Extrémní nepořádnost, nebo úzkostlivá čistota vzniká už v raném dětství

Každý z nás má nějakou povahu a spoustu vlastností a všichni známe někoho, kdo má některé vlastnosti extrémní a mohou vadit jeho okolí. Ke krajním polohám lidských vlastností může patřit:

Většina z nás se pohybuje někde mezi, ale někteří lidé mají tyto krajní polohy vlastností extrémní a mohou jim překážet v životě a činit nešťastné jejich okolí. Přesto se jich nedokáží vzdát.

Kde se v lidech bere extrémní lakomost, nebo naopak rozhazovačnost a další krajní polohy vlastností?

Odpověď není obvykle v dospělém věku, ale musíme jí hledat v raném dětství. V análním období.

V různém věku od narození musíme zvládnout různé úkoly. Poprvé to pojmenoval před více než sto lety Sigmund Freud. Od té doby vzniklo mnoho jiných teorií o psychickém vývoji dítěte, ale všechny nějakým způsobem vycházejí z Freuda. Psychosexuální vývoj dítěte od narození po dospělost je podle Freuda rozdělen do následujících období:

Orální období a jeho zvláštnosti už byly popsány v článku: Co vás napadne jako první, když se řekne orální? Po jeho zvládnutí následuje:

Odpovídá přibližně 1. až 3. roku věku dítěte a je spojeno se získáváním dovedností se zadržením vylučování. Proto se jmenuje anální. Dítě se má naučit, že už nemůže čůrat a kakat, kdykoli se mu zachce.

V předcházejícím orálním období se vše odehrávalo kolem úst dítěte. Slast dítě zažívalo jen ústy. Nejen slast z mateřského mléka a uspokojení z plného bříška, ale celý svět kolem sebe dítě poznávalo jen ústy. Všechny dostupné předměty vkládalo do úst a testovalo, zda mu chutnají, nebo ne. Vylučování vůbec neřešilo a potřebu vykonávalo kdykoli.

S nástupem análního období se slast a její vnímání přesouvá od úst na druhý konec trávící trubice. Ne, doopravdy to se sexem nemá nic společného, ale dítě začíná zažívat slast z toho, že skrze ovládání svých svěračů začíná získávat moc nad rodiči.

Přibližně mezi 1. a 3. rokem dítěte, společně s rozvojem dalších schopností, přichází požadavek naučit se ovládat své svěrače. Dříve bývalo obvyklé, že se tato dovednost začala u dětí rozvíjet s jejich schopností sedět. Dítě začalo být pokládáno na nočník a rozvíjela se jeho schopnost odložit vylučování. Minimálně do posazení na nočník.

Je to zdánlivá banalita. Naučit chodit dítě na nočník. Naučit ho, že si má včas říct. Ale za tím vším se odehrávají hluboké a skryté psychologické procesy rozvoje lidské mysli.

Dítě poprvé v životě získává nad něčím moc a může to svou vůlí ovlivnit. Dosud si mohlo jen křikem přivolat potravu nebo výměnu pleny. A najednou může rozhodovat o tom, zda nám to dá, nebo nedá. Zda se po posazení na nočník vyčůrá. Může si testovat různé varianty a reakce rodičů. A najednou může rodiče i trestat. Za trest nám „to“ nedá, nebo naopak dá v úplně nevhodnou chvíli. Nechce se vědomě vykakat do nočníku, ale udělá to v době, kdy nemá plenu a nejméně se to hodí. Učí se od rodičů získávat pochvalu a naopak mít schopnost je trestat skrze své vylučování.

A rodiče rozhodují o tom, zda se nočník stane pro dítě trůnem, nebo popravčím křeslem.

Život nikdy není dokonalý a ne vždy jde všechno hladce, ale existují dva krajní přístupy matek k dětem na nočníku.

Ideální stav je, když dítě dostane přiměřenou pochvalu, když nám svůj dárek odevzdá. Má se naučit, že si má říct o nočník včas, ale že se nic strašného neděje, když to někdy nestihne.

V jednom krajním případě nastává přílišné vynucování. Dítě je drženo dlouho násilím na nočníku, i když se mu vůbec nechce, a naopak je tvrdě trestáno, když to nestihne. Dítě se naučí vše extrémně zadržovat a kakat jen na povel rodiče.

Ve druhém krajním případě si dítě může vykonávat potřebu, kdy chce bez jakéhokoli omezení až do vysokého dětského věku.

A co se děje dole, děje se i nahoře. Není to jen o schopnosti zadržet vylučování, ale tady se rodí budoucí vlastnosti na celý život.

Vše se odehrává kolem držení a pouštění. Vedení rodičů v análním období může vést k životnímu vzorci „mít a držet“, nebo k „nepřátelskému uvolňování destruktivních sil“. Análně retenční, nebo análně explozivní osobnost.

Pokud vše dobře dopadne, přichází uvolnění formou „nechávat být“.

Při souhře různých okolností, hlavně přílišnému vynucování a trestání matkou, se může rozvinout análně retenční osobnost. Retence znamená zadržení. A dítě si může z nočníkového období odnést do dospělosti obrovskou potřebu zadržovat. A nejen, že potom trpí celoživotní zácpou, ale má to odraz i na jeho povaze a vlastnostech. Může se projevovat:

Všechny vlastnosti, které se pojí se zadržováním a potřebou dokonalosti.

Análně retenční osobnosti mívají malé sebevědomí, které opírají o potřebu dokonalosti, ale naopak jsou schopny zvládat zdroje mnohého napětí a stresu, který ale neventilují a ukládají do sebe.

Análně retenční osobnosti mají také odpor ke všemu análnímu, tedy i k sexu. Anus - konečník se pro ně v prvních letech života nestal zdrojem potěšení, ale naopak zdrojem obrovského napětí.

Všechny obsedantně kompulzivní poruchy mají zdroj v análním období.

Pokud děti mohou potřebu vykonávat do vysokého dětského věku bez jakéhokoli omezení, nenaučí se hospodařit nejen s močí a stolicí, ale i s uspokojováním jiných potřeb. Odcházejí do dospělého života s pocitem, že mohou kdykoli cokoli. Mohou se rozvinout následující extrémní vlastnosti:

Všechny vlastnosti, které se pojí s pocitem, že mohu kdykoli cokoli a je to tak v pořádku.

Análně explozivní osobnosti mají také velké sebevědomí a naopak malou frustrační toleranci. Špatně snášejí stres a rychle ho ventilují. Nahlas se dožadují nastolení své pohody.

Análně explozivní osobnosti nemají s ničím análním problém. Anus - konečník považují za velký zdroj potěšení. I sexuálního. Nikdy netrpí zácpou a v případě stresu rychle přichází průjem.

Lidé, kteří prošli análním obdobím bez ztráty kytičky, se nejen naučili ovládat své svěrače a nočník se pro ně stal trůnem, ale umí rozlišit co a kdy zadržet a kdy pouštět i na mentální úrovni. Co je dole je i nahoře.

Uvolnění přichází formou „nechávat být“.

Mají zdravé sebevědomí a dostatečnou míru frustrační tolerance. Stres jsou schopni zvládnout a ve vhodný okamžik ho vyventilovat. Neukládají si ho v sobě. Umí stres ovládat stejně jako své svěrače. Ve vlastnostech se pohybují někde mezi. Umí být šetrní i rozhazovační a umějí rozlišit, kdy je co pro ně dobré.

Umí zadržet, když je to třeba, i pouštět pokud to jde.

Vztah ke svému anusu - konečníku mají neutrální. Může pro ně být jedním z více zdrojů potěšení, ale není středobodem jejich vesmíru. Jejich vylučování není mentálně ovlivněno. Nemusejí extrémně zadržovat, ani vylučovat při prvním náznaku stresu.

V extrémním životním období při obrovské frustraci a stresu může někdy dojít k regresi - návratu do posledního vývojového období, kdy jsme byli šťastní, nebo měli život pod kontrolou.

Může to být i dočasný návrat do análního období, kdy nám ke štěstí stačila schopnost ovládat svěrače.

Regrese - návrat do některého předchozího období psychického vývoje se může projevit i manifestací příslušných vlastností. Najednou se zdánlivě z ničeho nic u nás začnou projevovat některé extrémní vlastnosti dříve neprojevené.

Obvykle vše přejde a vrátí se do původních kolejí s vyrovnáním se se stresem, který byl původní příčinou.

Oba extrémy análně retenční i explosivní osobnost mohou být zdrojem obrovského vnitřního napětí. My jsme nějak nastaveni - příliš něco zadržujeme nebo naopak uvolňujeme - a okolí to nechápe a má nám to za zlé. Což nakonec může vést k potřebě uvolnění formou léků, alkoholu, nebo drog.

Stejné uvolnění nastává, pokud se z nezvládnutého análního období rozvine obsedantně kompulzivní porucha. Kompulze - činnost, kterou vykonáváme k přehlušení neodbytných myšlenek - je forma uvolnění, kterého nejsme jinak schopní.

Mnohé lidské vlastnosti mají překvapivě zdroj v nejrannějším věku člověka a neuvěřitelně souvisí s nácvikem ovládání svěračů. Ono doopravdy platí co je dole je i nahoře. A pokud něco příliš zadržujeme, nebo uvolňujeme dole děje se to i v naší psychice.

Pokud nám některé extrémní projevy našich vlastností začínají vadit, má to řešení. Není to snadné, ale lze to.

Dlouhodobě nikdy nebude fungovat pouhý nácvik situací a přeučení reakcí jak to někteří psychologové dělají. Ale dobrý adiktolog, nebo psychoterapeut umí pomoci se změnou nejzákladnějších lidských přesvědčení kolem zadržování a pouštění. To co se v nás odehrává na nevědomé úrovni, nelze změnit jen příkazem chovej se jinak. To je stejné jako říci alkoholikovi nepij. Musí se změnit něco hluboko uvnitř.

Mgr. Radek Talpa adiktolog

Zdroje:

- BREJCHOVÁ, Veronika. Vývoj hygienických návyků v batolecím věku. Plzeň, 2016. Bakalářská práce. Západočeská univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra psychologie. Vedoucí práce Šámalová, Kateřina.

- Erikson, E. H. (2002). Dětství a společnost. Argo. http://krameriusndk.nkp.cz/search/handle/uuid:8c208720-0769-11e4-b1a4-005056827e52

- Freud, S. (1925). Character and anal eroticism. Collected papers. London In: Prochaska, J. O., & Norcross, J. C. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi. Grada Publishing.

- Prochaska, J. O., & Norcross, J. C. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi. Grada Publishing.

- Riegel, K. D., Kalina, K., & Pěč, O. (2020). Poruchy osobnosti v 21. století: diagnostika v teorii a praxi. Portál.