Článek
Vědci z prestižního oddělení Oxford Population Health přišli s jasnými důkazy o tom, jak fatální dopad má současné složení průmyslově zpracovaných potravin na lidské zdraví. Podle jejich nejnovějších modelových simulací by mírná redukce soli v běžně dostupných produktech mohla jen ve Velké Británii ročně odvrátit přibližně 30 000 případů vážných kardiovaskulárních onemocnění. Z tohoto počtu by zhruba 10 000 případů představovala úmrtí, ke kterým by za jiných okolností vůbec nemuselo dojít. Tato čísla jasně ukazují, že sůl není jen nevinným dochucovadlem, ale v nadměrném množství tichým zabijákem.
Zásadním zjištěním studie je fakt, že naprostá většina soli, kterou denně zkonzumujeme, nepochází z naší domácí slánky. Odhaduje se, že až 80 procent celkového příjmu soli je v potravinách již obsaženo v momentě, kdy je vyndáváme z regálu v obchodě. Jedná se o základní potraviny jako pečivo, snídaňové cereálie, ale také o hotová jídla a nejrůznější pochutiny. Právě zde leží hlavní problém i potenciální řešení. Vědci upozorňují, že individuální snaha spotřebitele solit méně je sice chvályhodná, ale bez systémové změny na straně výrobců má jen omezený dopad na celkové zdraví populace.
Vysoký příjem soli je v medicíně jednoznačně prokázán jako hlavní viník zvyšování krevního tlaku. Ten následně působí jako klíčový rizikový faktor pro vznik infarktů myokardu a mozkových mrtvic. Ačkoli doporučené limity hovoří o šesti gramech soli denně, realita v západních zemích je často dvojnásobná. Oxfordští výzkumníci poukazují na to, že dosavadní strategie založené na dobrovolných závazcích potravinářských firem přestávají fungovat. Pokrok v omezování soli v recepturách se v posledních letech prakticky zastavil, což vyžaduje razantnější přístup ze strany státních orgánů.
Kromě přímé záchrany lidských životů a prevence trvalé invalidity by plošné snížení obsahu soli přineslo také obrovské úspory ve výdajích na zdravotní péči. Náklady na léčbu chronických srdečních onemocnění a následnou rehabilitaci po mrtvicích jsou pro státní rozpočty extrémně nákladné. Studie proto navrhuje, aby se debata posunula od doporučení pro jednotlivce k zavedení povinných limitů pro výrobce potravin. Takový krok by automaticky zlepšil kvalitu stravy pro všechny občany bez rozdílu, čímž by se účinně bojovalo proti nerovnostem v oblasti veřejného zdraví.
Zatímco se spotřebitelé mohou snažit číst etikety a vybírat si méně slané varianty produktů, skutečný průlom může zajistit pouze změna složení u těch nejběžnějších surovin. Právě tento plošný zásah do potravinového řetězce považují experti z Oxfordu za nejefektivnější způsob, jak v moderní společnosti čelit epidemii kardiovaskulárních chorob a zachraňovat tisíce životů každý rok.
Zdroje informací:
