Článek
Kdo čte drtivou většinu českých oligarchických médií (což je jejich drtivá většina) i média tzv. veřejnoprávní, mohl by nabýt dojmu, že zde píšící ideologové jsou ve skutečnosti nějací strašně odvážní lidé, jejichž slova a činy jsou dlouhodobě v souladu. Lze demonstrovat, že to samozřejmě není pravda.
Proč tak intenzivní vymývání mozků poddaného obyvatelstva? Je to kombinace vlivů. Má u nás velkou tradici zbabělost, kolaborantství a moralizující pokrytectví - a teď to těm „rusákům“ můžeme nandat! Tedy skrze obětování desetitisíců a statisíců jiných lidí (jejichž části ještě nedávno leckterý chrabrý český bojovník říkal „úkáčka“ a hleděl na ně jako vhodný zdroj polootrocké práce).
Ale ve válce jsou také velké prachy a moc nad vlastním obyvatelstvem. Čeští propagandisté prostě tíhnou k mocenskému vrcholu, který je určovaný vlastnickou třídou a pro náš mocenský blok imperiálními zájmy USA (které mohou různé frakce americké oligarchie formulovat někdy odlišně, ale rozhodně je možné najít zásadní průniky; což líčím v jiných textech).
Půjdete tedy bojovat?
Propaganda ve prospěch vlastnické třídy a militarismus nejsou ničím dějinně novým. Snad u nás nyní v Česku lehce posouváme obvyklé hranice pokrytectví, stádnosti a zbabělosti. Vezměte si, kde v českých médiích smí zaznít hlas pro ukončení války, kde se smí hovořit o ekonomických a mocenských zájmech, které jsou ve hře, a kde se smí rozebrat, zda se válce dalo zabránit.
Například Aktuálně oligarchy Bakaly (které údajně mají číst, respektive brát vážně „sofistikovaní lidé“) znovu vlilo svému obecenstvu do hlav, jak prý byly ruské požadavky před zahájením invaze „neakceptovatelné“. Pro koho však? A z jakých premis se vychází?
Jde právě o ten mocenský vrchol. Čeští indoktrinátoři a propagandisté si uvědomují, že prim hrají americké imperiální zájmy. Liší se lehoučce v tom, jakou evropskou příměs k nim by rádi viděli (respektive jejich nadřízení). Lehkou odchylku představuje Macron - který je však jinak zcela v kapse euro-americké oligarchie (srov. zde; ve Francii je proti němu však silnější odpor nežli proti našim oligarchickým vykonavatelům). A pak je zde skutečnější odchylka, spojená však s neméně vykořisťovatelskou mocí, kterou je Orbán v Maďarsku. A dále lavírující Fico, který je kvůli částečné non-konformitě s euro-atlantickými oligarchickými zájmy házen do jednoho pytle s Orbánem - ačkoli provozuje (resp. v minulosti provozoval) výrazně levicovější ekonomickou politiku.
Co navrhují čeští ideologové pravicové moci a co navrhuji já
Je děsivé, že k výše popsané drtivě dominantní linii se mlčky či dokonce aktivně připojují i ti, kteří by nám jinak chtěli namluvit, že jsou „opozice“ (a tak je opět prostor přenechán přirozeně pravicovému oligarchovi Babišovi, jehož reklamní propaganda oslovuje odpor proti vládnoucím a válce).
Komické výkony prý „levicové“ Apoleny Rychlíkové či údajně levicově-opozičního Deníku Referendum (vedého Jakubem Patočkou) znovu a znovu potvrzují postoj k válce na Ukrajině tak, jak to vyhovuje zmíněným mocným. Stejně je tomu v údajně levicově-opozičním Alarmu. Především se o okolnostech války vlastně vůbec nic nedočtete. Lidé, kteří se jinak tváří non-konformně a vzdělaně, se neumí vyjádřit k jednomu z nejdůležitějších dění dneška! Soudím, že si možná částečně myslí něco jiného nebo mají své pochybnosti, ale jsou prostě „poslušní“ (čti: zbabělí). A to je dost problém při budování jakékoli opozice proti oligarchické moci a opovrženíhodné pravicové nadvládě.
Takže českému veřejnému prostoru a představám „přizpůsobených“ lidí dominuje vpravdě ubohá a ve svých důsledcích odporně zlá propaganda, jakou zcela běžně čteme i v tzv. veřejnoprávních médiích. Ta jsou svými mocenskými tendencemi i jednotlivými autory beztak úzce propojena s oligarchickými médii. Máte houževnatě podávajího Alexandra Mitrofanova z médií oligarchy Lukačoviče, Martina Fendrycha od oligarchy Bakaly, Respekt přešlý zpod oligarchy Bakaly pod jiné oligarchické vlastníky, Reflex oligarchy Křetínského, jenž vlastní také nejčtenější Blesk a tak dále. Který tón je vám milejší? Ony všechny ty odstíny od „hodných policajtů“ v Respektu po „zlé policajty“ v Reflexu či Echu24 dělají agitku pro tu stejnou moc.
V dnešním světě solidních automatických překladačů, internetu apod. naštěstí člověk nemusí být rukojmí ubohoučké české úrovně a pravicové agitky. Je možné si vyhledat například americké profesory Mearsheimera či Sachse, kteří nejsou žádnými extra radikály, ale předkládají věc tisíckrát poctivěji nežli čeští propagandisté. A také lze najít mnohem kurážnější nezávislá, levicová a opoziční média nežli české křoví (např. odkazovanou Democracy Now! či Novara Media).
Válce se dalo zabránit. Od 90. let je chybné rozšiřování NATO, které je nástrojem amerického imperialismu a odbytištěm pro zbrojní průmysl. Ano, přistoupení na ruské požadavky by znamenalo „finlandizaci“ Ukrajiny a dělení vlivu menšího ruského a většího amerického imperialismu - takto to bylo v řadě částí světa během studené války. Ale dominance amerického imperialismu (sledujte, kdo nakoupil lukrativní zdroje na Ukrajině včetně úrodné černozemě) a jeho zkorumpovaných ukrajinských místodržitelů přeci neskýtá žádnou pokrokovější a spravedlivější variantu.
Ukrajina je stejně jako většina oblastí světa zemí podřízenou různým imperialismům a své vlastní vlastnické třídě s jejími politickými vykonavateli. Přinejlepším to jsou asi takoví „demokraté“ jako Petr Fiala či Josef Síkela, v horším případě možná ještě o něco brutálnější třídní bojovníci připravení posílat desetitisíce lidí na smrt a rozdmýchávat fašizující nacionalismus.
Takřka se Ukrajina jeví jako bezvýchodná temná díra - jakých je na světě obrovské množství. Ale přesto by bylo chybou nehledat dočasně nejhumánnější a udržitelné řešení z hlediska rovnostářské a radikálně demokratické politiky. Celek války na Ukrajině vyvolává v myslících lidech nutně pocity zoufalství - a zoufalstvím je také prosycen život širokých neprivilegovaných vrstev lidí a stále větších částí „středních vrstev“. Vysoce aktuálním úkolem je nedovolit tomuto zoufalství přejít ve fašismus.
