Článek
Než přejdu k meritu věci, musím zmínit známou klasiku, kterou napsal Émile Zola.
Román má název „Zabiják“. Nejedná se o detektivku, ale o příběhy lidí, na než má alkohol postupně zcela devastující účinky.
Delirium tremens je v knize totiž dost realisticky vylíčeno. Ale nyní přejděme k faktické a vědecké části tématu.
Leccos jsem již zmínil v článku „Co se děje v mozku opilého člověka?“
Co je delirium tremens?
Strašidelný název, že? A zcela po právu. Původně latinský termín znamená „šílenství s třesem.“ Také se mu (nepřesně) říká „alkoholové delirium“.
Delirium tremens je závažný, často život ohrožující stav, který nastává po náhlém přerušení dlouhodobé (obvykle pravidelné a nadměrné) konzumace alkoholu, nebo po výrazném snížení jeho konzumace.
Může se projevovat řadou různých příznaků a různé intenzity: od „pouze“ nepříjemných, až po život ohrožující.
To vše závisí na řadě faktorů (věk, váha, délka období užívání alkoholu, genetika, pohlaví, množství zkonzumovaného alkoholu za den, aj.)
Nezřídka k tomuto jevu dochází u osob zvyklých na denní konzumaci alkoholu, která takříkajíc patří k jejich řemeslu (zedníci, barmani, zaměstnanci pracující v provozu s vysokými teplotami), kteří jsou např. náhle hospitalizováni a tím jim je odepřen přístup k alkoholu.
Projevy
Projevy deliria tremens zahrnují velice pestrou škálu příznaků. Rozdělme si je:
Tělesné projevy:
- Výrazně zvýšené pocení
- Tachykardie (zrychlená činnost srdce)
- Nevolnost
- Třes končetin, nebo celého těla
- Srdeční arytmie
- Zvýšená tělesná teplota
- Zvýšený krevní tlak
- Výrazný neklid
- Epileptické záchvaty (i u osob, kteří jinak epilepsií netrpí!)
Psychické projevy:
- Výrazná úzkost či panické ataky
- Vztahovačnost až paranoidně-perzekuční bludy ("někdo mě sleduje")
- Halucinace, často tzv. mikrozoopsie (pocit, že po těle pacienta lezou mravenci, šváby, stonožky...), případně čichové nebo sluchové halucinace (šum, pocit slyšení šepotu)
- Poruchy paměti (retrográdní i anterográdní amnézie)
- Hostilita, auto- i heteroagrese
Je nutno podotknout, že tento výčet symptomů není ani zdaleka úplný.
Situaci navíc komplikuje skutečnost, že stejný klinický obraz (projevy) mohou navodit i zcela jiná onemocnění (úrazy mozku, infekce, metabolické poruchy ad.)
Proč k tomu dochází?
Na úvod si krátce a velmi zjednodušeně řekneme, jak předávání informací mezi neurony v našem mozku funguje.
V koordinaci jeho aktivity hrají významnou roli (vedle řady dalších látek) dva typy aminokyselin: excitační a inhibiční.
Laicky řečeno se tedy excitační aminokyseliny (např. glutamát) podílí na zesílení komunikace mezi nervovými buňkami (neurony).
Naproti tomu inhibiční aminokyseliny (zejména GABA, tedy kyselina gama-aminomáselná) snižují komunikaci mezi jednotlivými nervovými buňkami.
A co s tím má společného alkohol?
Při konzumaci alkoholu dochází k zesílení účinků již zmíněné GABA. Proto má ostatně alkohol celkově utlumující účinek na centrální nervový systém.
Pokud je někdo nadměrně aktivní a rozjařený po 2-3 panácích nebo pivech, je to daleko spíše snížením sociálních zábran (což je počáteční efekt GABA na mozek člověka).
A všichni víme, že čím více alkoholu člověk konzumuje, tím spíš začne mít problém s jemnou, posléze i hrubou motorikou a nakonec upadá do spánku (v lepším případě).
Delirium tremens a jeho vznik
Z výše uvedeného je zřejmé, že pravidelný konzument vyšších dávek alkoholu v podstatě „nutí“ svůj mozek jaksi přeprogramovat, takže aktivita GABA v mozku začne klesat, neboť konzument ji denně zesiluje přísunem alkoholu, a mozek jí tedy tolik nepotřebuje.
Tím vzniká situace, kdy se centrální nervový systém začne spoléhat na přísun alkoholu, a přirozená hladina GABA proto může poklesnout.
Kámen úrazu je proto náhlé přerušení konzumace alkoholu.
Mozek - již navyklý na sedativní/tlumící/hypnotické účinky pravidelné dávky alkoholu - se najednou ocitne bez alkoholu. Ale jelikož zredukoval svou přirozenou hladinu GABA, dojde k tomu, že excitační složka převáží nad inhibiční.
To v praxi znamená, že najednou tolik potřebná GABA (která hraje roli jakéhosi „hlídače“ příliš aktivních nervových buněk) není k mání, a naopak převáží excitační složka.
Dle míry nedostatku GABA nebo léčiv, které jejich účinek zesilují (dříve barbituráty, dnes především benzodiazepiny) a dle lokalizace v mozku člověka může vznikat neklid, úzkost, svalový třes až epileptický záchvat.
(Mimochodem, delirium tremens je velice podobné abstinenčnímu syndromu při vysazení benzodiazepinů nebo barbiturátů - ty ostatně také především ovlivňují GABA).
Projevy deliria tremens vrcholí během 2. - 4. (5.) dne od ukončení konzumace alkoholu.
Léčba
Delirium tremens je nejtěžší forma abstinenčního příznaku při nedostatku konzumace alkoholu.
Bez léčby se udává letalita (dle různých zdrojů) mezi 5 % až 25 %, je tak nezřídka na místě hospitalizace na jednotce intenzivní péče.
Vzhledem k patologicky zvýšené aktivitě nervové soustavy je nutno její aktivitu tlumit. K tomu se používá klomethiazol (Heminevrin), případně benzodiazepiny.
Při psychotických projevech (halucinace, bludy) lze použít antipsychotika (např. tiapridal či quetiapin), ovšem s opatrností, neboť většina antipsychotik snižuje práh pro vznik křečí.
S ohledem na intenzivní pocení a ztráty tekutin (tím pádem ztráty vody a elektrolytů) je zpravidla nutno zavést kanylu a infúzí doplňovat tekutiny, ionty, glukózu.
Dále je na místě podávat vysoké dávky thiaminu (vitamin B1), neboť toho mají chroničtí konzumenti alkoholu zpravidla nedostatek.
Samozřejmostí by měla být následná abstinence a léčba závislosti na alkoholu!
ZDROJE:
- KALINA, Kamil. Klinická adiktologie. Psyché. Praha: Grada Publishing, 2015. ISBN 978-80-247-4331-8. Dostupné také z: http://krameriusndk.nkp.cz/search/handle/uuid:bf6756a0-7138-11eb-9d4f-005056827e52.
- KOZINSKI, Jan. FARMAKOTERAPEUTICKÉ INTERVENCE V LÉČBĚ ZÁVISLOSTÍ. Bakalářská práce, vedoucí Minařík, Jakub. Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, Klinika adiktologie 1.LF UK a VFN v Praze, 2016.
- MYSLIVEČEK, Jaromír. Základy neurověd. 2. rozš. a přeprac. vyd. Praha: Triton, 2009. ISBN 978-80-7387-088-1. Dostupné také z: http://toc.nkp.cz/NKC/200906/contents/nkc20091929134_1.pdf.
- RABOCH, Jiří; JIRÁK, Roman a PACLT, Ivo. Psychofarmakologie pro praxi. 2. vyd. V Praze: Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-041-6.
- MARTÍNKOVÁ, Jiřina. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1356-4.
- PAPEŽOVÁ, Hana. Naléhavé stavy v psychiatrii. Jessenius. Praha: Maxdorf, c2014. ISBN 978-80-7345-425-8.
- LINCOVÁ, Dagmar a FARGHALI, Hassan. Základní a aplikovaná farmakologie. Praha: Galén, 2002. ISBN 80-7262-168-8.
- KOUKOLÍK, František. Lidský mozek: [funkční systémy, norma a poruchy]. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Galén, c2012. ISBN 978-80-7262-771-4.
- RAHN, Ewald. Psychiatrie: učebnice pro studium a praxi. Psyché (Grada). Praha: Grada, 2000. ISBN 80-7169-964-0.