Článek
Laická veřejnost často spojuje pocit spokojenosti se serotoninem. Není to zcela mylná představa, ale je značně zjednodušující. O serotoninu si povíme v jednom z příštích článků.
Dnes bude řeč o dopaminu, jehož role v lidském mozku není doposud plně objasněna, přestože by se mohla vydávat rozsáhlá skripta věnována jen této molekule a její funkci.
Trocha teorie
V lidském mozku máme při narození zhruba 100 miliard nervových buněk (neboli neuronů). Okolo 13. roku života jich máme polovinu. Tomuto procesu ubývání neuronů se říká „prooning“, a neznamená, že od narození hloupneme.
Takzvaná plasticita mozku znamená, že se mozek neustále přestavuje, aby byl co nejvýkonnější a nejefektivnější a „zbytečné spoje a buňky“ tak jednoduše zanikají. Mimochodem, existují teorie, že právě chyby v prooningu mohou být zodpovědné za vznik některých duševních onemocnění.
Naprostá většina dějů v mozku při jeho činnosti je způsobena přenašeči nervových vzruchů a následnými elektrickými impulzy.
Je to velmi zjednodušené tvrzení, ale v zájmu srozumitelnosti a čtivosti se s ním budeme muset protentokrát smířit.
Neurony mezi sebou komunikují tak, že si pošlou na svých styčných bodech (tzv. synapsích) nějakou sloučeninu - např. dopamin, která se naváže na receptor a způsobí, že do cílové nervové buňky vniknou ionty (typicky sodné či draselné kationty či chloridové anionty). Tyto ionty jsou nositeli elektrického náboje, čímž nám vzniká elektrický impuls, který se šíří nervovými buňkami dále k cílové struktuře.
I toto tvrzení je značně nepřesné, ale postačující pro demonstraci toho, o čem je tento článek: Pokud je neurotransmiterem dopamin, záleží na spoustě faktorů, jak ovlivní naše (nejen duševní) zdraví.
Závislost
V jisté oblasti mozku (mimo jiné např. v jádře zvaném nucleus accumbens) je dopamin zodpovědný za vyvolávání příjemných pocitů, které mohou být způsobeny užitím psychoaktivních látek.
Příjemné pocity, za něž je dopamin zodpovědný (a to nejen po užití drogy - dopamin je zodpovědný i za zcela přirozené libé pocity) má mozek člověka tendenci opakovat. Tím tedy dochází k tomu, že nás mozek motivuje k tomu, abychom vykonali činnost, po níž jsme zažili příjemný pocit.
Stačí však, aby dopamin působil o několik milimetrů dále, a z pocitu „líbí se mi to“ vznikne imperativ „chci/potřebuji to“. Tato smyčka se opakovaným chováním upevňuje, což je důvod, proč se závislostního chování lze zbavit často jen velmi těžko.
Schizofrenie
Relativní nadbytek dopaminu v některých jeho mozkových drahách (především tzv. mezolimbické a mezokortikální) je dáván do souvislosti se schizofrenií.
Schizofrenie je ovšem skupina onemocnění, a nejen proto je to dodnes z velké části neprobádaná, ovšem častá diagnóza. Připomeňme si, že schizofrenie a rozdvojení osobnosti jsou dvě zcela odlišné diagnózy.
Přesto je tzv. dopaminová hypotéza vzniku psychotických onemocnění dodnes uznávaná a většina antipsychotik (léků pro léčbu schizofrenie a jiných psychotických onemocnění) působí tak, že dopamin v mozku „blokuje“.
Parkinsonova nemoc
I v případě Parkinsonovy nemoci je viníkem dopamin, v tomto případě jeho nedostatek. Onemocnění vzniká zánikem neuronů v jedné z oblastí mozku (pro nadšence uvádím, že se jedná o pars compacta substantiae nigrae), které jsou „bohaté“ na dopaminové receptory..
Léčba spočívá v podávání léků, jež napomáhají kompenzovat úbytek nervových buněk jež potřebují ke správné funkci dopamin
Závěrem
Dopamin nám z toho tentokrát vyšel jako darebák, nicméně tak tomu není. Je snadné špatnou životosprávou a užíváním návykových látek porušit křehkou rovnováhu v biochemii našeho mozku. Je však obtížné posléze takový stav vyléčit. Dopamin je zodpovědný vedle zmíněných onemocnění za mnohé další. Také je však zodpovědný za krásné momenty a příjemné chvíle v našich životech.
Zdroje:
RABOCH, Jiří a ZVOLSKÝ, Petr. Psychiatrie. Praha: Galén, c2001. ISBN 80-7262-140-8.
KOUKOLÍK, František. Lidský mozek: [funkční systémy, norma a poruchy]. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Galén, c2012. ISBN 978-80-7262-771-4.
RAHN, Ewald. Psychiatrie: učebnice pro studium a praxi. Psyché (Grada). Praha: Grada, 2000. ISBN 80-7169-964-0.
RABOCH, Jiří; JIRÁK, Roman a PACLT, Ivo. Psychofarmakologie pro praxi. 2. vyd. V Praze: Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-041-6.
