Článek
Benzodiazepiny jsou léky, jež byly pro moderní medicínu objeveny teprve v druhé polovině minulého století. Postupně nahradily jinou skupinu léků (tzv. barbituráty) ve většině indikací, tedy v situacích, kdy je lze použít.
„Benzáče“ - jak se jim přezdívá - mají řadu účinků, pro které by v dnešní medicíně byly takřka nenahraditelné. Různí zástupci této skupiny léčiv mají mírně odlišné účinky, obecně však dokáží zastavit např. záchvaty (léčba epilepsie), křeče, nespavost či úzkost.
Právě použití v psychiatrii je však přinejmenším problémové.
V ČR jsou ročně předepsány více než 4 miliony balení.
Benzodiazepinům se rozhodně nedá upřít mimořádný terapeutický potenciál např. při krátkodobé léčbě úzkosti či nespavosti (omezují-li symptomy pacienta natolik, že je na místě s medikací začít).
Jedná se o velmi účinné pomocníky při boji proti úzkostem a panickým atakám či nespavosti. Také při epileptických záchvatech, alkoholovém deliriu, neklidu či manických stavech.
Jedná se však o dvousečnou zbraň.
Přes pestrou paletu indikací, kdy lze tyto léky použít, jim nelze bohužel upřít významný potenciál návyku. Jelikož se nejedná o tzv. preskripčně omezené léky (recept Vám může vystavit i praktický lékař), dochází často k jejich sdílení mezi přáteli či rodinou, kupování na černém trhu i přes internet, případně neuváženému předepisování ze strany lékaře.
Jako perličku lze uvést, že vedle zmíněných (a dnes už téměř nepoužívaných) barbiturátů se jedná o jedinou skupinu drog, jež mohou obnášet abstinenční syndrom s fatálními následky. Lidově řečeno: „Vás absťák zabije.“
K tomu pochopitelně dochází jen při dlouhodobém nadužívání, resp. zneužívání vysokých dávek léčiva a při jeho náhlém odnětí. Je však dobré zmínit, že navzdory přesvědčení většiny lidí ke smrtí končícímu abstinenčnímu syndromu nedochází ani u pervitinu či heroinu.
Existuje pouze jediná další droga, která Vás může takto ohrozit. Tipnete si jaká?
Je to alkohol.
Tento článek ovšem nemá vyvolat paniku a zděšení čtenářů, kteří tyto léky užívají, případně kteří mají někoho blízkého, kdo je jimi léčen.
Benzodiazepiny jsou svými účinky nejen v psychiatrii nenahraditelnými léčivy. Jsou též používány při úvodu do anestezie, ke zklidnění při nepříjemných ambulantních vyšetřeních a při spoustě dalších situací.
Dlouhodobá léčba benzodiazepiny však není vhodná, neboť může dojít k tzv. rebound fenoménu, což je situace, kdy se po vysazení léku objeví původní příznak (pro který byl lék nasazen) často v ještě větší intenzitě, než před léčbou.
Při léčbě úzkostných stavů se obvykle doporučuje léčba v trvání 2-4 týdnů, rozhodně by však neměla přesáhnout dva měsíce (vychází se z předpokladu, že za tuto dobu začnou zabírat antidepresiva, jež jsou lékem volby pro závažnější úzkostné stavy).
Dlouhodobé užívání také obnáší mírné, avšak vratné narušení kognitivních funkcí (zejména paměti). Zvyšuje se tzv. tolerance, pročež pacient po čase vyžaduje stále vyšší dávky léku k dosažení požadovaného účinku.
Pokud Vám však lékař předepsal lék ze skupiny benzodiazepinů, užívejte jej dle jeho pokynů. Součástí léčby psychických onemocnění (typicky panické poruchy, obsedantně kompulzivní poruchy, sociální fobie či agorafobie) je nejen farmakoterapie (a již zmíněná antidepresiva), ale neméně důležitá je též psychoterapie.
Pokud jste však s návykovými látkami měl(a) v minulosti problémy, zavčas to lékaři sdělte. Vybere Vám jinou, pro Vás vhodnější medikaci.
A co vy? Máte s těmito léky zkušenosti, o které se chcete podělit?
____________________
ZDROJE:
RABOCH, Jiří; JIRÁK, Roman a PACLT, Ivo. Psychofarmakologie pro praxi. 2. vyd. V Praze: Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-041-6.
KALINA, Kamil. Klinická adiktologie. Psyché (Grada). Praha: Grada Publishing, 2015. ISBN 978-80-247-4331-8.
MARTÍNKOVÁ, Jiřina. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1356-4.
PAPEŽOVÁ, Hana. Naléhavé stavy v psychiatrii. Jessenius. Praha: Maxdorf, c2014. ISBN 978-80-7345-425-8.
