Článek
Kolega odnaproti je můj kolega z práce. A bydlí v protějším bytě.
Vím, není to šokující odhalení, ale zajímavostí je, že jsem ho tak v duchu nazýval ještě předtím, než byl můj kolega. A v podstatě ještě ani nebydlel v bytě naproti. Zřejmě mu věnuji více než jednu kapitolu. Zaslouží si to.
Kolega pochází z rodiny, která bydlí na jednom zámečku v jižních Čechách. Nevím sice, co jeho rodiče dělají, ale mám dobrý důvod věřit, že jsou velmi bohatí.
Nastěhoval se do domu asi měsíc po mě. Má magisterský titul z fyziky a doktorát z filosofie.
Jak mi sám prozradil, v mládí se mu dostalo velmi dobrého vzdělání a výchovy. Dobrých způsobů a etikety. Nadšen ovšem nebyl: „Cpali to do mě horem spodem, dětství za trest“ řekl, a dodal „doufám, že se v příštím životě narodím do chudé rodiny, nějaké matce alkoholičce a otci dlaždiči“.
A protože se mu protivilo, co mu bylo od mala vtloukáno do hlavy, dělal přesný opak.
Když se stěhoval, jeho první slova k obyvateli našeho činžovního domu byla „Dobrý den paninko, jak se dneska máme? Na prd, co?“
Nevím, jestli oslovenou osobu víc urazilo jeho vyjadřování, nebo oslovení „paninko“, protože to řekl panu Jiráskovi ze čtvrtého patra. Pravda, za jiných okolností by mohlo dojít k nedorozumění – pan Jirásek má jemnější rysy a dlouhé vlasy. Ale také mohutný plnovous.
Kolega sice neměl příliš věcí, ovšem ten den – jako téměř každý jiný – nejel výtah. Když takto nonšalantně pozdravil pana Jiráska, v tu dobu byl už asi na desátém výšlapu do našeho patra. Protože konfrontace s panem Jiráskem měla menší dohru, v níž se poškozený na kolegu obořil hrubým, hlubokým a hlasitým projevem, zpozorněl jsem, a jako správný soused jsem zkontroloval situaci na chodbě. Ovšem pouze přes kukátko, neboť takovéto pitoreskní výjevy nejraději pozoruji z bezpečného povzdálí.
Můj nový soused si to štrádoval do našeho poschodí. Na úplně posledním schodu zakopl a velmi elegantně se rozplácl na patře. Předtím ovšem odhodil krabici s věcmi, které zrovna nesl. Bylo v ní laboratorní sklo. Sledoval jsem tento výjev kukátkem a připadal jsem si jako vědec, který fascinovaně zkoumá pod mikroskopem kolonii bakterií.
Zrovna kolem procházel pan Masák, a řekl kolegovi „Hernajs chlape, vy jste tu sebou máznul jak pytel brambor.“
Myslím, že to byl okamžik, kdy dobrý pan Masák zavdal kolegovi příčinu k tomu, aby jej měl přinejmenším velmi nerad.
Můj nový soused se ho zeptal: „Kolego, který vtipálek tady postavil ty blbé schody – nevíte?“ Pan Masák odpověděl, že dům je dobrých stodvacet let starý, tudíž skutečně nemá ponětí.
A bylo to poprvé co jsem od nového souseda slyšel oslovení „kolego“.
Takového oslovení se běžně užívá na vysokých školách – naši nevyjímaje. Je to poněkud zavádějící, protože slovo „kolega“ – přinejmenším ve mně – evokuje oslovení sobě rovné, nebo v hierarchii stejně vysoko postavené osoby. Vyučující tak oslovují nejen své kolegy, ale také studenty. V životě jsem však neslyšel o tom, že by nějaký student či čerstvý absolvent studia oslovil např. profesora či děkana „kolego“.
Tedy kromě kolegy odnaproti.
Stálo ho to místo na jedné nejmenované vysoké škole, a tak se přestěhoval za novou prací. Myslím, že pravým důvodem ukončení jeho působení na fakultě ale bylo spíše to, že při přednášce studentům označil vedoucího katedry za „trapného šaška“, a že se před celým akademickým senátem nechal slyšet, že se děkan chová „jako by měl pravítko zaražené v zadnici“.
A protože lidi kolem zásadně oslovoval takto, začal jsem mu tak říkat.
Nedávno blahopřál k narozeninám po telefonu nějaké ženě. „Kolegyně, všechno nejlepší přeju, hlavně to zdravíčko a tak dál, však to znáte“. Jsem si vcelku jistý, že tenkrát mluvil se svou matkou.
Tolik tedy k důvodu, proč ho tak oslovuji.
Když se kolegovi podařilo donést všechny věci do našeho patra, šel ještě zkontrolovat auto, zda správně zaparkoval a na nic nezapomněl. Nepřišlo mi to zvláštní, je to takový archetyp roztržitého fyzika – nosí brýle, je hubené postavy, a celkem vysoký. Je také zamilovaný do holky od vedle a občas se mi v páteční večery, kdy je mírně podnapilý, svěřuje, že ho odmítá „kvůli nějakého trotla“.
Je mi to líto, ale štve mě, že tak – ač nevědomě – mluví o mě.
Když vešel do domu, nejspíš se o něj pokoušel infarkt, neboť v tu chvíli – když měl veškerou práci hotovou, se výtah výjimečně rozjel. Nechal se alespoň vyvézt do čtvrtého patra.
Když vylezl z kabiny, nejspíš se o něj pokusil infarkt znova. Náš výtah totiž staví v mezipatře – jak to už bývá u výtahů, které jsou ex post dostavěny ke staré budově, ve které se při její stavbě s výtahem nepočítalo. Protože v mezipatře mezi přízemím a sklepem je patro „nula“, kolega se nechal vyvést do patra čtvrtého, kde si uvědomil, že musí vynést veškeré věci ještě o poschodí výše. Jeho domněnku potvrdilo, že z bytu naproti mého zrovna vycházela nějaká žena.
Výtah stavěl v mezipatře, takže musel po schodech.
Po další hodině se mu podařilo nanosit věci do čtvrtého patra. Dodnes ho obdivuji, že v následující chvíli stále udržel nervy na uzdě. Dveře bytu, do kterého se totiž marně snažil dostat, otevřel zevnitř pan Jirásek. „Hergot chlape, co mi to tu stavíte za krámy?“ Kolega se ho zeptal, jestli si pan Jirásek nespletl byt, a zda tam skutečně bydlí.
Výjev jsem sice pouze slyšel přes dveře, ale myslím, že po takové otázce pan Jirásek zalapal po dechu. Opatrně se kolegy tázal na jeho duševní zdraví.
Ve skutečnosti za to kolega opravdu nemohl. Dveřmi z protějšího bytu v tomtéž patře totiž vyšel před chvílí pan Masák, a tak se kolega domníval, že jeho byt je ten naproti.
Na tomto místě je podstatné zmínit, že kolega podepsal smlouvu o nájmu, aniž by se obtěžoval vůbec byt navštívit. Dodnes ho za jeho odvahu obdivuji.
Snesl tedy všechny věci opět na naše patro.
Slyšel jsem zarachocení v zámku. Otevřel jsem dveře a zeptal jsem se ho, co si přeje. Po několika neobvykle dlouhých minutách se mi podařilo jej ujistit, že zde skutečně bydlím a ano, že jsem si opravdu stoprocentně jistý.
Protože jsem se v tu chvíli začal strachovat o jeho zdraví, pozval jsem ho dál a udělal mu čaj. Kolega celou dobu mlčel, tudíž jsem mluvil já. Mimo jiné jsem mu vysvětlil, že byt ve čtvrtém patře, ze kterého zrovna vycházel pan Masák, má prasklinu v podlaze, a že ji měl za úkol pan Masák zkontrolovat, popřípadě spravit. Radši jsem mu neříkal, jaký materiál k tomu pan Masák nejspíše hodlá použít.
Kolega po chvíli vstal a řekl, že musí znovu vynést věci nahoru. Napjatě jsem čekal, jestli se mě nezeptá, zdali bych mu pomohl. Nezeptal se. Byl jsem vcelku rád – bylo mi ho sice líto, ale zato jsem se náramně bavil.
Kolega tedy přestěhoval všechny věci do bytu naproti, o patro výše. Věděl, že nejrozumnější bude naskládat krabice do nejprostornější místnosti, totiž ložnice. Co ovšem nevěděl, byl fakt, že pod laminátovou podlahou je prasklina.
Bylo půl páté odpoledne, když se to stalo.
Kolega souhrou šťastných okolností proletěl stropem a přistál o patro níže, na posteli v bytě naproti mému, tudíž nedošel k tělesné úhoně. To jsem ovšem ještě nevěděl, a navíc jsem se silně obával o jeho psychický stav. Proto jsem vzal lékárničku s apaurinem a vyrazil do bytu naproti.
Když jsem otevřel dveře, zrovna vcházel do jeho bytu pan Masák. „Hernajs chlape, vy jste tady přistál jak pytel brambor.“ Mohla to být ta chvíle, kdy se z něj stal kolegův úhlavní nepřítel. Dost možná to ale byl jeho následující výrok: „Jste to tam neměl skládat, pač tam spravuju podlahu zrovna.“ Kolega se na něj zděšeně podíval a odvětil „Kolego, chcete přes držku? Jakou podlahu? Já se tam mám nastěhovat!“.
Když na to tak vzpomínám, jsem si teď vlastně docela jistý, že tou osudovou větou byl až následující výrok pana Masáka: „Jo tak! Vy se tam stěhujete? Jste měl říct, já bych Vám zapnul výtah.“
Ukázalo se, že žena, kterou kolega viděl vycházet ze dveří bytu, do kterého tak elegantně proplachtil stropem, byla realitní makléřka. Chtěla ho informovat o tom, že se v nejbližších dnech bude opravovat podlaha ve čtvrtém, resp. strop ve třetím patře. Omluvila se mu a dodala, že jestli chce, může mezitím zdarma bydlet ve třetím patře.
Na nic jsem nečekal a kolegovi aplikoval sedativa. Nakonec kolega zůstal natrvalo ve třetím patře.
V bytě naproti.
____________________________________________________
Jan Kozinski
Chcete-li si přečíst i příští kapitoly, klikněte u názvu mého profilu na „Sledovat“, případně dejte lajk a sdílejte dále. Všem čtenářům moc děkuji :-) !
