Článek
„Chemická láčba tetraethylthiuramdisulfidem (antabus) jest současně nejdokonalejší léčbou této narkománie, a u nás – stejně jako v jiných státech – jest prováděna hromadně a úředně (u nás ve formě státní protialkoholní antabusové akce).“ Takto popisují antabus lékaři Vencovský a Reisich v časopise lékařů českých v roce 1952.
Co je vlastně Antabus a jak působí?
Antabus, obchodní název léku pochází ze dvou slov: anti a abuse, tedy proti zneužívání/nadužívání alkoholu.
Chemicky se jedná o tetraetyltiuramdisulfid - disulfiram, který působí inhibičně na aldehyddehydrogenázu a blokuje degradaci acetaldehydu na kyselinu octovou při odbourávání alkoholu.
Ano takto řečeno je to hrozně složité, ale dá se to říci i jednoduše. Alkohol se v játrech pomocí enzymů postupně rozkládá v několika krocích. Prvním krokem je rozložení alkoholu enzymem alkoholdehydrogenázou na acetaldehyd (látka podobná acetonu). Tento acetaldehyd je ve druhém kroku rozkládán enzymemem acetaldehyddehydrogenázou na kyselinu octovou. Acetaldehyd je právě ta látka, která nám způsobuje kocovinu po přílišné konzumaci alkoholu. Kocovina je vlastně otrava acetaldehydem. A Antabus umí zablokovat enzym acetaldehyddehydrogenázu ve druhém kroku. Takže po požití alkoholu se acetaldehyd neodbourává a hromadí se v těle. Dochází k masivní otravě acetaldehydem s velmi nepříjemnými příznaky: zčervenání, zrychlení a bušení srdce, migréna, dušnost, silné nutkání na zvracení a překotné zvracení, bolesti na prsou, celková slabost a další. Stačí si představit strašnou kocovinu a vynásobit jí nejméně deseti.
Historie léčby Antabusem
Objev účinků Antabusu patří k serendipitám – objevům v důsledku šťastné náhody. Syntetizován byl v roce 1881 chemikem Grodským. Posléze začal být používán při vulkanizaci v gumárenství. První zmínku o vztahu Antabusu a alkoholu, zvracení gumárenských dělníků po požití alkoholu, publikuje roku 1937 lékař E. E. Williams v Journal of American Medical Association. Lékařsky se disulfiram začal využívat koncem 40. let ve Švédsku k léčbě svrabu. Reakce s alkoholem byla objevena náhodou, když se lékaři Hald a Jakobsen v Dánsku rozhodli, po úspěchu se svrabem, využít disulfiram k léčbě střevních hlístů. Zkoušky prováděli na sobě a náhodou zjistili potíže s konzumací alkoholu popsané již roku 1937. Za objevem stála náhoda. Využití k léčbě došlo až roku 1947, kdy dánský psychiatr Martens – Larsen jako první aplikoval Antabus alkoholikům. Od roku 1949 se začíná vyrábět pod názvem Antabus.
Již následujícího roku je rychle rozšířen do celého světa pod různými obchodními názvy: Antabus, Antaethyl, Exhoran, Kontrapot, Refúsal, Abstinyl, Aversan, Espéral a v Československu pod názvem Stopetyl. V Československu se začíná aplikovat velmi rychle. Psychiatrička Widermannová zmiňuje jeho zavedení do léčby v Psychiatrické klinice Olomouc už roku 1949. Velmi záhy jsou také vypracovány pokyny pro jeho dávkování. A pod názvem Státní antabusová akce – směrnice pro provádění se začal masově a povinně využívat v léčbě alkoholiků. Antabus byl také předmětem intenzivního výzkumu.
Mechanismus a průběh léčby Antabusem v minulosti popisuje docent Skála. Antabus zabrání degradaci metabolitu alkoholu – acetaldehydu a jeho hromadění v organismu má mnohé nepříjemné účinky. Úkolem této léčby je „zošklivit“ alkohol a zafixovat podmíněnou reakci: požití alkoholu = velmi nepříjemný stav. U Apolináře byl v minulosti pacientům Antabus podáván dva týdny. Potom je jednorázově podána velká dávka Antabusu a pacienti musí vypít 0,5 l piva. Terapie je prováděna skupinově. Je vyvolána silná reakce na alkohol. Jsou to takzvané „bličky“ známé například z filmu Dobří holubi se vracejí. Pacienti sedí v kruhu a hromadně zvrací. Je-li reakce příliš silná je pacient uložen na lůžko, podán kyslík, antihistaminika, adrenalin a pacient je sledován. V ambulantních podmínkách je postup podobný. Následuje udržovací, nejlépe roční, léčba. Antabus má být podáván ve zdravotnickém zařízení, nejlépe při souběžné psychoterapii. Nesmí být svěřen do rukou členů rodiny. Pomalý poločas rozpadu a kumulativní efekt umožňuje nepodávat jej každý den. Postačí 2× – 3× týdně. Současná doporučená dávka je 700–1400 mg týdně.
Vedlejší účinky Antabusu
Na vedlejší účinky při léčbě Antabusem upozorňují mnozí autoři již od začátků jeho aplikace pacientům. Správné by asi bylo říci - vedlejší účinky neslučitelné s léčbou, protože samotný účinek Antabusu je založen na reakcích, které jsou u jiných léků považovány za nežádoucí. Příbalová informace dnes prodávaného preparátu v ČR Antabus 400 mg/tbl, výrobce Kemwell AB, Uppsala, Švédsko obsahuje tyto nežádoucí účinky: ospalost, únava, nauzea, vomitus, zápach z úst, svědění kůže, halucinace, deprese, slabost svalů, porucha funkce jater, porucha vidění. Ovšem to jsou vedlejší příznaky bez požití alkoholu, který je v průběhu léčby přísně kontraindikován.
První závažný případ interakce alkoholu a Antabusu v Československu popsali Vencovský a Reisich. Autoři v krátké kasuistice referují případ 30letého dělníka, který neunesl psychicky sexuální nátlak hrbaté sestry své manželky a rozhodl se skončit život rychlým vypitím 0,5 l koňaku, vědom si následků při probíhající antabusové medikaci. Byl zachráněn. Ač jde o kuriózní sebevražedný pokus, antabusová reakce byla příčinou vážného stavu pacienta.
Psychotické komplikace (halucinace) při léčbě Antabusem v Olomouci detailně popisuje doktorka Widermannová. Během dvou měsíců roku 1953 došlo k těžkým psychotickým stavům u tří pacientů. Podrobně popsáno v kasuistikách. Widermannová toto připisuje „vadné“ šarži Stopetylu. Z 995 pacientů léčených Stopetylem od roku 1949 do roku 1953 udává tuto komplikaci u čtyř pacientů.
Rozsáhlou kasuistiku zvláštní kombinace otravy metylalkoholem a reakce se Stopetylem líčí doktorka Widermannová. Pacientka uvádí počátek abúzu alkoholu do II. Světové války, kdy coby ošetřovatelka v berlínské nemocnici dostávala pravidelně alkohol k lepšímu snášení náletů. V roce 1943, po návratu do Prahy, první hospitalizace pro podezření z morfinismu. Roku 1945 jí ošetřující lékař alkohol předepsal na astmatické záchvaty. Následuje období střídání zaměstnání, bydliště a prohlubující se degradace osobnosti. Roku 1954 je třikrát na nucené léčbě, bezvýsledně. V červenci 1955 přichází s dušností na interní kliniku, vyšetřena, konstatována pouze hyperventilace a propuštěna. Týž den odpoledne pro neustálé sebevražedné stesky v zaměstnání, opět převezena na kliniku a přijata v 19:30. Ve 21:30 umírá. Následná pitva, v Ústavu soudního lékařství Olomouc, konstatuje otravu methylalkoholem se stopetylovou reakcí.
Smrtelnou kombinaci alkoholu a Antabusu na Slovensku referuje primář Psychiatrické kliniky Nemocnice v Nitře Miššík. Další smrtelný případ na Slovensku je popsán anesteziologem Beresíkem.
V roce 1969 došlo ke smrtelnému případu při použití Antabusu v Psychiatrické léčebně v Dobřanech zaznamenané tehdejším primářem protialkoholního oddělení MUDr. Smolíkem (1969).
Fraňková, Adamec, Trunečka, Špičák a Ročeň referují o kasuistice muže, u kterého se po dvou měsících užívání Antabusu rozvinula akutní toxická hepatitida. Následovalo rychlé jaterní selhání a transplantace jater. Autoři zveřejňují málo publikovanou a dříve zpochybňovanou hepatotoxicitu Antabusu.
Vedlejší účinky Antabusu mohou být nejen nepříjemné, ale i zdraví a ve vyjímečných případech i život ohrožující. Reakce alkoholu a Antabusu způsobuje obrovskou zátěž jater. Takzvané „přepíjení“ Antabusu, kdy paienti cíleně na Antabus pijí, může vést až k jaternímu selhání. Antabus by se rozhodně neměl podávat nemotivovaným pacientům. Nutno ovšem Antabusu přičíst i velké množství pacientů, kterým dopomohl k abstinenci. Ve své době byl nejpoužívanějším a jediným lékem v léčbě alkoholismu.
Současnost a budoucnost Antabusu
Antabus sám o sobě není zázračným lékem. Nestačí si vzít prášek a vše je vyřešeno. Bez psychoterapie nefunguje. Pacienti si musí přijít na to proč pijí a tento problém vyřešit. Někdy stačí jen změnit pár drobností v životě a někdy je zapotřebí dlouhý proces, kdy pacient mění vnímání sebe a okolního světa. Bez vyřešení důvodů pití je Antabus dlouhodobě bezmocný. Někteří pacienti začnou pít už při jeho užívání i za cenu následků a mnozí pacienti začnou pít brzy po ukončení užívání Antabusu. Naučený podmíněný reflex - negativní efekt požití alkoholu = strašné zvracení rychle vyprchá a pacient se bez vyřešení spouštěčů vrací na původní sebevražednou úroveň konzumace alkoholu. Na druhou stranu, pokud je to přání pacienta, lze stále Antabus použít v kombinaci s intenzivní psychoterapeutickou léčbou jako podpůrný prostředek. Další berličku v počátcích abstinence, kdy je stav pacienta velmi křehký.
V současné době je díky novým preparátům, schopným přímo ovlivňovat bažení na neurohormonální bázi, Antabus již ustupujícím lékem v léčbě alkoholismu, ale objevují se nové studie o jeho možnostech v onkologii. V roce 2016 byla provedena velká srovnávací studie více než 5 000 sloučenin k jejich možnostem ovlivnění Boreliózy. Vítězem je Antabus.
Antabus v léčbě alkoholismu sloužil mnoho desítek let a v budoucnosti se s ním možná setkáme při léčbě úplně jiných onemocnění. Je tedy na místě mu poděkovat.
Mgr. Radek Talpa adiktolog
Zdroje:
Antabus (2011). Příbalový leták, Antabus 400 mg/tbl , výrobce Kemwell AB, Uppsala, Švédsko.
Beresik, M. (1988). Zavazny pripad liekovej interakcie medzi antabusom a etylalkoholom. Vojenské zdravotnické listy, 57 (4), 175-176.
Cvek, B. (2012). Nonprofit drugs as the salvation of the world's healthcare systems: the case of Antabuse (disulfiram). Drug discovery today, 17 (9-10), 409-12. https://doi.org/10.1016/j.drudis.2011.12.010
Cvek, B. (2018). Serendipity aneb Lekce z dějin antabusu. Vesmír, 97 (7-8), 449-451. http://casopis.vesmir.cz/
Fraňková, S., Adamec, M., Trunečka, P., Špičák, J., & Ročeň, M. (2007).Akutní jaterní selhání při léčbě disulfiramem. Praktický lékař, 87 (11), 675-678.
Kragh, H. (2008). From disulfiram to Antabuse: The invention of a drug. Bulletin for the history of chemistry. 33 (2), 82-88. Dostupné z: http://acshist.scs.illinois.edu/bulletin_open_access/v33-2/v33-2%20p82-88.pdf
Miššík, T. (1972). Narušenie abstinencie pri liečbe antabusom s letálnym koncom. Protialkoholický obzor, 7 (3), 91-93.
Pothineni, V. Wagh, D. Babar, M. Inayathullah, M. Solow-Cordero, D. Kim K, Samineni A, Parekh MB, Tayebi L, Rajadas J. (2016). Identification of new drug candidates against Borrelia burgdorferi using high-throughput screening. Drug Des Devel Ther. 2016 (10),1307-1322
doi: https://doi.org/10.2147/DDDT.S101486
Skála, J. (1987). Závislost na alkoholu a jiných drogách. Avicenum.
Smolík, J. (1969). Případ úmrtí při léčebném použití Antikolu. Protialkoholický obzor, 4 (4), 97-100.
Státní antabusová akce - směrnice pro provádění: (Oběžník ministerstva zdravotnictví ze dne 12. června 1950, č. 3514/37-30/5-1950.). (1950). Zdravot. Revue, 25, 229-.
Strelčuk, I. V. (1953). Další výzkum léčby chronického alkoholismu Antabusem. Prevence a therapie alkohol, (listo), 1-8.
Vencovský, E., & Reisich, A. (1952). Pokus sebevraždy kombinací antabus-alkohol. Časopis lékařů českých, 91 (?), 1465-1467.
Widermannová, L. (1956). Psychotické komplikace v průběhu protialkoholní léčby Stopetylem. Československá psychiatrie, 52 (1), 29-35.
Widermannová, L. (1957). Smrtelná otrava metylalkoholem v průběhu stopetylové léčby. Československá psychiatrie, 53 (2), 122-127.
