Článek
Říká se, že pro generaci devadesátých let byli Oasis tím, čím byli pro šedesátá léta legendární The Beatles. A zatímco Beatles zůstanou navždy spjati s Liverpoolem, příběh kapely Oasis je neodmyslitelně spojen s Manchesterem. Právě v Manchesteru se totiž v chudé dělnické rodině narodili a vyrůstali bratři Noel a Liam Gallagherovi, kteří byli od samého počátku hlavními postavami rockové skupiny Oasis.
Jejich příběh začíná v roce 1991, a už o tři roky později slavili první úspěchy s průlomovým albem Definitely Maybe. Následné album (What's the Story) Morning Glory? z roku 1995 se už stalo absolutním hitem, ovládlo britské hudební žebříčky a s 22 miliony prodaných kopií po celém světě patří mezi nejprodávanější alba všech dob. Právě na něm se zrodily skladby Wonderwall a Don't Look Back In Anger, které jsou považovány za vůbec největší hity Oasis.
V následujících letech se stali jedněmi z největších hudebních hvězd Velké Británie. Jejich dva koncerty v Knebworthu v létě roku 1996 jsou dodnes mnohými považovány za nejikoničtější živá vystoupení devadesátých let na britských ostrovech. Vliv populárních bratrů Gallagherových navíc přispěl k vítězství Labour Party vedené Tonym Blairem v parlamentních volbách v roce 1997.
Média a bulvární novináři napjatě sledovali „bitvu o Britpop“ mezi Oasis a Blur, stejně jako vzájemné spory mezi bratry Gallagherovými, které s rostoucí slávou nabíraly na intenzitě. Tyto konflikty dosáhly vrcholu na francouzském festivalu Rock en Seine v létě 2009, kde se bratři natolik pohádali, že starší Noel se rozhodl kapelu opustit.
Následujících 15 let se zdálo, že je oblíbená devadesátková kapela minulostí, tedy až do minulého týdne. Přesto se však právě během období vzájemné nevraživosti mezi oběma bratry jejich skladba Don't Look Back In Anger nečekaně vrátila na několik týdnů na vrchol britské hitparády.
Tragédie v Manchesteru
Tragické události z 22. května 2017 otřásly celým světem. Islámský terorista spáchal sebevražedný bombový útok v Manchester Areně, právě když se davy fanoušků zpěvačky Ariany Grande rozcházely po skončení jejího koncertu. Výbuch si vyžádal životy 22 lidí a stovky dalších zranil. Mezi oběťmi byly i děti, některé mladší deseti let. Pro Velkou Británii to byl šok. Ve Spojeném království se jednalo o nejsmrtelnější teroristický útok od bombových útoků na londýnskou dopravu v červenci 2005.
Následující den se obyvatelé Manchesteru shromáždili v centru města, aby zde uctili památku obětí útoku. Po plánované minutě ticha se pozornost davu obrátila na ženu s kyticí v ruce, která začala opatrně zpívat úvodní sloku Manchestřanům důvěrně známé písně Don't Look Back In Anger. Lidé se k ní postupně přidávali, až nakonec refrén této písně jemně prozpěvovalo celé náměstí. Tento dojemný okamžik během několika hodin obletěl celou planetu, když byl hojně sdílen na sociálních sítích - dokonce i samotným Noelem Gallagherem, autorem této ikonické skladby.
❤️ Mancunians https://t.co/kkiofSq60q
— Noel Gallagher (@NoelGallagher) May 25, 2017
Tajemnou ženou s kyticí v ruce byla Lydia Bernsmeier-Rullow, dvaatřicetiletá dcera manchesterského moderátora Mikea Shafta. Tehdy novinářům řekla: „Miluji Manchester a Oasis je součástí mého dětství. Don't Look Back In Anger je o tom, že se nemůžeme ohlížet zpět na to, co se stalo. Musíme se dívat do budoucnosti.“
Mezitím se známá píseň Oasis, po 22 letech od svého vydání, opět nesla po celé Británii. Zazpívali ji studenti hudební školy v Manchesteru, Chris Martin z Coldplay ji zahrál na charitativním koncertě One Love Manchester, který uspořádala Ariana Grande na podporu obětí útoku, a dokonce ji zařadila do svého repertoáru i vojenská kapela Francouzské republikánské gardy před přátelským utkáním mezi Anglií a Francií.
Od tragického útoku v Manchesteru uplynulo už sedm let, a během té doby zazněla píseň Don't Look Back In Anger nesčetněkrát v britských a irských hospodách, klubech i na stadionu fotbalového týmu Manchester City, jehož velkými fanoušky jsou oba bratři Gallagherové. Navzdory tomu však pro mnohé zůstane tato skladba navždy symbolem boje proti terorismu, připomínkou síly, která spojuje lidi v časech největšího smutku a odvahy, která je potřeba k tomu, abychom se neohlíželi ve vzteku a šli dál.
