Článek
Ačkoliv jsou tyto dvě nemoci často zaměňovány, schizofrenie není rozdvojení osobnosti.
Pokud jste ve škole dávali pozor, a slyšeli jste o papežském schizmatu (kdy se za papeže prohlašovali alespoň dva různí lidé), dá se pochopit, že slovo začínající schizo- ve Vás evokuje představu rozdvojení, rozdělení.
Schizofrenie by se však dala přeložit spíše jako „rozštěp mysli“, zatímco rozdvojení osobnosti (správně mnohočetná porucha osobnosti) označuje stav, který by se dal přirovnat k doktoru Jekyllovi a Mr. Hydovi.
Schizofrenií trpí zhruba 1 % populace a je pozoruhodné, že je tomu tak vcelku rovnoměrně napříč různými zeměmi, kulturami, pohlavími aj.
Schizofrenie
Schizofrenie je onemocnění, resp. skupina onemocnění, při němž dochází k poruchám myšlení, prožívání a chování. Dochází k narušení vztahu mezi nemocným a okolním světem. Časté symptomy jsou halucinace (typicky sluchové), bludy (pocit, že dotyčného chce např. někdo otrávit), ale i neschopnost se soustředit, nebo nadměrná či naopak téměř nulová fyzická aktivita.
Do dnešních dní se zachovalo dělení schizofrenie dle příznaků (na paranoidní, simplexní, hebefrenní a katatonní). V posledních letech se upřednostňuje spíše výčet symptomů, které se dělí na pozitivní a negativní.
Pozitivní symptomy neoznačují něco pozitivního v pravém slova smyslu. Jedná se o příznaky, které jsou v psychice jaksi „navíc“: halucinace, bludná přesvědčení, nadměrná aktivita. pocit vkládání či odebírání myšlenek aj.
Negativní symptomy označují to, co je v psychice daného člověka nedostatečné, či zcela chybí: např. neschopnost se soustředit či začít s nějakou činností, nedostatek vůle, plochá emotivita aj.
Schizofrenie se zhruba v 70 % případů začne projevovat mezi 15.-25. rokem života, druhé rizikové období nastává mezi 45. a 55. rokem života.
Schizofrenie nemusí být dlouho diagnostikována a navzdory symptomům mohou být postižení jedinci velmi dobře adaptováni na běžný život. V případě, kdy je nutný lékařský zákrok, jsou dnes k dispozici účinné léky (antipsychotika) s minimem nežádoucích účinků, stejně jako elektrokonvulzivní terapie (která, ačkoliv ve filmech zobrazovaná děsivě) je velice účinná a má rovněž minimum vedlejších účinků.
Občas se v médiích objeví zpráva o člověku se schizofrenií, který někoho napadl či usmrtil. Zde je na místě zmínit, že schizofrenik může jednat pod vlivem bludů, ale samotné onemocnění neznamená sklon k agresivnímu jednání. Procento schizofreniků, kteří se dopustí násilného deliktu je srovnatelné s procentem zdravé populace, která se dopustí násilného jednání.
Schizofrenie je tedy psychotické onemocnění, při němž dochází k narušení vztahu s realitou a projevuje se nejčastěji sluchovými halucinacemi, vztahovačností, nedostatkem zájmu o okolní svět apod.
Rozdvojení osobnosti
Rozdvojení osobnosti (správně „mnohočetná porucha osobnosti“, resp. „disociativní porucha identity“) je duševní onemocnění, které si lze představit při zmínce o doktoru Jekyllovi a Mr. Hydovi (ovšem s rezervou). Jedná se o afektivní poruchu.
Při mnohočetné poruše osobnosti dochází k jakémusi „přepínání“ mezi různými osobnostmi nemocného, v daném časovém úseku se projevuje pouze jedna.
Záleží samozřejmě na projevech nemocného v tom kterém případě, ale obecně vzato není prognóza příliš příznivá. Celkově vzato informací o tomto onemocnění není mnoho. Důvod?
Navzdory tomu, že se jedná o oblíbený námět filmových producentů, jde o poměrně vzácnou diagnózu. Pamatuji se, že jsem se - tuším, že léta páně 2016 - na tuto diagnózu dotazoval psychiatrů na konferenci České neuropsychofarmakologické společnosti v Jeseníku. Z asi dvaceti dotázaných psychiatrů se s takovým případem setkali pouze dva, z toho jeden v zahraničí.
Při léčbě se používá psychoterapie, farmakoterapie zatím neexistuje (pouze ve vážnějších případech se používají léky na přidružené poruchy, jakými bývají např. depresivní epizody).
A co vy? Setkali jste se někdy s někým, kdo mohl podle Vás trpět mnohočetnou poruchou osobnosti?
Zdroje:
RABOCH, Jiří a ZVOLSKÝ, Petr. Psychiatrie. Praha: Galén, c2001. ISBN 80-7262-140-8.
KOUKOLÍK, František. Lidský mozek: [funkční systémy, norma a poruchy]. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Galén, c2012. ISBN 978-80-7262-771-4.
PAPEŽOVÁ, Hana. Naléhavé stavy v psychiatrii. Jessenius. Praha: Maxdorf, c2014. ISBN 978-80-7345-425-8.
Slovník psychiatrických termínů. 2. české vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 2004. ISBN 80-85121-10-7.
