Článek
Aktuální data Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) vykreslují pro hnutí Motoristé sobě poměrně neúprosný obraz. Zatímco na sociálních sítích nebo v rámci specifických voličských skupin mohou jejich lídři působit jako dravá a úspěšná síla, celospolečenský konsenzus je opačný. Filip Turek, jakožto nejviditelnější tvář strany, se dlouhodobě pohybuje v červených číslech. Interpretace těchto dat vyžaduje pohled pod povrch prostého součtu procent, protože u politiků tohoto typu není nízká důvěra nutně výsledkem neznámosti, ale spíše velmi vyhraněného postoje veřejnosti.
Hlavním důvodem, proč Filipu Turkovi značná část populace nedůvěřuje, je jeho silná polarizační povaha. V politickém marketingu existuje přímá úměra mezi agresivním stylem komunikace a neschopností získat důvěru středového voliče. Turek svou rétoriku staví na konfliktu, vymezování se a často i na hraně politické korektnosti. Tento přístup sice velmi efektivně buduje loajální jádro příznivců, ale zároveň vytváří neprostupnou bariéru pro zbytek společnosti. Pro průměrného občana, který hledá v politice stabilitu a serióznost, zůstává postava spojená s kontroverzemi z minulosti a silným egocentrismem nečitelná a v konečném důsledku nedůvěryhodná.
Dalším faktorem je tematická úzkost hnutí. Motoristé sobě se profilují primárně skrze odpor k ekologickým regulacím a ochranu spalovacích motorů. I když je toto téma pro část české společnosti důležité, pro většinu populace není jediným ani rozhodujícím kritériem pro hodnocení politika. Pokud lídr nedokáže srozumitelně komunikovat řešení pro širší ekonomické nebo sociální otázky, zůstává v očích veřejnosti pouze „aktivistou jednoho tématu“. To se v průzkumech důvěry projevuje tak, že lidé, které doprava nezajímá prioritně, automaticky sklouzávají k nedůvěře nebo lhostejnosti, což v součtu s odpůrci jeho stylu dává velmi nízké skóre.
Nesmíme opomenout ani efekt „protestního hlasu“, který má často krátkou trvanlivost. Po počátečním úspěchu se pozornost přesunula k reálné politické práci, kde se však vliv jednotlivce bez silného stranického zázemí v parlamentu hledá jen těžko. Veřejnost velmi rychle rozpozná rozdíl mezi břitkým komentátorem na internetu a státníkem, který má nést odpovědnost. Průzkum CVVM naznačuje, že Filipu Turkovi se nepodařilo tento přerod uskutečnit. Místo toho, aby svou základnu rozšiřoval, dochází k její izolaci. Nízká důvěra je tak potvrzením, že styl založený na provokaci má v české politice jasně definovaný strop, který je v roce 2026 mnohem níže, než si mnozí marketéři připouštěli.
