Článek
Trpíte patologickým smutkem, neschopností prožívat radost, pocity beznaděje či záchvaty úzkosti?
Nejste v tom sami.
V České republice se pro úzkosti či deprese léčí přes 700 000 lidí. Lékem volby pro tyto psychické poruchy je zpravidla antidepresivum, u úzkostí často v kombinaci s tzv. anxiolytiky (léky potlačující úzkostné prožívání).
Řada lidí se - vesměs zbytečně - obává buď užívání antidepresiv, nebo se zdráhá zeptat lékaře „co to s nimi udělá“. S užíváním antidepresiv je spjata řada mýtů, omylů a polopravd. Podívejme se proto na některé z nich:
Jsou antidepresiva návyková?
Nejsou.
A proč?
Potenciál návyku u antidepresiv je prakticky nulový proto, že účinek antidepresiv se dostavuje až po několika týdnech pravidelného užívání a trvá dlouhodobě. Proto nevyvolává žádný pocit blaženosti či štěstí ihned po užití jedné tablety.
Jakmile se projeví terapeutický efekt, může dojít k výraznému zlepšení nálady, ovšem užití jedné tablety rozhodně nevyvolá efekt, který by vedl k bažení po další dávce léčiva.
V tomto ohledu tedy není třeba mít starosti.
Dodatečně je třeba zmínit, že se může vyskytnout tzv. rebound efekt, což je však jiná věc, než abstinenční syndrom. Abstinenční příznaky by člověk pociťoval při vynechání byť jen jediné dávky, navíc by se přidala tolerance na množství léčiva, zvyšování denních dávek, snaha si opatřit další dávky, zanedbávání ostatních věcí na úkor léků apod., jako by se tomu dělo u „tvrdých“ drog.
To se však nestává.
Po vysazení antidepresiv se přechodně mohou objevit potíže, pro které byla vůbec terapie zahájena, ale jsou dočasného rázu (obvykle týden, max. dva) a dotyčný zpravidla nebaží po dalším užití léků (bylo-li ukončení léčby lege artis).
Existují vzácné výjimky, např. u léku zvaného tianeptin (obchodním názvem Coaxil), u něhož byly popsány příznaky závislosti. Jde však o vcelku málo předepisovaný lék, a zdaleka ne všichni jeho uživatelé potřebují zvyšovat pravidelné denní dávky.
Neudělá to ze mě „zeleninu“?
Ne.
Představa, že antidepresivum z Vás udělá apatického, netečného člověka, kterému to navíc ani nemyslí je zcela mylná. Je založená na dojmech z filmů, informací z třetí ruky a částečně na zkušenostech se staršími léky.
Starší preparáty (dnes již jen zřídka užívané) měly řadu vedlejších účinků, novější antidepresiva jich mají výrazně méně.
Nejčastěji užívané jsou v současnosti antidepresiva třídy SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu) a mají jen minimum nežádoucích účinků. Sem patří např. účinné látky citalopram, escitalopram, fluoxetin nebo sertralin.
Moderní léky mají výrazně výhodnější spektrum vedlejších účinků, ovšem řada lidí se po přečtení příbalové informace vyděsí sáhodlouhým výčtem možných komplikací.
Není to na místě: vážné komplikace jsou vzácné.
Kromě ospalosti či občasné nevolnosti nebo bolesti hlavy lze říct, že další vedlejší účinky jsou málo pravděpodobné. Ovšem s výjimkou nepříjemného, ne však nebezpečného efektu zejména u mužů - snížení libida a poruchy erekce. Je to však malá daň za možný přínos terapie.
Má vůbec smysl antidepresiva brát? Známý je užíval a léky mu nepomohly.
To je možné. Není to však důvod se potřebné léčbě vyhýbat.
Proč?
Zaprvé není jisté, že byl Váš známý adekvátně medikován. Zadruhé mohl mít jinou diagnózu než vy. Zatřetí nemusel užívat léky pravidelně (což je velice důležité). Začtvrté u něj nemusel zabrat preparát, který by Vám mohl pomoci.
Jak je to možné?
Každý mozek je unikátní, a dva lidé se stejnými problémy mohou reagovat na léčbu zcela rozdílně.
Léků na depresi a úzkostné poruchy je celá řada. Někdy se přistupuje k tzv. augmentaci, tedy podání antidepresiva a dalšího léčiva - typicky anxiolytika na úzkost (léky jako Neurol, Lexaurin, Rivotril), případně nízké dávky antipsychotika (např. quetiapin) nebo stabilizátoru nálady (např. valproát).
V neposlední řadě nezapomeňme na psychoterapii, která by měla být automaticky zahájena spolu s medikací. Je stejně důležitá jako farmakoterapie, ne-li více.
Závěrem
Existuje několik tříd antidepresiv, které se liší indikací (účinností na tu kterou psychickou poruchu), mechanismem účinku, spektrem nežádoucích účinků a celkovou účinností.
Je běžné, že je třeba vyzkoušet postupně několik léčiv, dokud pacient nepocítí úlevu. Psychiatr dokáže posoudit, který lék je pro vás vhodný, ale nikdo není schopen s jistotou říci, zda zrovna Vám zrovna tento preparát zabere.
Antidepresivům není třeba se vyhýbat, a není na místě se cítit provinile nebo se stydět za své obtíže - nemůžete za ně.
A co vy? Chcete se podělit o své zkušenosti či dotazy v diskuzi ?
ZDROJE:
SUCHOPÁR O., PROKEŠ M., SUCHOPÁR J. - Spotřeba antidepresiv v České republice ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi. Remedia 2016; 27.
https://www.zdravotnickydenik.cz/2023/02/s-depresi-ci-uzkosti-se-podle-zdravotnich-pojistoven-leci-v-cr-700-000-lidi/
RABOCH, Jiří; JIRÁK, Roman a PACLT, Ivo. Psychofarmakologie pro praxi. 2. vyd. V Praze: Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-041-6.
MARTÍNKOVÁ, Jiřina. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1356-4.
