Článek
Můj syn je v 5.třídě. Jeho aktovka mi přijde dost těžké závaží i pro mě samotnou.
Když si vzpomenu na svá školní léta, měli jsme do každého předmětu pouze jednu učebnici a také jeden sešit. Tuším, že jen z češtiny a matiky byly dva, školní a domácí na úkoly. Písemkové sešity mívala paní učitelka vždy u sebe.
Když vidím, co vše má můj syn dnes, je mi z toho úzko. Do každého předmětu X učebnic, pracovních sešitů, a ještě i normálních sešitů rozdělených na X aktivit.
Tak nevím, proč my jsme byli schopni vylézt základku se základní výbavou a dnešní děti musí mít naloženo, jako by v batohu nesli snad žehličku.
Když přidáme svačinu, pití a k tomu tělocvik, je to opravdu na pováženou.
Aktovka mého syna váží některé dny 6 kg, a to má odlehčený batoh bez těžké konstrukce. Tato váha není ani náhodou desetina jeho váhy, protože syn má 36 kg.
Když navíc máte učitelku, která se v počtech sešitů snad vyžívá, co můžete dělat? A aby si děti mohly nechávat třeba něco v kapsářích absolutně nepovoluje. Nesnese cokoli ve třídě, vše musí být řádně uklizeno a děti si stále musí vše tahat tam a zase zpět.
Stále více dětí má potíže s páteří.
nekonečná školní výbava
Než šla před léty moje dcera do první třídy, absolvovala prohlídku na ortopedii. Výsledek byl „Rovná jako strunka. Všechno v pořádku.“ Uběhly necelé dva roky a dcera začala při námaze sípat a pískat, píchalo ji u srdce, lapala po dechu a byla unavená… Následovala řada vyšetření srdce, plic … Nakonec jsme spolu doputovaly zase na ortopedii. Tentokrát zněl verdikt „Křivá záda.“ Následoval výmluvný pohled na aktovku u dveří a výtka „Co byste také, maminko, čekala při takové zátěži?“ Příkladný názor jedné z maminek.
V aktovce opravdu dítě kolikrát nemá nic z domu, žádné hračky apod. Ale ke vší té výbavě ještě musí tahat například složky s pracovními listy, spoustu pomůcek atd.
S postupujícími léty má náplň tašek tendenci nekontrolovaně růst a bobtnat. Děti nosí zátěž, kterou bychom my rozhodně nebyli ochotní vláčet. Jejich právo na zdraví je ale stejné – a to v šesti jako v šestnácti.
Velká statická zátěž při vyučování s nedostatečnou fyzickou kompenzací vede k přetěžování měkkých tkání (sval, šlacha, kost).
Záleží na přístupu učitele, co všechno dovolí dětem, aby si nechávaly ve škole. Některé děti si mohou nechávat ve škole učebnice, některé je ale nosí každý den domů.
Taky bohužel nepatřím k rodičům s autem, a můj syn nosí tuhle zátěž poctivě pěšky den co den tam a zpět.
Opravdu nerozumím tomu, proč nejsou nějaké regule, které stanoví, že si děti můžou některé věci nechávat ve škole a domů si brát jen opravdu co zrovna potřebují. Proč jedna paní učitelka má takový přístup a druhá je absolutně nezlomná. No jo, její dítě to není, že?
Nebo proč se trochu tyhle věci neřeší skutečně podle toho, co je doporučeno lékaři? Dětská páteř není přece určena k nošení takového nesmyslného závaží.
Nevím, kdo určil, že děti musí mít X učebnic a pracovních sešitů, ale školský zákon asi nějak na zdraví našich dětí zapomněl. O to více se plní rehabilitační zařízení zničenou kostrou našich budoucích generací.
Zdroj: Jednoduche.uceni.cz
