Co vás napadne jako první, když se řekne orální?

Označuje něco vykonávané, nebo přijímané ústy. Orální sex, orální potěšení, ale i orální nedostatek, nebo bolest. Přídavné jméno orální vychází z latinského oris - ústa. Cavum oris je dutina ústní. Vše orální se vždy odehrává kolem úst.

Sigmund Freud rozdělil psychosexuální vývoj lidí od narození po dospělost do pěti fází:

V každé z těchto fází vývoje máme podle Freuda zvládnout určité schopnosti a dovednosti. Nejen ty viditelné, ale i to jak se vztahujeme k sobě a ke světu, k jiným lidem. Zvládnutí určitého období - fáze nám umožňuje plně postoupit do dalšího období. Zvládnutí všech fází nám umožní dospět v plnohodnotnou a psychicky a sexuálně naplněnou osobnost.

Ve všech fázích můžeme uvíznout. Nenaplníme vývojové úkoly dané pro toto období a neposuneme se dál. Většinou tato stagnace - uvíznutí není úplné, ale jen částečné. Ve vývoji se posuneme dál a do dospělosti si neseme některé nesplněné úkoly, které nás potom více, či méně, ovlivňují.

Stejně tak může kdykoli v našem životě nastat regrese - návrat do období nesplněných úkolů, nebo do období kde jsme se cítili naposledy bezpečně a dobře. Tato regrese - návrat do dřívějšího vývojového období obvykle nastává v době životní nepohody a krizí jakéhokoli původu. Žijeme si naprosto normální život a najednou se vlivem velkého otřesu začneme měnit. Začneme se jinak chovat a přemýšlet o sobě a druhých lidech. Samotný člověk si toho obvykle vůbec nevšimne, ale jeho okolí ano.

První fází lidského vývoje je

Nebo jiným názvem orální fáze je prvním obdobím v psychosexuálním vývoji člověka podle Sigmunda Freuda.

Trvá po dobu kojení. Tedy obvykle od narození do jednoho až dvou let. Po celou tuto dobu je schopnost pociťovat a přijímat slast a obecně příjemné pocity soustředěna pouze na ústa. Člověk podle Freuda soustředí pocit slasti a blaha v průběhu svého vývoje do různých tělesných oblastí. V první orální fázi je to slast pociťovaná ústy.

Ústy se kojenec setkává s okolním světem. Nepociťuje jen slast sáním mateřského prsu, ale skrze ústa prozkoumává celý svět. Do úst kojenec vkládá všechny dostupné předměty a ústy je zkoumá. To, že kojenci všechno berou do pusy je naprosto normální. V tomto období jsou schopni zkoumat příjemnost, nebo nepříjemnost, předmětů pouze ústy. Pouze ústy jsou schopni poznat, zda jsou pro ně věci příjemné, nebo nepříjemné.

Ústy udržuje kojenec základní kontakt se světem. Není schopen svět přijmout a zkoumat zrakem, nebo hmatem. Neznamená to, že nevidí, nebo nemá hmat, ale zkoumat je schopen pouze ústy.

Základním vztahem v tomto období je vztah k matce, se kterou se kojenec zprvu plně identifikuje. Zpočátku není schopen rozpoznat, že není součástí matky a jeho uvědomění si sebe, jako samostatné bytosti, se teprve rozvíjí.

Zdroje slasti jsou v orálním období dva:

V orálním období se rozhoduje o tom, zda v dospělosti bude člověk optimista, nebo pesimista. Zda uvěří, že svět je dobré místo.

Dostatečné a včasné uspokojování potřeb dítěte v orálním stádiu v nás zafixuje víru v to, že prs matky je dostupný, vždy když máme hlad. V dospělosti to znamená hlubokou víru, že svět nám nabídne dostatek zdrojů k naší spokojenosti. Věříme, že vše dobře dopadne.

Naopak nedostatečné uspokojování potřeb dítěte v orálním stádiu z nás vychová pesimisty. Pokud je matčin prs často nedostupný v době hladu kojence, už jen těžko uvěří, že svět je dobré místo.

Snad nejhorší variantou je střídání období přílišné péče v kojeneckém věku a absolutního nezájmu. Kojenec nikdy dopředu neví, zda prs matky dostane, nebo ne. V teprve rodící se osobnosti dítěte to vyvolá naprostý zmatek a může vést k těžkým poruchám osobnosti.

Za ideálních podmínek má kojenec prožívat pocit bezpečí z blízkosti a dostupnosti matky vždy když jí potřebuje. Uspokojování biologických potřeb dítěte, mezi něž patří i pocit bezpečí z blízkosti matky, musí být kontinuální.

Orální období je ještě rozčleněno do dvou podfází:

Orálně závislá fáze

Kojenec ještě nemá zuby a veškerá slast je soustředěna jen na sání. V tomto období je zcela a naprosto závislý jen na matce. Jeho biologické potřeby by měly být matkou naplňovány vrchovatou mírou.

Orálně agresivní fáze

Začínají se prořezávat zuby a kojenec si poprvé v životě začíná uvědomovat svou moc nad matkou. Může jí při kojení způsobit kousáním bradavky bolest. V tomto období růstu zubů v souběhu s kojením se učíme zacházet se svou agresí. Zda a jak budeme agresi v dospělosti používat. Cílem není úplné odstranění agrese, ta nám umožňuje přežít, ale schopnost svou agresivitu ovládat a používat jí správným směrem ve správných situacích. Například při přiměřené kritice za správných okolností - nenecháme si v dospělosti všechno líbit.

V orálně agresivní fázi opět matka určuje naší budoucí agresivitu. Jaké kousnutí nám jako kojenci ještě bude tolerovat a jaké už povede k ukončení kojení. Dítě se musí naučit, že nechtěné kousnutí nevadí a máma je schopná ho odpustit, ale že velké kousání povede k její nelibé reakci a v nejhorším případě i k ukončení kojení. Dítě se musí naučit kousat jemně, tak aby to mámu nebolelo, nebo alespoň ne moc. Bez zubů mohlo dásněmi stimulovat prs k tvorbě mléka stiskem silou. Se zuby se to musí naučit jemně.

V době agresivní orální fáze - růstu zubů také začíná pomalé odstavování od mateřského mléka a přechod na pevnou stravu. Zvládnutí odstavení od prsu je dalším vývojovým úkolem kojence.

Toto období odstavování by mělo být postupné umožňující kojenci vyrovnat se s obrovskou frustrací ze ztráty jediného zatím známého potěšení ze sání mateřského prsu.

A mělo by se prolínat se začínající anální fází vývoje. Ztráta jednoho potěšení by měla být průběžně nahrazena získáním potěšení jiného. O análním období v některém z příštích článků.

Příroda má ráda rovnováhu a přílišná, nebo nedostatečná péče v orálním období může vyvolat komplikace v dospělém životě.

Přílišnou péčí se rozumí hlavně příliš dlouhá a bezbřehá péče.

V prvním závislé fázi orálního období je láskyplná a takřka bezmezná péče o dítě plně na místě. Dítě by mělo zažívat kontinuální pocit bezpečí z blízkosti matky a naplňování jeho biologických potřeb. Je to období plné bezzubosti dítěte.

Se začátkem růstu zubů by mělo být spojeno jednak zvládnutí agrese dítěte kousáním. Matka musí být schopna opakovaně znovu a znovu dávat dítěti najevo jak má zuby používat. A jednak zvládnutí pomalého odstavování a přechodu na pevnou stravu.

Pokud matka dítěti dovolí přílišné kousání, naučí ho v dospělosti svou agresivitu používat jako zdroj potěšení, nebo odplaty. Dítě se naučí, že agresí může trestat a získávat tak moc. Ale zároveň nesnesení sebemenšího kousnutí je také špatně. Z dítěte vyroste neprůbojný jedinec. Kousat jen občas a ne moc. Dítě se musí naučit používat zuby opatrně. Nezvládnutí kojení dítěte s rostoucími zuby může v budoucnu znamenat krajní polohy dospělého:

Nezvládnutí postupného odstavování znamená vychovat nesamostatného jedince. Matky běhající za odrůstajícími dětmi a neustále uspokojující všechny i nevyslovené potřeby jim dělají medvědí službu.

Přílišné a příliš dlouhé uspokojování potřeb dítěte může přinést fixaci v orálním stádiu a z dítěte vyroste:

Osoba s orálním charakterem

Ta se vyznačuje zejména uvíznutím přijímání slastí ústy a s tím souvisí:

Opakem přehnané péče je:

Zvláště nebezpečná je v prvním závislém orálním stádiu. Dítě neuvěří, že jeho potřeby mohou být uspokojovány. Odejde s podvědomým pocitem, že si dobro světa nezaslouží.

Ještě nebezpečnější je nevyzpytatelnost péče. Střídají se období přehnané a nedostatečné péče. Dítě vůbec neví na čem je.

V dospělosti se nedostatečná péče v orálním období může projevit:

Největším úkolem orálního období je vyrovnání se s frustrací z odstavení. Musíme se vyrovnat se ztrátou jednoho potěšení a nalézt nové.

Jak již bylo řečeno, v určitém období vývoje můžeme ustrnout, nebo se do něj zpět vrátit i v dospělosti v těžkém životní etapě.

S orálním obdobím jsou spojeny všechny slasti přijímané ústy a může tedy dojít až k závislosti na některé z nich.

Ne vždy může matka kojit, nebo nemůže kojit dostatečně dlouho. Vždy je dobré alespoň minimální kojení. Mateřské mléko lze nahradit, ale kontakt s prsem matky se nahrazuje obtížněji. Při umělé výživě je vždy nejlepší poloha dítěte stejná jako při kontaktu s prsem. Stejně tak je nenahraditelná blízkost krmící osoby. Dítě potřebuje nejen zažít pocit sytosti, ale i absolutního bezpečí, které získá jen tělesným kontaktem s krmící osobou. Musí zažít pocit splynutí.

Pokud není přítomna biologická matka, může jí bez problémů nahradit jiná pečující osoba, ale musí naplnit všechny výše zmíněné atributy matky. Může to být i muž.

Nestačí jen nakrmit a přebalit. Dítě musí zažívat pocit splynutí stejný jako při kojení.

V úplném orálním období uvízne opravdu jen málokdo. Stejně tak se skoro nikdo nepropadne regresí do čistě orálního období.

Úplné orální období je stav čistého kojence. Úplné závislosti na okolí. Kojenec si neumí obstarat potravu a neumí se ještě rozhodovat o svém vylučování. V tomto stavu uvízne, nebo se do něj propadne, opravdu jen málokdo.

U většiny lidí jde o zafixování jen některých vlastností. Čím více jich je, tím více se blížíme orálnímu období.

Samotní jedinci s problémem orálního období si toho nejsou vědomi. Mohou vědět, že se nějak odlišují od většiny lidí, ale neumějí to pojmenovat a z počátku ani přijmout.

Z orálního období si odnášíme i dobré věci. Slast přijímaná ústy v přiměřené míře k dospělému člověku patří, ale zralá osobnost má na výběr více možností jak přijímat potěšení a slast. Nemusí vše zkoumat jen ústy.

Orální sex je jednoznačně slast přijímaná ústy, ale neznamená návrat, nebo ustrnutí v orálním období. Tedy pokud není jediným zdrojem potěšení při sexu. Dospělý, zralý člověk má na výběr mnoho možností jak přijímat a dávat slast a potěšení. Pokud je orální sex součástí palety vícero potěšení, není nic špatně. To, že si umíme vychutnat ústy dobré jídlo, pití, nebo sex je příjemným pozůstatkem orálního období, ale nic z toho by se nemělo stát jediným zdrojem potěšení.

Ano vždy existuje cesta. Není jednoduchá a je tím delší, čím více se člověk orálnímu období blíží. Čím více má vlastností kojence, které si přenesl do dospělosti, nebo se k nim vrátil.

Pomocí je dobrá a kvalitní terapie, která si s danou problematikou ví rady.

Základem je vlastně nechat dospělého člověka zafixovaného v orálním období znovu vyrůst. Zní to jednoduše a legračně, ale tak snadné to není. Ale není to nemožné.

Mgr. Radek Talpa adiktolog

Zdroje:

FONAGY, Peter; TARGET, Mary. Psychoanalytické teorie. Praha: Portál, 2003.

Prochaska, J. O., & Norcross, J. C. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi. Grada Publishing.

Riegel, K. D., Kalina, K., & Pěč, O. (2020). Poruchy osobnosti v 21. století: diagnostika v teorii a praxi. Portál.