Článek
Je velice úlevné žít v jedné z nejateističtějších zemí. Skepticismus k pánbíčkářství je skutečně pozitivním a pokrokovým aspektem zdejších zvyků. Důležité je tuto dílčí vyspělost potvrzovat a nenechat se zmámit vábením zbožných sirén, jež spouštějí poplach před „konspiritualitou“, na niž má údajným lékem být návrat ke křížku a jiným starým náboženstvím či nějaká „spiritualita“ konformní s liberálně-kapitalistickou akumulací, respektive jejím rentiérským výhonkem.
Tvrdím ve svém textu o Cyrilu s Metodějem a husitství, že „bůh“ je takovým neviditelným - a pouze imaginárním a neexistujícím - hlavním šimpanzem tlupy, ke kterému se níže postavení utíkají pro ochranu i vlastní posílení. Pudovost a inteligence člověka, není-li doprovozena skepticismem, skutečným vzděláním a intelektuální střízlivostí, vytváří mýty a mocenské fikce typu „boha“, ale i „národa“ apod.
Češi se dotazují, zda smí
Leckdo je zklamán zjištěním, jak fanatický je postoj současného „hodného“ papeže k potratům. Leckdo vypadá zklamán tím, že papež je katolík. Rádi bychom našli způsob, jak jíst koláč a stále ho mít.
Snahy o „liberální“ náboženství dopadají podobně jako výsledky liberálního feminismu: nadvláda a útlak dostává pestřejší personál a jede se dál. Řeknete přeci, že křesťanství je náboženství lásky a podobně. Tak napůl. Jako každá ideologie tohoto typu sloužící k potvrzení moci jakési kněžské kasty, používá metodu cukru a biče, zlých a hodných policajtů a již ve středověku se objevovaly patálie s neposlušnými ovečkami, které jen co se naučily číst, našly v bibli křiklavé rozpory.
Ocenění náboženství a „spirituality“ ale patří k ideologickému instrumentáriu současného režimu - kdy disent potřeboval své zčásti otrle cynické a zčásti naivně-nevědoucí přijetí nejprostší logiky kapitalismu doprovodit nějakou září z jiných světů. Koneckonců v USA byl tento přístup dotažen do svého průmyslově-efektivního konce. Anebo skutečně skrývá směs řeckého myšlení v krizi a obranné ideologie obléhaných židovských sekt později zarámovaná římským impériem nějaký klíč k řešení otázek dneška, který bychom nenašli u výše zmíněných šimpanzů, čínských vynálezců střelného prachu a íránských básníků?
Je to obrovská dějinná lest, že Čechům zůstala jejich feudálně-poddanská mentalita, ale vzali jim pánbíčka, který ji má v poslední instanci garantovat.
Ke komu se přidáš?
Luther zničil kněžoury tím, že z každého laika udělal kněžoura, teď se jedná o zničení kněžoura v laikovi, pravil Marx. Ale to je z výše popsaných pudových důvodů člověka poměrně těžké. Uvědomit si blízkost k šimpanzím bratrancům i smrtelnost vede ke zraněnému narcismu a hrůze. Vědecká vysvětlení nejsou tak hřejivá jako náboženská.
A taky je to ztráta byznysu. Kde by byli takoví Pastoral Brothers, kdyby je zbývající ovečky poslaly k šípku? Nedošlo by ke zmenšení portfolia pana Halíka, kdyby se opíral jen o svého oligarchického kamaráda Sekyru (a další) a opustil celou tu skvělou aparaturu ornátů, barokního designu a „tajemství“?
Iluzorní záchytný bod a iluzionistická zbraň proti nepřátelům a konkurentům. Ještě na něco zapomínáme? Ano, samozřejmě: pospolitost! Lidské teplo. Církev jsou kámoši, kteří prý nezradí. (Kdo je nudný či stydlivý, nechť si opatří psa či dítě, s nímž bude otravovat v televizi i kavárně!)
Ale pak jsou tu ještě ti nadvládychtiví zmetkové, obávám se. A oportunní zbabělci. Když se zdá lepší svět větší rovnosti a většího využití rozumu být opět odložen, je možné si zakrýt oči a začít předstírat, že záblesky ve tmě jsou skutečným světem, který jsme si sami stvořili. Když nesestoupalo božstvo do feudální urovnanosti, třeba vystoupá feudální urovnanost za božstvem.
Ježíš byl (nebo je) influencer čtoucí Alarm a Deník Referendum
Před o něco více než deseti lety se formovalo poměrně široké levicové protestní hnutí proti neoliberálně pravicové vládě ODS, TOP 09 a Věcí veřejných (pamatuješ?) - tedy proti něčemu takřka stejnému, jako máme dnes (nyní pod značkou „záchrany demokracie“).
V té době se také formovaly Deník referendum a poté Alarm - které například „středový“ ideolog Josef Šlerka považuje za dostatečný důkaz existence nějaké podstatné levicové protiváhy. Řada lidí píšících dnes do Alarmu nebo DR chodila tehdy na demonstrace proti vládě bohatých, poskytovala mediální platformu pořadatelům demonstrací, aktivistům, snažila se analyticky přispět k pochopení, jak u nás funguje pravicová nadvláda.
Léta plynula a podívejte se na Alarm a DR dnes. V DR teď přísahají na NATO, nechávají zcela konzervativního Pitharta psát slintavé článečky na podporu pravicové kandidátky Nerudové, Jakub Patočka v minulosti dokonce odpustil ODS a hledal s ní „dialog“ proti dílčímu oligarchovi Babišovi a našel potom zalíbení ve Vítu Rakušanovi (nic z toho nikdy nereflektoval, protože si nejspíše připadá jako velký neomylný myslitel). A v Alarmu nebyli dosud schopni kriticky rozebrat západní zájmy na Ukrajině a prozkoumat otázku, zda šlo válce zabránit či zda by ji nešlo ukončit. Okolo prezidentské volby to byla stejná tristnost. Co se týče konformity se současnou pravicovou vládou a mocí vlastnické třídy, tak je to možná ještě horší než v Deníku Referendum. Do popředí je necháváno se tlačit osobám, které mají mnohem více urputných ambic než inteligence, vzdělání a poctivosti. Navíc - jak rozebírám podrobně v odkazovaném článku o Šlerkovi - je zde otázka finančního zaháčkování DR a Alarmu.
Není zde vše strašné a pořád se najdou patřičně kurážné články o českých oligaších (byť s taktickým vynecháním např. Bakaly, aby mohli být redaktoři obou médií přizváni na pokec do jeho médií a médií veřejnoprávních, která samozřejmě jsou také patřičně usměrňována; nebo s vynecháním těch, kteří přispívají do „Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky“), některých protivládních protestech, odborech atd. Ale ta konformita, přikrčenost a slepota ve velmi přehledných českých podmínkách jsou nepřehlédnutelné.
Levicová verze pánbíčka
Arciť vedle nuceného „cool“ tónu, který je tím suverénnější, čím méně toho ví a říká, se občas v takovém Alarmu objeví zcela vážné věci, jako je například „bůh“ a náboženství. Od křesťanského „filosofa“ Jana Bierhanzla se tedy dozvíme o „tvořivosti evangelia“, od Magdalény Šipky o tom, jaký ten bůh vlastně je a není.
A abychom se dostali k hlavnímu referenčnímu bodu tohoto textu, o němž snad má řada čtenářů povědomí - současným sporům o „manželství pro všechny“, Istanbulskou úmluvu atd. mezi „konzervativci“ a „liberály“ v církvích i mimo ně - můžeme dále odkázat na čerstvý článek z Alarmu od zbožného akademika Petra Kratochvíla. Ten požaduje vůči lidem jako J. Jochová nebo D. Duka - s nimiž se čile druží velká část současných „demokratů“ - málem policejní opatření. Budete horlivě podporovat spíše Coca-colu, nebo Pepsi (resp. jeden „metrodezert“, jak se snažím věc uchopit zde)?
Alarm si tedy vybírá (jak dokazuje dále např. celý seriál „skandálně“ odhalující různé druhy zneužívání lidí v církvi, která právě i za účelem těchto radovánek existuje), že bude v daných žabomyších sporech energicky účasten na jedné jejich straně. Která z definice věci nikdy nemůže vytlačit tu druhou - jinak by to nebylo náboženství používající vedle cukru i bič, což musí. Deník Referendum až na pár výjimek nepoužívá tak „cool“ tón jako Alarm, ale zato zde znějí vlastně totožné tóny. Vedle občasných totálních plkajících nesmyslů, jako je tento o „vydání se s Husem na cestu“ od Ondřeje Holuba působícího v Akademii věd zde mají například pravidelně přispívajícího křesťanského „disidenta“, Ivana Štampacha, na jehož příkladu doložme ještě jednou celou pojednávanou myšlenkovou a politickou zoufalost.
Ivan Štampach nejprve rozebírá světstkou panovačnost pravoslaví (jako by v západních církvích chyběla!), aby potom spolehlivě obrátil a sdělil, že ukrajinské pravoslaví bude kompatibilní s liberálním státem tak, jak je to správné (ne že by se tím nepotvrdila prozaická světskost jakékoli „duchovní“ moci!). Po velikonočním vzedmutí zbožných hormonů (srov. M. Fendrych od oligarchy Bakaly ve veřejnoprávních médiích) se obrací na KDU-ČSL, že se prý podle sociální nauky církve (která před ne tak dlouhou dobou podporovala fašismus) nemá pouštět do útoku proti odborům. To působí zvláště komicky vedle Štampachovy obrany současného oligarchického prezidenta - který odkývá, co vlastnická třída potřebuje. Lidé chudnou, inflace trvá, klimatická krize ukusuje z budoucnosti - takže „jistotu“ bychom přeci jen mohli najít v pánbíčkovi. Tedy pardon: v „nenáboženské spiritualitě“. A ta náboženská se potom už nějak přidá.
Co s tím
Ano, postoje „liberálů“ jsou mnohdy alespoň zčásti (!) méně barbarské nežli takzvaných „konzervativců“ (a fašounů apod.), ale myslím, že je klíčové poznat také jejich neustálé vzájemné doplňování a to, jak se bytostně potřebují - což vidíme například na strategiích získávání podpory pro pravicovou nadvládu. Stejně věc skončí „panašováním“, kombinováním liberální a konzervativní nadvlády, jako to jasně shledáváme například u současné vlády a „opozice“ nebo v českých většinově oligarchizovaných médiích. Jedni i druzí si zaskórují u oveček své body a povládnou spolu dále, jedni někdy trochu předbíhajíce. Pokud se někdo snaží této rozdvojené nadvládě dodat levicové ozdůbky, nejenže plýtvá časem, ale také prokazuje vpravdě medvědí službu levici.
Touha, aby existovalo něco jako „bůh“ je pudově i intelektuálně pochopitelná, ale představovaný objekt podle všeho nemá vůbec žádný skutečný základ a existenci. Střízlivění z iluzí samozřejmě bolí, ale je potřeba jej - s patřičnými rezervními silami - podstoupit.
Jakákoli podoba náboženství, ať ve formě klerofašounství pánů Duků, liberálního šarlatánství Halíků nebo „spirituality“ Štampachů, povede vždy ke konzervativnímu a manipulativnímu působení v lidských kolektivech - a tedy k naprosto protichůdným výsledkům, než o které usiluje levicová politika a hnutí hodné toho jména.
Tradiční česká zbabělost a oportunismus mohou podporovat přežívání výše popsaných proudů. Snad ale jejich spojenci i vyznavači pochopí, že podléhají stejnému zoufalství a opiu, kterému patrně podlehne určité procento lidí sociálně ještě pod nimi, kteří budou podobně jako v USA získáni pro průmyslově vyráběné křesťanství či jiné iracionální kulty; anebo se ufetují. Zásvětní manévry proti světské moci kapitalismu nefungují.
