Co se děje v mozku opilého člověka?

Aby text článku nepřesáhl únosnou délku, budeme se věnovat pouze vlivu alkoholu (přesněji ethanolu) na lidský mozek v okamžiku, kdy je člověk různou mírou pod jeho vlivem - tedy ve stadiu (akutní) intoxikace.

Podíváme se na stádia opilosti, rizika spojená s konzumací alkoholu. Shrneme si, jaké změny způsobuje v mozku a v chování a závěrem se podíváme na pár zajímavostí.

je stav, kdy je alkohol přítomen v organismu v takové míře, aby byla jeho přítomnost z lékařského hlediska považována za hodnou zřetele (např. při stanovování diagnózy).

Akutní intoxikace alkoholem má v systému MKN (Mezinárodní klasifikace nemocí) svůj vlastní kód (F10.0).

A jelikož akutní intoxikace alkoholem je někdy život ohrožujícím stavem, bývá poměrně častým důvodem k hospitalizaci.

Často se rozlišuje dle míry podnapilosti několik stádií. Terminologie a číselná hodnota alkoholu v krvi (alkoholémie) se u níže uvedeného dělení často dle různých zdrojů rozchází, ale obvykle bývá uvedena zhruba takto:

Toto dělení je však jen orientační.

Nutno také dodat, že toto dělení je jen velmi přibližné a často nepřesné: Je to například proto, že vliv na klinický obraz opilého člověka může mít souběžná medikace či další užité psychoaktivní látky.

Vliv má však i tzv. tolerance, tedy schopnost snášet účinky (alkoholu).

Jistě jste v televizi někdy např. slyšeli o řidiči, jež nadýchal 8 promile a působil „pouze“ opile. A vice versa - většina z nás nejspíš někdy viděla člověka, který byl „v náladě“ po jedné skleničce.

Etylalkohol je malá, jednoduchá, polární sloučenina a jedná se o látku neomezeně mísitelnou s vodou. Proto prochází velice rychle a celkem snadno většinou buněčných membrán.

Dostane se tedy v těle téměř všude.

Prakticky od počátku pití začne postupně docházet k tomu, že neurotransmitery (látky tělu vlastní, jejichž úkolem je zprostředkovávat nervový vzruch) začnou vlivem alkoholu tlumit mozkovou činnost (a obecně nervovou činnost, jejímž prostřednictvím je umožněno např. dýchání nebo metabolismus).

Alkohol však zasahuje do metabolických pochodů prakticky v celém těle.

V játrech blokuje tzv. glykolýzu - štěpení glykogenu (zásobního zdroje energie) na glukózu (okamžitý zdroj energie pro prakticky všechny buňky). Alkoholický nápoj sice může obsahovat sacharidy, ale při konzumaci alkoholu jsou jaterní buňky především zaměstnány odbouráváním alkoholu coby toxické látky. Na štěpení glykogenu jim tedy nezbývá dost „sil“.

Z tohoto důvodu je pití alkoholu nebezpečné zejména pro diabetiky, kteří se mohou dostat do závažné a život ohrožující hypoglykémie. Ta však může při dostatečné opilosti nastat i u jinak zdravého člověka.

Nízká hladina glukózy je pak další „hřebíček do rakve“ pro - již tak dost zpomalený - mozek, který umí jako zdroj energie využít pouze glukózu.

Alkohol působí diureticky, tedy „odvodňuje“. Měli jste někdy bolehlav? Je způsoben více faktory, ale jedním z nich je opětovné čerpání vody do mozku po prohýřené noci. Mozek se následující ráno začne opětovným „zavodňováním“ nepatrně rozpínat a tlačit zevnitř na mozkové pleny a lebku. Zatímco např. ve svalech to příliš nepocítíme, mozková tkáň dobře chráněna a ohraničena lebkou jaksi nemá kam „uhnout“, a to je jeden z důvodů, proč nás ráno bolí hlava.

Ještě by bylo možno debatovat o vlivu alkoholu na serotonin, dopamin a další neurotransmitery, ale to bude součástí jednoho příštích článků.

Alkohol mimo jiné narušuje spojení mezi dvěma oblastmi v mozku zodpovědnými za chování - amygdalou a orbitofrontální kůrou.

Narušení komunikace mezi těmito strukturami způsobuje sníženou schopnost regulovat emoce a zvyšuje pravděpodobnost afektivního a rizikového chování

Jedna ze studií ukazuje, že alkohol narušuje kognitivní funkce a mění způsoby, jakými mozek zpracovává informace.

Alkohol způsobuje snížení aktivity v prefrontálním kortexu (část mozkové kůry v čelním laloku). To vede ke snížené schopnosti kontrolovat impulzivní chování a zhoršuje rozhodování.

Výsledkem je časté zapojení do riskantních aktivit („kaskadérské“ kousky, kriminání činnost, agrese vůči okolí).

Pod vlivem alkoholu dochází také k přeceňování vlastních schopností a zhoršenému odhadu pravděpodobného (rizikové je tedy spojení alkoholu a návštěvy kasina nebo herny).

Při vysokých hodnotách alkoholémie je nezřídka na místě dotyčnou osobu hospitalizovat a pečlivě sledovat.

Jedná se zejména o případy, kdy je dotyčný v bezvědomí a nereaguje na okolní podněty.

Při hospitalizaci se často přistupuje k intubaci (zavedení rourky ústy či nosem do průdušnice a připojení k ventilátoru). Možné je podat roztok glukózy a následně thiamin (vitamin B1).

Pokud dotyčný požil alkohol nedlouho před dopravením do nemocnice, je možný výplach žaludku (alkohol se však rychle vstřebává a tak se k této možnosti nepřistupuje často).

Specifický antagonista (protijed) proti předávkování alkoholem neexistuje. V omezené míře může pomoci podání naloxonu (léčivo, jež se používá při předávkování opiáty a opioidy - např. morfinem, heroinem, tramadolem, kodeinem apod.)

Pro urychlení odstranění alkoholu z těla se může použít v ojedinělých případech i hemodialýza.