Článek
Panická porucha patří mezi úzkostná onemocnění.
Jedná se o poměrně častou psychickou poruchu. Tzv. celoživotní prevalence (četnost) se udává mezi 1,5 % - 3 %. V praxi tedy tuto výjimečně nepříjemnou poruchu během života zažijí přibližně dva lidé ze sta.
Poznámka: Autor sám s ní má bohaté zkušenosti.
Projevy
Mezi projevy panické poruchy patří fyzické i psychické symptomy. Ty jsou nejintenzivnější ve chvíli, kdy se dostaví úzkostný záchvat, tzv. panická ataka.
Mezi tělesné příznaky patří řada příznaků, uveďme si alespoň nejčastější:
- Pocit tíhy na hrudi, píchání u srdce a sevření žaludku
- Třes, napětí ve svalech
- Pocit nedostatku dechu a zrychlené dýchání
- Závratě
- Sucho v ústech
- Mravenčení končetin, mžitky před očima
Mezi psychické příznaky patří např.
- Pocit ohrožení, napětí
- Lekavost
- Strach (ze smrti, ze ztráty sebekontroly či ze zešílení)
- Pocity neskutečna (tzv. depersonalizace a derealizace)
- Masivní úzkost
- Obavy z dalšího zhoršení stavu
Panický záchvat může z pohledu trpícího i z pohledu zdravotnického personálu působit velmi vážně a dokáže věrně imitovat některá tělesná (somatická) onemocnění.
Není proto výjimkou, že pacient, jenž se dostaví k praktickému lékaři, je mylně diagnostikován a odeslán např. na kardiologii, neboť panický záchvat se projevuje mimo jiné zrychleným tepem („bušení srdce“) a bolestí na hrudi, jež může vystřelovat i do paže či lopatky.
Nelze se proto divit, že nediagnostikovaný „panikář“ cestou RZP končí často v nemocnici na urgentním příjmu, kde mu natočí EKG a kromě zrychlené srdeční akce není nalezena žádná patologie.
To se může odehrávat opakovaně, než dotyčný navštíví psychiatra.
Příčiny a komplikace
Příčin onemocnění je celá řada - zejména dlouhodobý stres v práci či osobním životě, užívání návykových látek nebo nadměrná konzumace alkoholu, úmrtí v rodině, změna životních podmínek (stěhování, změna zaměstnání), ale svou roli hraje i genetika a vlivy okolního prostředí.
Velká část lidí trpící úzkostmi se pustí do „sebeléčby“ alkoholem či jinými drogami.
Alkohol sice krátkodobě dokáže velmi efektivně ulevit, ale z dlouhodobého hlediska úzkost zhoršuje.
Mnohem vhodnější je nácvik řízené relaxace a odborná léčba.
Zastavit již probíhající panický záchvat může být obtížné, pomáhá však např. zavřít oči, zaměřit se na svůj dech, a 4 sekundy se nadechovat, zadržet dech na několik dalších sekund, a velmi pomalu vydechovat. Přitom se snažit vnímat, jak se napjaté svaly uvolňují a dostavuje se únava/relaxace.
Nácvik relaxačních technik může poměrně dlouho trvat, je proto na místě psychoterapie.
Neléčená úzkostná porucha často vede k užívání alkoholu či jiných drog, ale také se velmi často k úzkostem přidruží deprese. Léčba je pak samozřejmě mnohem delší a komplikovanější.
Další komplikací typickou pro panickou poruchu je agorafobie, tedy strach z otevřených prostor. V extrémních případech člověk není s to ani opustit svůj byt či dům, a to ani pro nákup potravin či z jakkoliv vážného důvodu.
Léčba
Vedle zmíněné psychoterapie (obvykle kognitivně-behaviorální terapie), která by měla být samozřejmá, je na místě také farmakoterapie.
Naštěstí je v tomto ohledu řada účinných preparátů, a to zejména antidepresiva a anxiolytika - léky potlačující úzkost (o obou skupinách látek jsem již psal)
1) Antidepresiva jsou lékem volby u deprese, ale také úzkostných poruch. Těchto léků existuje celá řada a dělí se do různých skupin (podrobnosti přesahují rámec tohoto textu). Je však dobré říci, že jejich účinek se projeví až za několik týdnů pravidelného užívání, a někdy je třeba vyzkoušet více preparátů, než lékař najde ten, jež pacientovi vyhovuje a pomáhá mu.
2) Anxiolytika. Dokud nezaberou antidepresiva, je možné krátkodobě (v řádu několika týdnů, ideálně však ne déle než dva měsíce) podávat anxiolytika.
Anxiolytika ze skupiny tzv. benzodiazepinů nejspíš většina lidí zná pod obchodními názvy (Neurol, Lexaurin, Rivotril, Diazepam) a jsou velmi účinná mimo jiné pro léčbu úzkosti či neklidu (některé se používají též např. při epilepsii či jiných záchvatech).
Tato skupina anxiolytik ovšem obnáší velmi výrazný potenciál návyku, proto by léčba pomocí těchto preparátů měla trvat co nejkratší dobu.
Předepsat je může - stejně jako antidepresiva - i praktický lékař, což pacientovi muže subjektivně a pouze zdánlivě stačit a může tak nevědomky vytloukat klín klínem (namísto úzkosti přijde závislost).
Existují i jiná anxiolytika, nenávyková (např. hydroxyzin). Nemusí však být dostatečně účinná.
3) Antipsychotika. V některých případech ani kombinace antidepresiv s anxiolytiky není dostačující, a proto se přistupuje i k augmentaci („doplňkovou léčbou“) např. pomocí nízké dávky antipsychotik, jež jsou primárně určena k léčbě závažnějších poruch (např. schizofrenie).
4) Hospitalizace. Někdy vám může být doporučen pobyt na oddělení psychiatrie či v psychiatrické léčebně.
Závěrem
- Léčba panické poruchy může být svízelná a trvat dlouhá léta - někdy i celý život. Obecně však lze říci, že čím dříve se s léčbou začne, tím je úspěšnější.
- Nestyďte se vyhledat odbornou pomoc - oddalovali byste své vlastní vyléčení.
- V některých případech vám lékař může doporučit hospitalizaci. Nebraňte se jí. Jde o vaše vlastní zdraví.
Pro ty, jež trpí úzkostmi mohu doporučit publikaci prof. Praška „Panická porucha a jak ji zvládat“.
A co vy? Máte zkušenosti s panickou poruchou, nebo někoho takového ve vašem okolí?
-
ZDROJE:
- PRAŠKO, Ján. Agorafobie a panická porucha: jak je překonat. Vyd. 2. Rádci pro zdraví. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0518-0.
- Chval, Chvalová: PANICKÁ PORUCHA V AMBULANCI INTERNISTY, Interní Medicína. 2007; 9(7–8): 338–342. ISSN 1803-5256
- PAPEŽOVÁ, Hana. Naléhavé stavy v psychiatrii. Jessenius. Praha: Maxdorf, c2014. ISBN 978-80-7345-425-8.
- Wikiskripta: Panická porucha
- RABOCH, Jiří; JIRÁK, Roman a PACLT, Ivo. Psychofarmakologie pro praxi. 2. vyd. V Praze: Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-041-6.
- RAHN, Ewald. Psychiatrie: učebnice pro studium a praxi. Psyché (Grada). Praha: Grada, 2000. ISBN 80-7169-964-0.
