Článek
Je 9. března 2023 a Petr Pavel je právě inaugurován v pořadí čtvrtým prezidentem samostatné České republiky. Na Třetím nádvoří Pražského hradu ho vítají tisíce příznivců a dětský sbor symbolicky zpívá píseň Časy se mění. Co se za ten první rok v úřadu prezidenta republiky opravdu změnilo? Je politika Petra Pavla taková, jakou jsme si v onen inaugurační den představovali?
Petr Pavel byl českým prezidentem zvolen 28. ledna 2023, když ve druhém kole o téměř milion hlasů porazil bývalého premiéra a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše. Jako nezávislý kandidát získal přes 3 miliony 350 tisíc hlasů, což je více než při předchozích přímých volbách stačilo ke zvolení Miloši Zemanovi. V našich porevolučních dějinách se více lidí vyslovilo pouze pro Občanské fórum ve volbách v roce 1990 a pro přistoupení k Evropské unii v referendu roku 2003.
Jeho mandát byl tedy opravdu silný a lidé očekávali především kultivovanější a civilnější vedení prezidentského úřadu než u jeho předchůdce Miloše Zemana. Zatímco Zeman si často liboval v ohýbání a překračování našeho ústavního systému a snažil se naší parlamentní demokracii uměle přetvořit na poloprezidentskou, Pavel zvládá ctít své pravomoci a během prvního roku jeho mandátu jsme zatím neviděli případ, kdy by se snažil překročit linii kompetencí, které mu ústava nabízí. Petr Pavel je také rozhodně čitelnější ve svých názorech na domácí i zahraniční politiku na rozdíl od Zemana, který rád prohlašoval, že „pouze idiot nemění svoje názory“.
V oblasti zahraniční politiky Petr Pavel plně podporuje dodávky zbraní na Ukrajinu a naše členství v Evropské unii a NATO, což jak můžeme vidět u našich sousedů na Slovensku nebo v Maďarsku, rozhodně není žádnou samozřejmostí. Před pár dny se potvrdili i jeho blízké vazby na Francii, když se v Praze setkal se svým protějškem Emmanuelem Macronem.
V domácí politice zatím nemusel řešit žádné významnější vládní krize, na rozdíl od Zemana, kterému se hned po pár měsících co byl v úřadu rozpadla Nečasova vláda. Důležitější chvíle pro prezidenta Pavla na domácí scéně tak zřejmě přijde až po dalších parlamentních volbách v roce 2025 (nebo také dříve pokud se rozpadne současná vládní koalice), kdy bude muset někoho pověřit k sestavení nové vlády.
Petr Pavel rozhodně nejde Fialově vládě na ruku, jak se nám snaží namluvit opozice v čele s Andrejem Babišem, ale ani ji nepodkopává nohy, tak jak to dělal Miloš Zeman. Jenom občas lehce vládu poškádlí nastolením tématu, ve kterém má mezi sebou rozpory. Jako například přijetí eura nebo manželství pro všechny.
Jediným výraznějším pochybením tak zřejmě byla třenice se senátem ohledně jmenování Roberta Fremra do Ústavního soudu. Fremr nakonec vzniklou situaci vyřešil tím, že svoji nominaci stáhl, pro Petra Pavla to ale znamenalo znovuoživení debaty ohledně jeho členství v KSČ.
Oproti Zemanovi působí Pavel daleko živějším dojmem (nutno však dodat, že laťka byla velmi nízko). Rozhodně nezapře, že je bývalý voják. Svojí image „outdoorového prezidenta“, jak ho nazval v jednom z dílů podcastu Kecy a politika Petros Michopulos, si tvoří třeba tím, že na státní návštěvu Německa dojede na motorce, nebo zahájí mistrovství světa ve vodním slalomu juniorů jízdou na kánoi v divokých peřejích.
Změny v prezidentském úřadu jsou ale patrné i jinde. Oproti Zemanově choti Ivaně Zemanové vystupuje první dáma Eva Pavlová více na veřejnosti a je častěji vidět po prezidentově boku. Pavel se také vrátil k tradici novoročních projevů a zaujal mnohem smířlivější postoj k novinářům.
Nejdůležitější ale je, že Petr Pavel vrátil prezidentskému úřadu důstojnost a důvěru. Podle agentury STEM mu věří 52 procent české společnosti, což z něj dělá našeho nejdůvěryhodnějšího politika. Zásadně se také změnilo vnímání pozice českého prezidenta v zahraničí. Během jednoho roku jsme se posunuli od titulků „Drunk Czech president“ k „One of Europe’s most influential people“. A tenhle posun je především v kontextu doby velmi důležitý. Děkujeme pane prezidente a hodně štěstí v dalších čtyřech letech.
