Článek
Moje diagnóza pokračuje. O2 arena začíná reagovat kreativně
Začínám mít podezření, že O2 arena už mě osobně zná.
Normálnímu návštěvníkovi stačí závěrečná siréna. Mně už hala vyzkoušela všechny dostupné komunikační metody: vyprázdnila tribuny, uspala kostku, začala schovávat led, složila sedačky a přešla do továrního nastavení.
Nic.
Tak tentokrát změnila taktiku. Místo aby odešla ona, poslala na regeneraci kostku.
Nejdřív rychlá rekapitulace mého problému
LEVEL 1: při Davis Cupu jsem po téměř jedenácti hodinách odcházel jako poslední z VIP hostů. Tehdy jsem tomu říkal výjimečná událost.
LEVEL 2: po hokeji jsem zůstal tak dlouho, že kostka šla spát dřív než já. To už byla diagnóza.
LEVEL 3: následně jsem sledoval, jak mezi tím skoro zmizel led.
LEVEL 4: po Spartě s Kometou mizela už i hala a skládaly se tribuny. Myslel jsem, že horší nápovědu k odchodu už budova vymyslet nemůže.
LEVEL 5: kostka dostala wellness.
AKT I: Sparta vyhrála 3:0. Kostka si řekla o lázně
Sparta porazila Vítkovice 3:0 před 10 759 diváky. Na kostce ještě svítil konečný stav, lidé mizeli z tribun a všechno vypadalo jako klasický konec hokejového odpoledne.
Jenomže místo standardního scénáře „kostka zhasne, autor konečně odejde“ přišla nová kapitola.
Celý obří multimediální blok začal sjíždět dolů k ledu.
To je moment, kdy rozumný člověk pomyslí: technici potřebují zařízení zkontrolovat, upravit, servisovat nebo připravit pro další provoz.
Já jsem pomyslel: kostka jde na wellness.
AKT II: minule usnula. Teď už má masážní balíček
Je to vlastně logická evoluce.
Poprvé kostka prostě zhasla. Základní odpočinek. Takový hotel bez snídaně.
Tentokrát sjela skoro k ledové ploše, kolem se pohybovali technici a celý systém se dostal do polohy, kterou divák během zápasu normálně neuvidí.
Takže v mém vlastním vědecky naprosto nepodloženém klasifikačním systému přešla z režimu SPÁNEK do režimu WELLNESS PREMIUM.
Příště očekávám župan, okurky na displejích a technika s větou: „Paní kostko, teď vám upravíme efekty a pak už jen relax.“
Druhá fáze wellness: hlavní klientka už je dole, hala skoro prázdná a já pořád provozuji nejméně užitečný terénní výzkum v Praze.
AKT III: moje „ještě chvilku“ už má pátou sezonu
Nejhorší je, že už přesně vím, co se děje.
Když jsem u první KLOBÁSY seděl v prázdné hale, mohl jsem předstírat zvědavost. U druhé už jsem měl running gag. U třetí sérii. U čtvrté vlastní lore.
Teď už nemám výmluvu žádnou.
Já se po zápase vědomě dívám, jak multifunkční hala přestává být hokejovou halou, a pokaždé se tvářím překvapeně, že se to zase stalo.
Je to jako chodit každý večer do pekárny po zavíračce a pátý den napsat šokující článek, že zaměstnanci znovu uklízeli rohlíky.
AKT IV: kostka je jediný objekt v hale, který má zdravější režim než já
Čím déle tuhle sérii píšu, tím víc začínám respektovat kostku.
Má pracovní dobu. Odjede zápas. Ukáže góly. Reklamy. Opakovačky. Konečný výsledek. Pak vypne, sjede na servis a někdo se o ni postará.
Já odjedu zápas, ukážu občanku u vstupu, sním catering, sedím tři třetiny, napíšu poznámky, skončí zápas - a místo servisu si přidám přesčas zdarma.
Kostka má plán údržby. Já mám problém odejít.
Jestli někdo z nás potřebuje wellness, začínám tušit, že to není ona.
AKT V: O2 arena mě zkouší vychovat po dobrém
Hala přitom postupuje překvapivě pedagogicky.
Nejdřív jemné signály: lidé odejdou. Potom vizuální: kostka zhasne. Pak materiální: led zmizí. Následně strukturální: skládají se tribuny.
A teď wellness.
To už není výzva k odchodu. To je nabídka, abych se konečně zamyslel nad životním stylem.
O2 arena mi prakticky říká: „Podívej, i několik tun elektroniky ví, kdy má skončit směnu.“
AKT VI: co ještě zbývá?
Série se dostala do nepříjemného bodu. Už nevím, čím mě hala může příště překvapit.
Kostku jsme nechali usnout. Led jsme nechali zmizet. Tribuny jsme složili. Halu jsme skoro resetovali. Teď jsme poslali hlavní elektroniku na wellness.
Další logický level je personální.
Příště už mi možná při odchodu někdo podá kartičku: „Gratulujeme. Odpracoval jste zde dost neplacených hodin na nárok na zaměstnanecké benefity.“
A já se ještě zeptám, jestli je v nich klubové patro.
FINÁLE: Sparta 3, Vítkovice 0, kostka wellness, autor stále aktivní
Sportovní část večera tentokrát dopadla jednoduše: Sparta vyhrála 3:0, Jakub Kořenář udržel nulu a hala začala po děkovačce přecházet do svého dalšího pracovního režimu.
Moje část večera byla tradičně komplikovanější.
Když jsem poprvé zůstal poslední, připadalo mi to jako kuriozita. Teď už sleduju servis multimediální techniky jako člověk, který má neoficiální permanentku i na dobu po zavíračce.
Takže máme další dosažený achievement.
Minule šla kostka spát. Tentokrát dostala wellness. Já pořád čekám, kdy dostanu doporučení od lékaře odejít domů.
Poznámka autora: Text je nadsazená osobní glosa založená na vlastní návštěvě a vlastních fotografiích. „Wellness“ je humoristická metafora pro pozápasové spuštění kostky do servisní/technické polohy; konkrétní účel jednotlivých úkonů techniků neurčuji.
