auty – a děsí se představy používání MHD, zelenějších ulic a většího klidu k přemýšlení, práci i odpočinku?
A máme na to všechno technické prostředky? To si pište. Jen musíme trochu myslet – a dle toho jednat.
