Článek
Mluvil jsem po telefonu s kamarádkou, která se chystala jít na tuto květnovou demonstraci. Prý jestli půjdu také. V dubnu a květnu jsem měl za sebou účast např. na této protivládní demonstraci, na odborářské demonstraci, na pochodech za omezení autodopravy, o kterých píši, také na protivládní demonstraci, na niž snad nějakým nedopatřením (či v rámci taktizování) zval i Milion chvilek pro demokracii.
Jsem zcela pro cíle, které obsahuje Istanbulská úmluva, tedy deklarativní i prakticky právní tlak proti násilí na ženách i pro garantování pomoci obětem. Tyto prvky samozřejmě ani nyní před ratifikací, čili potvrzením, úmluvy neabsentují v českém právním řádu, ale potvrzení - zvlášť za reakcionářského obratu např. v Polsku - není myslím na škodu.
Cítil jsem však opravdu nechuť jít na tu demonstraci. Viděl jsem ji jako nižší prioritu například oproti těm shora zmiňovaným. A také jsem předvídal, kdo všechno se tam bude nechávat natřásaje se fotografovat a pronášet líbivé frázičky pro posílení vlastní kariéry a že mi z těch lidí bude dávivě. Standardně pravicově indoktrinovaní městští liberálové rádi přijdou za doprovodu pravicových politiků - ale na odborářskou demonstraci nepřijdou. Já jsem v minulosti coby spolupořadatel protixenofobních demonstrací v souvislosti s protiuprchlickou panikou (na které sbíral bodíky i např. „slušný“ pan Fiala, premiér „demokratů“; jeho blog je zajímavé počtení) kolem roku 2015 dělal značné ústupky vůči těmto pravicovým liberálům ve výběru řečníků, obsahu proslovů atd. na společných demonstracích - a oni se odvděčili podobně jako STAN Pirátům, nebo spíše Piráti svým voličům. Takže tam tentokrát nepůjdu, sdělil jsem kamarádce, ale kdyby náhodou mělo hrozit nepotvrzení úmluvy nebo výraznější „konzervativní“ obrat pravicové nadvlády, půjdu tam i s těmi nejpokrytečtějšími liberály.
Pravicová nadvláda je chameleon a axolotl
Stále hledám přiléhavou metaforu. Snad jsem se tomu přiblížil zde, kde píši o STANu, Stanjurovi a metrodezertu. Jsem přesvědčen, že tomu tak opravdu je: pravicová nadvláda bude vždy oscilovat mezi „konzervativní“ a „liberální“ taktikou, jejíž poměr je sice možné nátlakem (privilegovanějších) poddaných zvrátit ve prospěch té či oné barvičky, ale jednak na to spíše nemá cenu plýtvat silami a také zde zůstává jádro pravicové politiky, které znamená nesouměřitelnou dominanci vlastnické třídy a degradaci tzv. demokracie na pouhou fasádu a divadlo pro důvěřivé - ať za převahy „konzervativců“, nebo „liberálů“.
Z tohoto hlediska jsou například čirou pitomostí vývody S. Bilera z Alarmu, který z nějakého důvodu neustále vyhlíží „hodnou“ pravici a chtěl by tvrdit, že nerovnost mezi lidmi, nespravedlivá dominance jedněch nad druhými, je snad výsadou „konzervativců“, kdežto „liberálů“ se to netýká. Rozdělování na základě sexuální orientace, etnika, pohlaví, „zodpovědnosti“ a „nezodpovědnosti“ atd. se prostě velmi hodí jako prostředek nadvlády. Potom se již jen přidá přitakání sociálním rozdílům tak, jak je vytváří logika akumulace kapitálu. Axolotlovi opět doroste pinzetkou pracně atakovaný úd, chameleon se neubrání změně barvy sem a tam a jin a jang pravicové nadvlády se vesele točí dál.
Zkus konstatovat nevyřešitelné rozpory!
Johanna Nejedlová, která se fotí v reklamě na Respekt oligarchického gaunera Bakaly, dělá volební kampaň pro oligarchickou pravicovou kandidátku Danuši Nerudovou atd. byla jednou z řečnic na piazzettě Národního divadla. Tento smutný kariérismus mě odpuzuje.
Dorazil i pan Exner vydělávající na poslaneckém postu za STAN (pro jistotu vedle toho pobírá ještě zastupitelské platy), jehož členové zčásti podporují a zčásti nepodporují věci jako je Instanbulská úmluva a manželství pro všechny (tedy včetně homosexuálů). Přítomni byli i zástupci Milionu chvilek pro demokracii (před Rudolfinum na demonstraci proti neoliberální politice přijít nemohli, to je moc daleko, zvládli to jen na piazzettu ND), u nichž lze dokumentovat až lísavě-devótní vztah k Petru Fialovi a jeho vládě. Pak si dobře přečtěte třeba jen jeden text z vlastního Fialova blogu. A uvidíte, v čem všem přitakává náš drahý pan premiér např. Donaldu Trumpovi - zástupci pravice takticky se posouvající dále k fašizujícímu způsobu získávání volební podpory a metodám.
Takže vidíte: výše zmiňované rozpory lze nalézt i na mikroúrovni jednoho protestu a jednoho politického sporu (např. zde mohou čtenáři číst o teoretičtějším uchopení na makroúrovni). Když jste s konkurencí podobní či srostlí dohromady, musíte naopak předstírat odlišnost (uvidíte to nyní v souvislosti s eurovolbami). Pokud je v obyvatelstvu dostatek myšlenkově pomalých a nevzdělaných lidí, kteří vidí nějakou posvátnou hodnotu v rodině a její ohrožení pár procenty homosexuálů, tak tyto lidi můžete využít k zisku hlasů a podpory (a pracovat na jejich dalším zblbnutí). A naopak na druhé straně můžete volat do boje za svobody, které už jednou byly víceméně samozřejmé a jejichž zavedení neotřese vaší mocenskou bází. A to jste pořád jeden vlastník. Jeden bankéř, který nakonec ovládá Coca-Colu i Pepsi.
Na úvodní fotografii máte Jeremyho Corbyna, jenž byl soustředěným útokem britského pravicového establishmentu vypuzen z vedení britské Labour Party, ze které chtěl po letech udělat skutečnou levicovou a sociálně demokratickou stranu. Jeho jasný a srozumitelný postoj k Istanbulské úmluvě je přirozenou součástí jeho levicové politiky. Byl nahrazen směšnou loutkou Starmerem, který nyní bude pro svou re-blairizovanou pravicovou stranu získávat hlasy privilegovaných městských pravicových liberálů podobně dojemnými výstupy jako plačící zástupkyně brutálního třídního boje shora či paní Jílková z nějakého důvodu působící v KDU-ČSL, která si neuvědomuje, že nebýt různých „strašáků“, neměla by vůbec co říci.
