Hlavní obsah
Psychologie

Obsedantně kompulzivní porucha a možnosti dlouhodobé a trvalé léčby

Foto: Pixabay

Vtíravé myšlenky

Obsedantně kompulzivní porucha se obvykle léčí nácvikem situací a přeučením chování, ale má i jiné a obvykle trvalejší řešení.

Článek

Obsedantně kompulzivní porucha

Každý již o ní někdy slyšel a někteří z nás se s ní v různé formě a intenzitě potýkají. Může mít mnoho podob, ale podstata je vždy stejná.

Obsese

Jsou nevyžádané, vtíravé, neodbytné a opakující se myšlenky. Přicházejí znovu a znovu a člověk si nemůže pomoci. Má na ně náhled. Ví, že jsou nelogické a nesmyslné. Nikterak mu neslouží a nepřeje si je. Vytvářejí silný pocit napětí a neodbytnosti. Nutí člověka něco konkrétního udělat. Mohou mít podobu strachu z něčeho, nebo úzkosti.

Kompulze

Je opakující se činnost, která slouží k potlačení obsesivních myšlenek. Je stejně nutkavé a neodbytné jako vtíravé myšlenky. Člověk to prostě musí udělat, aby se zbavil obsesivních myšlenek.

Kruh se uzavírá

Napřed přicházejí obsesivní - vtíravé a neodbytné myšlenky a zvyšuje se vnitřní tlak a napětí. Člověk začne pociťovat tak silný stres, strach a úzkost, že si za každou cenu musí ulevit. Přichází kompulze. Vlastně naplnění neodbytných myšlenek. Člověk prostě udělá to, co tyto myšlenky chtějí, i když si je plně vědom nesmyslnosti této činnosti. Po vykonání kompulze přichází úleva. Napětí, stres, strach a úzkost se odplavují a člověk pociťuje klid a pohodu. Podle síly obsedantně kompulzivní poruchy ale po nějaké době obsesivní myšlenky přicházejí znovu a cyklus se opakuje. Někdo má tyto stavy jen občas. Někdo každý den, ale jen v určitou dobu, nebo při určité situaci. A někomu se tento cyklus změní doslova v peklo, kdy jedna obsese a kompulze následuje za druhou a člověk prakticky nakonec není schopen dělat už nic jiného.

Podoby poruchy

Obsedantně kompulzivní porucha může mít nekonečně mnoho podob. Mezi nejznámější patří:

  • Chorobná potřeba mytí. Obsesí je pocit nečistoty, nebo bakterií. Kompulzí potřeba se umýt
  • Kontrola zamykání. Obsesí je myšlenka, že jsem nezamknul a vykradou nás. Kompulzí je kontrola uzamčení
  • Kontrola zavření plynu. Totéž jako u zamykání. Potřeba kontroly může mít nekonečně mnoho podob
  • Potřeba dokonalého úklidu. Obsesí je myšlenka, že je tu nepořádek. Kompulzí je zahájení úklidu. Tyto obsesivní myšlenky přicházejí i uprostřed dokonale a sterilně uklizeného bytu.
  • Jen určitá čísla. Obsesí je například neodbytná myšlenka, že musím jít po přechodu jen bílé zebře a jen po každé sudé. Kompulzí je uposlechnutí myšlenky a pečlivé počítání pruhů zebry přechodu. První bílý - nesmím šlápnout, druhý bílý mohu šlápnout, ale pečlivě jen na bílou.
  • Jen určitá doba. Obsesí je, že se některé činnosti mohou vykonávat jen v přesně danou dobu. Obsesí je například myšlenka, že mohu opustit byt jen v každou celou hodinu. Kompulze je uposlechnutí příkazu a nemožnost odejít jindy.
  • Příkladů je doopravdy nekonečně mnoho

Četnost a intenzita

Nějakou drobnou formou této poruchy v průběhu života trpěl asi každý člověk. Většina z nás se s ní rychle vyrovná. Za problém se považuje, pokud člověka obtěžuje dlouhodobě více než hodinu denně. Mezinárodní klasifikace nemocí ji zahrnuje pod diagnózu F42 - obsedantně nutkavá porucha. Aby mohla být diagnostikována, musí být splněny následující kritéria po dobu nejméně dvou týdnů:

  • aby vtíravé myšlenky vnímal jako opakující se, iracionální a narušující jeho duševní pohodu,
  • aby vtíravé myšlenky a/nebo nutkavá jednání nedokázal potlačit a poddání se jim vnímal jako nepříjemné,
  • aby vtíravé myšlenky považoval za své vlastní myšlenky

Obsedantně kompulzivní porucha postihuje stejně muže i ženy a obvykle se začne projevovat do 35. roku. V polovině případů ještě před 20 rokem. Postihuje 2 - 3 % populace.

Léčba

Obsedantně kompulzivní porucha je řádná psychiatrická diagnóza a v těžkých případech si zaslouží péči psychiatra, který zpočátku může pomoci léky. Tady je třeba dát velký pozor na dlouhodobé používání benzodiazepinů ke zmírnění strachu a úzkosti. Léky jsou to velmi účinné, ale také na nich může rychle vzniknout těžká závislost. Existuje celá řada nenávykových alternativ. Samotné léky nikdy dlouhodobě nefungují a je zapotřebí psychoterapie, která v mírnějších případech dobře funguje i bez léků. Ale léky bez terapie dlouhodobě nefungují nikdy.

Nejrozšířenější psychoterapeutická léčba poskytuje nácvik situací a přeučení jednání. Člověk je vystaven obsesivním myšlenkám, ale je mu znemožněno kompulzivní jednání. Je to metoda poměrně rychlá a jistě by měla být vyzkoušena jako snadnější metoda první volby. Ale někdy dlouhodobě nezabírá a člověk se postupně a nenápadně znovu vrací k původním rituálům.

Pro lidi, kterým pouhý nácvik dlouhodobě nezabral, nebo chtějí rovnou vyzkoušet hlubší a dlouhodobě výrazně účinnější metodu jsou určeny takzvaně hlubinné terapie. Obvykle vycházejí z přesvědčení, že potíže v dospělosti vycházejí z nezvládnutí některého psychického vývojového období. U obsedantně kompulzivní poruchy je známa spojitost s análním obdobím a análně retenční osobností.

Změna programu na povrchu - přeučení chování nemusí být vždy dlouhodobě účinná. Pak je třeba změnit programy v podvědomí a jsou terapie, které to účinně umí. Jsou delší a náročnější, ale změna bývá trvalá. Neřeší se jen projevy obsedantně kompulzivní poruchy, ale celkově vztah k sobě a vztah ke světu. Nemusíme mít někde hluboko uvnitř uložen program, že nás svět nebude mít rád, když nebudeme vykonávat nějakou činnost.

Obsedantně kompulzivní porucha je skrytá touha po pochvale a po štěstí. A to si přejeme všichni z nás.

K psychoterapeutické léčbě můžeme vyhledat psychoterapeuta, psychologa a klidně i adiktologa. Ptejte se, jakou metodou pracuje. Zda jen přeučuje, nebo umí pomoci i s análním obdobím.

Mgr. Radek Talpa adiktolog

Zdroje:

- Freud, S. (1925). Character and anal eroticism. Collected papers. London In: Prochaska, J. O., & Norcross, J. C. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi. Grada Publishing.

- PRAŠKO, Ján et al. Obsedantně-kompulzivní porucha a jak se jí bránit: příručka pro klienta a jeho rodinu. 4. vyd. Praha: Portál, 2016. 115 s.

- Prochaska, J. O., & Norcross, J. C. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi. Grada Publishing.

- Riegel, K. D., Kalina, K., & Pěč, O. (2020). Poruchy osobnosti v 21. století: diagnostika v teorii a praxi. Portál.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz