Článek
U článku O alkoholismu a jiných závislostech. Alkohol levnější než limonáda. Poděkovat můžeme ANO a KSČM se rozvinula bohatá diskuze. Stojí za to se na chvilku do diskuze začíst. Ne nebojte se, nemusíte přečíst stovky komentářů. Opravdu stačí jen pár a uděláte si jasný obrázek jak taková negativní emoce vypadá v praxi.
Napřed se podívejme v krátkosti na to, co jsou vlastně emoce a k čemu nám slouží.
Emoce, česky pocity, nám pomáhají okamžitě se rozhodovat a jednat bez dlouhého racionálního uvažování. Přicházejí jako okamžitá odpověď na aktuální situaci. Jsou libé, nebo nelibé. Mají rychlý nástup a omezenou délku trvání (obvykle). Oproti myšlenkám jsou rychlé. Emoce přicházejí na základě všech předchozích životních zkušeností. Skrze minulé zážitky a emoce s nimi spojené posuzujeme podobné situace v současnosti. To co bylo v minulosti vnímáno jako příjemné vyhodnocujeme v budoucnu stejnou emocí a naopak. Změna emocí k určité situaci je možná, ale chce to čas a je třeba vytvořit nové emoční vzorce pro dané situace. Jednoduše řečeno rozumem - myšlenkou něco přehodnotíme relativně snadno, ale pocity se mění jen velmi pomalu a těžce.
Platí české přísloví: rozum už to ví, ale srdce ještě ne
Emoce můžeme v základu rozdělit na dva druhy
Pozitivní - libé emoce
- láska
- štěstí
- radost
- veselost
- naděje
- a mnoho dalších
Pozitivní emoce máme všichni rádi a přejeme si je prožívat co nejčastěji a intenzivně.
Negativní -nelibé emoce
- nenávist
- strach
- úzkost
- deprese
- zklamání
- a opět mnoho dalších
Negativní emoce si nepřeje prožívat nikdo z nás a určitě ne intenzivně. I ten největší škarohlíd, který vypadá, že si v tom libuje, v negativních emocích prostě jen uvíznul a neví kudy ven. Ale negativní emoce jsou pro život velmi potřebné. Jsou staré nejen jako lidstvo samo, ale jako vyšší savci, kteří je také prožívají. Negativní emoce nám umožňují přežít. Díky nim se umíme kdykoli rychle rozhodovat které situace jsou špatné - nebezpečné a je třeba se jim vyhnout. V minulosti jsme zažili něco špatného spojeného s negativní emocí a pokud se podobná situace vyskytne v budoucnu ihned nám naskočí varovná negativní emoce, která říká: STOP tudy nechoď, to nedělej bude to nepříjemné. Bohužel čas od času někdo v síti negativních emocí uvízne a nemůže ven. Toto uvíznutí je samo o sobě zdrojem dalšího stresu, napětí, frustrace a roztáčí se bludný kruh. Člověk uvízne v pasti. Někteří lidé to dokáží vyřešit, jiní sáhnou po láhvi, nebo jiné látce, nebo nutkavé činnosti. A tady je už místo pro pomoc adiktologa.
A jak řešíme nárůst negativních emocí v krizových životních situacích bez lahve, nebo drogy? Jsme na to vybaveni. Máme v sobě zabudované
Obranné mechanismy
Obranné mechanismy popsal už Sigmund Freud a jeho dcera Anna na počátku 20. století. Umožňuji nám vypořádat se s nenadálou silnou negativní emoční událostí, kterou nejsme schopni hned vyřešit. Za normálních okolností nám umožňují jakýsi odklad. Získáme čas nával emocí zpracovat a vyrovnat se s nimi. Bohužel opět čas od času někdo v této obraně uvízne a místo dočasně ji začne používat trvale.
Obranných mechanismů je vícero druhů různých kategorií, ale o tom až někdy příště. Dnes se budeme soustředit jen na jeden podtyp.
Projekce
Projekce patří k základním nezralým obranným mechanismům. Běžně jí používají děti a většina z nich z toho vyroste. To já ne to on. On to dělá taky, tak proč já nemůžu?
Řečeno ve zkratce: Některé naše vlastní negativní emoce pro nás mohou být natolik bolestivé, že nejsme schopni je zpracovat. Jeden ze způsobů jak se jich zbavit je připsat je jiným. To já ne, to on je zlý, chamtivý, frustrovaný, zlostný. Nebo To on, oni za to můžou.
A tady se můžeme krásným obloukem vrátit k diskuzi u původního článku. Jednou z neklamných známek projekce je její neuvědomění. Ti lidé netuší, že to co připisují druhým je ve skutečnosti jejich. Stačí se jich zeptat zda by to tak náhodou nemohlo být. Pokud se začnou rozčilovat, že v žádném případě, oni jsou v pořádku, může to být jedním z vodítek. Každý z diskutujících u původního článku určitě nemá projekční obranný mechanismus, ale někteří z nich zcela jistě ano.
A co s tím?
No hlavně je třeba těmto diskutujícím poděkovat a tímto tak činím: Děkuji přátelé za projevené emoce. Projevování emocí, i těch negativních, je už vyšším stupínkem emoční zralosti (zdaleka ne posledním). A vůbec nevadí, že se tak děje formou projekce, kdy vlastní emoce připisujeme někomu jinému. Dobrý adiktolog - terapeut si s tím už poradí. Mnoho lidí má emoce vytěsněné - zamrzlé, což je další obranný mechanismus, a mnohdy je obrovský problém z nich i po dlouhé době nějaké emoce vydolovat a spárovat je s konkrétní situací. Teprve projevené emoce lze začít měnit v jiné, nebo rozpouštět v neškodné. Vyvolávat v lidech vytěsněné, nebo zapomenuté emoce je velké umění a skvěle to umí například MUDr. Karel Nešpor, přední český odborník v léčbě závislostí. A je mu úplně jedno, jestli je za blázna. Důležitá je schopnost emoce u lidí vyvolat.
Takže přátelé diskutující ještě jednou díky za Vaše projevené emoce v diskuzi a pokud by se někdo z Vás náhodou cítil lapen v bludném kruhu negativních emocí určitě se s tím dá něco dělat. Jen se musí chtít. Všem Vám přeji mnoho štěstí.
Existuje rychlé řešení?
Může člověk zamotaný do sítě negativních emocí rychle svou svízel vyřešit? Bohužel ne. Změnit prožívání emocí u konkrétních situací často znamená sáhnout na samou podstatu sebe sama. Daný člověk musí chtít a obvykle to vyžaduje odbornou pomoc. A chce to čas. A věřte být v takové síti není nic příjemného.
Bohužel existují lidé, kteří neštěstí druhých umějí mistrně zneužít. A často to jsou politici. Nabídnou rychlé řešení a hlavně slib, že to udělají za Vás. Vy nemusíte nic, dejte nám hlas a my už se o Vás postaráme. A kdo by nechtěl rychlé a bezpracné řešení vlastní bolesti?
Mgr. Radek Talpa adiktolog
Zdroje:
Freud, A. (2006). Já a obranné mechanismy. Portál.
Nakonečný, M. (2012). Emoce. Triton.
Poláčková Šolcová, I. (2018). Emoce: regulace a vývoj v průběhu života : funkce a zákonitosti emocí, sociální a kulturní souvislosti, měření emocí. Grada.
