Článek
Tým vedený profesorem Emmanuelem Stamatakisem analyzoval data z rozsáhlého projektu UK Biobank. Zaměřil se na více než 25 000 dospělých, kteří uváděli, že ve volném čase vůbec necvičí.
Účastníci nosili na zápěstí akcelerometry, které objektivně zaznamenávaly intenzitu jejich pohybu. Vědci se nesoustředili na klasické sportování, ale na tzv. náhodnou intenzivní pohybovou aktivitu – krátké epizody vysoké zátěže během běžného dne. Typicky šlo o výběh schodů, rychlou chůzi do kopce nebo jiné krátké, ale dynamické úsilí.
Ukázalo se, že i pouhé 3 až 4 minuty denně, rozdělené do několika krátkých úseků, jsou spojeny s výrazně nižším rizikem úmrtí. Ve srovnání s lidmi, kteří téměř žádné intenzivní epizody neměli, kleslo riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění přibližně o 48–49 % a riziko úmrtí na rakovinu o 38–40 %.
Zajímavý byl i tzv. dávkový efekt: čím více těchto krátkých úseků během dne, tím větší přínos. Nejvyšší efekt byl pozorován přibližně u jedenácti krátkých epizod denně.
Z hlediska snížení rizika předčasného úmrtí byly výsledky překvapivě srovnatelné s osobami, které vykonávají strukturované cvičení. To neznamená, že krátké epizody mohou plně nahradit systematický trénink zaměřený na výkon nebo rozvoj specifických schopností. Pro prevenci civilizačních chorob však představují realistickou a dostupnou alternativu.
Studie tak významně posouvá debatu o tom, kolik pohybu je „dost“. Nejde jen o délku tréninku, ale o intenzitu. Několik minut skutečného zadýchání během dne – třeba cestou do schodů místo výtahem – může mít měřitelný dopad na dlouhodobé zdravotní riziko.
Je třeba dodat, že jde o observační studii, která neprokazuje přímou příčinnou souvislost. Díky objektivnímu měření pohybu a velkému vzorku však patří k nejpřesvědčivějším důkazům, že i krátké, intenzivní epizody mají pro zdraví význam.
Zdroj:
Stamatakis E. et al. Vigorous intermittent lifestyle physical activity and risk of mortality among non-exercising adults. Nature Medicine, 2022.
https://www.nature.com/articles/s41591-022-02100-x
