Článek
Jaké povolání byste si chtěli vybrat, kdyby nezáleželo na tom, kolik budete vydělávat, jestli vás to profesně posune dál, získáte sociální jistoty nebo kontakty, které se vám budou hodit do budoucna?
Chtěla bych být kavárenský povaleč. Hledat a nalézat nové kavárny, vnímat jejich energii a atmosféru a potom o tom psát…
Tato kavárna mě přitahuje magickým magnetismem tak, že si někdy musím poručit, abych tuto kavárnu obešla obloukem. Někdy je tento magnetismus tak silný, že mě přemůže a já už stojím v restauraci a přistihnu se, jak si objednávám cappuccino s ovesným mlékem.
Vyhlédla jsem si místo s výhledem na ulici. Nedalo by se říct, že sedím u okna a vyhlížím na ulici, je to přímo výkladní skříň.
Během chvilky přede mnou přistane cappuccino a brovnies. Mám velké dilema, které ochutnat dřív.
Trojzubá vidlička se zlehka boří do černočerného brownies, jehož lehce mazlavá textura ulpívá na příboru. Kokosové lupínky se boří na dno dezertního talířku do propadliště čokoládového těsta. Mojí pozornost upoutává kousek višně. Spojení hořké čokolády a nakyslé višně je absolutně dokonalé.
Poslední drobečky honím vidličkou, aby na talířku nezůstal ani jediný.
Za mými zády je bar s kávovarem. Přesně rozpoznávám zvuk páry při přípravě kávy, drnčivý zvuk mlýnku, protékající voda, tlumená hudba, která se line z reproduktoru, štěkot psa, hlas usměvavého baristy i znělka mobilu, když někomu přijde zpráva.
Chvilkami upíjím cappuccino a zjišťuji, že pít kávu po dezertu není rozumné. Mám podepřenou bradu a dívám se na ruch ulice přede mnou.
V mém zorném poli nalevo vidím kousek haly vlakového nádraží, téměř proti mně zase nápis obchodu „Chlazená drůbež, uzené ryby, uzeniny“ Sinsay na mě vykukuje z dálky mezi budovami a indická restaurace v prvním patře zve k ochutnávce pekelného vindaloo. Možná, kdybych stála na ulici, poznala bych vůni této restaurace i se zavřenýma očima.
Pozoruji kráčející lidi, jak se míhají sem a tam. Všímám si barevnosti jejich bund a různorodost obuvi. Maminky tlačící před sebou kočárky, vtipné barevné čepice běžících dětí, mladý muž oblečený do černé od hlavy až k patě s deseti náušnicemi na obličeji a kolem něho, muži v pracovních reflexních bundách a overalech, dáma s yogamatkou přes rameno nebo chlapec na koloběžce s modrozelenou cyklistickou přilbou.
Skripta, která jsem měla připravená s sebou, že se z nich budu učit na zkoušku, zůstala netknutá. Tak snad doma budu mít na to víc klidu.
Tuto kavárnu naleznete u nás na jihu Čech. Kousek od vlakového nádraží, na Lannově třídě. Kavárna se jmenuje Kmen.
