Článek
Když mě kamarádka lákala na jedinečnou výpravu na Šumavu, na které si, podle jejích slov z hlasové zprávy, vyčistím hlavu v lůně přírody, tak jsem slyšela pravděpodobně jen ta slova „VYČISTIT HLAVU“. Myslím si, že jsem asi opomněla podstatnou věc a tou byl nejdříve 23, později 24 nebo snad 25 km trek po horských výšinách Šumavy. Možná jsem viděla tu vějičku lůna přírody, jako ten osel, který jde za chutným bodlákem nebo Monty, když ucítí vůni sýra, a opomněla jsem jak náročné je putovat na Bobík a Boubín v jeden den.
Byly chvíle, kdy jsem kamarádku nejen ve svých myšlenkách proklínala a ptala jsem se sama sebe, jestli je to už ten moment, kdy se má člověk otočit a jít zpátky. Naštěstí jsem to vyhodnotila jako špatný nápad a z cesty jsem neuhnula. Teda vlastně uhnula, když jsem přehlédla turistickou značku a tím jsme si cestu prodloužily.
Cesta z Volar se příjemně linula okolo krásných starých roubenek, které dodávaly na začátku tohoto putování romantický nádech. Už tak romanticky nekončily úseky, které bývaly pod vrcholy. Kde přemýšlíte, jestli by nebylo lepší si sednout na zem a začít plakat. Ale ihned si uvědomíte, že byste si vlastně nepomohli a že je třeba se z tohoto úseku nějak dostat, pokud tu nechcete přespat a pak uvidíte stopu v bahně, která by se dala při určité míře fantazie připodobnit ke stopě medvěda a jste hned z této letargie vyléčeni a jdete dál. Pot z vás teče, nohy bolí a pod barefootovými podrážkami cítíte každý kamínek.
Na druhou stranu, když dosáhnete vrcholu, jste šťastni jako blechy, že jste to zvládli.
Pokud máte dobrou skupinu, která je podporující, tak snesete i těch dvacet pět.
Bylo zajímavé pozorovat, že při výstupu je to jako v životě. Občas je člověk vepředu a táhne skupinu a někdy je zase na konci a všechny tyto roviny jsou v pořádku. Je důležité, když na tom konci není sám a má kolem sebe lidi, kteří na něho počkají.
Naše skupina byla velice různorodá. Od čtyřnohé Barušky, přes půl maratonské běžce, žen, které mají různorodé zkušenosti s nákupem běžecké obuvi, matky od rodin, žen zaměstnaných i žen hledajících až po nepálského šerpu a to se tyto role různě střídaly a prolínaly. Ale to, co nás spojovalo, bylo užít si toho trochu ženského sdílení a najít ve svém životě rovnováhu a štěstí.
Děkuji vám, milé ženy, za ten krásný den.
