Sigmund Freud - slavný český rodák

Toto slovo všichni znají. Většina z nás si pod ním dokáže představit nevědomou sílu v našem mozku, která ovlivňuje naše vědomé já. Místo, kam se ukládají naše vzpomínky a zážitky. Místo, kam můžeme vytěsnit všechny nepříjemné stavy a zapomenout na ně.

Jeho existenci dnes bereme jako samozřejmost, ale nebylo tomu tak vždy. Ještě před 130 lety jsme o něm neměli tušení. Jeho objevitelem je český rodák.

Narodil se 6. května 1856 v německé židovské rodině v Příboře, kde žil do tří let. Poté se rodina přestěhovala do Vídně. V rodném domě v Zámecké ulici č. 117 je muzeum věnované jeho životu a dílu.

Byl nejstarší z osmi dětí. Do deseti let nechodil do školy a vzdělával se doma. V deseti letech nastoupil na Reálné gymnázium a poté na studium medicíny ve Vídni.

Stal se lékařem všeobecného lékařství a začal se věnovat výzkumu zatím dalece vzdálenému zkoumání lidské mysli. Jeho první publikovanou prací je anatomie pohlavních žláz úhořů. A také se zamiloval do Marty Bernaysové. Práce ve výzkumu je velmi špatně honorovaná a neumožňuje mu se oženit. Stává se tedy asistentem na soukromé klinice a posléze si otevírá vlastní soukromou praxi. To mu umožňuje se oženit s Martou Bernaysovou v roce 1886.

Jeho další směřování ke zkoumání lidské mysli ovlivnila roční stáž v Paříži v roce 1885, kde se pod vedením Jeana-Martina Charcota a Hyppolyta Bernheima intenzivně zabývá hypnózou.

Práce s hypnózou ho posléze vedla k základní myšlence, že mimo vědomou část naší mysli existuje i hlubší část nevědomí - podvědomí, která je za normálních okolností nedostupná a přesto nás může velmi ovlivňovat.

Ve své soukromé praxi se věnuje léčbě neuróz a hysterie. Zpočátku používá elektroléčbu, ale brzy zjistil, že je zcela neúčinná. Začíná tedy používat hypnózu, kterou se naučil v Paříži a postupně zdokonaluje vlastní metodu, jak se spojit s lidským nevědomím - psychoanalýzu.

Nevědomé procesy uložené hluboko pod vědomou částí mozku mohou ovlivňovat celý náš život. Určují, jak myslíme, jak se vztahujeme k sobě a jak ke světu. Nevědomí určuje, jak budeme reagovat v určitých vypjatých situacích.

Pomocí psychoanalýzy se lze dostat k nevědomým obsahům. Zvědomit je, tak aby si je člověk dokázal představit a zpracovat je. Touto cestou lze na vědomé úrovni znovu zpracovat vytěsněné traumatické prožitky z dětství, které mohou z nevědomí ovlivňovat celý náš život.

Metoda vyvinutá Sigmundem Freudem. Málokdo ji zažil, ale většina z nás ji zná z filmů. Pacient leží pohodlně na lůžku a psychoanalytik - terapeut používající psychoanalýzu mu sedí za hlavou. Používána je metoda volných asociací. Pacient říká slova, která ho momentálně napadnou bez ladu a skladu. Důležité je natrénovat svobodu takového chaotického sdělení, které nemá hlavu a patu. Postupně se začnou vynořovat nevědomé obsahy skrze jednotlivá opakovaná slova. Terapeut z počátku zasahuje co nejméně a nechá pacienta volně asociovat. Postupně pacientovi pomáhá z náhodných slov vytvářet souvislé obrazy a postupně se vyjeví i souvislosti.

Takto lze část obsahu nevědomí dostat do vědomí pacienta a zde s ním lze již pracovat. Vytěsněné situace, myšlenky a pocity z dětství mohou být znovu prožity v dospělosti a ztratit tak náboj, kterým nás ovlivňují. To, co se v dětství mohlo zdát nebezpečné a je uzamčené v nevědomí, můžeme znovu zvědomit a zjistit, že pro dospělého člověka už to nebezpečné není.

Další z věcí, která při psychoanalýze probíhá, je přenos.

V průběhu psychoanalýzy je běžné, že pacient pociťuje k terapeutovi pocity jako k významným lidem z dětství a není si toho vědom. Běžně si do terapeuta projektuje pocity jako k matce, otci a jiným lidem z dětství. Dobrý psychoanalytik je rozpozná a dokáže s nimi pracovat. Pokud si například pacient do terapeuta projektuje svoje pocity k despotickému otci, terapeut mu nabídne úplně jinou odezvu, než očekává od otce. Není despotický, ale chápající a milující. Touto cestou lze pocity k významným osobám z dětství přepsat. Vzít jim silný emoční náboj tak, aby se pacient nemusel bát každé osoby, která mu podvědomě připomíná otce.

Jsou další možností dle Freuda, jak se dobrat k obsahu nevědomí, které se do snů projektuje. Psychoanalytický výklad snů je nedílnou součástí psychoanalýzy, ale pozor, je na hony vzdálený snářům. Ve snech se podle Freuda nezjevují jasné obrazy, ale je zapotřebí hledat mezi řádky. Postavy a předměty ve snu jsou jen rekvizity. Nemají původní význam, ale jen zastupují pocity. Výklad snů není v konkrétních osobách a věcech, ale ve vztazích mezi nimi. Sen stejně jako podvědomí je jen shlukem obrazů a dějů bez času.

Zpočátku byl Freud zatracován a zesměšňován. Jeho myšlenky o existenci a síle lidského nevědomí nebyly brány vážně. Situace se postupně mění začátkem 20. století. V roce 1902 se koná první schůzka psychoanalytického hnutí a již v roce 1908 je uspořádán v Salcburku první mezinárodní psychoanalytický kongres.

Myšlenka psychoanalýzy se rychle rozšiřuje do celého světa. Do dnešních dnů jsou původní teze Freuda stále považovány za platné a došly k mnoha modifikacím a rozvinutí do více směrů psychoanalýzy.

V roce 1923 se u Freuda poprvé ohlásila rakovina horní čelisti, která si posléze vyžádala rozsáhlou amputaci. Rakovina Freuda sužovala až do konce života. Amputace části horní čelisti mu takřka znemožňovala mluvit. Přestal veřejně vystupovat, ale léčbě pacientů a vědecké práci se věnoval až do smrti.

Freud do poslední chvíle nevěřil, že by Hitler mohl Rakousko obsadit. Odmítal emigrovat, i když v Německu byly veřejně páleny jeho knihy. Po anšlusu Rakouska Hitlerem se emigrace Freuda zdařila až na přímluvu Mussoliniho. Feud emigroval do Londýna společně s dcerou Annou. Jeho čtyři sestry ale zahynuly v průběhu holokaustu.

Sigmund Freud zemřel 23. září 1939 v Londýně. Na vlastní přání byl proti židovské tradici zpopelněn.

Mezi základní myšlenky Sigmunda Freuda patří topografický a strukturální model lidské mysli a psychosexuální vývoj, ze kterého vycházejí všechny pozdější modely.

Topografický model lidské mysli. Ta se podle Freuda dělí na

Strukturální model

Psychosexuální vývoj

Freud za svůj život publikoval obrovské množství vědeckého materiálu. Desítky monografií a stovky článků. Ke stěžejním patří:

Myšlenky a práce Sigmunda Freuda ovlivnily nejen celé generace psychologů a psychiatrů, ale ovlivňují i moderní adiktologickou léčbu závislostí.

Mgr. Radek Talpa adiktolog

Zdroje:

Cvekl, Jiří. Sigmund Freud. Praha: Orbis, 1965. 244 s.

SCHWARTZ, Joseph. Dějiny psychoanalýzy. Praha: Triton, 2003. 352 s.