Článek
Přidávám do kroku a míjím kašnu na náměstí.
Mají otevřeno? Probleskne mi hlavou. Ano mají. Štiplavá vůně indického koření je cítit až sem. Přecházím silnici a vcházím do podloubí. Otevírám velké skleněné dveře a stoupám po schodech do prvního patra. Restaurace je plná. Několik nepálských číšníků v rychlém tempu přebíhají mezi barem, kuchyní a hosty.
Vzpomněla jsem si na moto učitelky hotelové školy, která nám v předmětu Stolničení říkala: „Číšník je mostem mezi kuchyní a hostem. “
Číšníci jsou zde vždy velice milí a usměvaví. Ti, kteří tu pracují už dlouho, si mě pamatují a vždycky mi nějaké to místo najdou.
Jeden číšník se mě ujme a přivádí mě ke stolu. Zběžně přejedu očima restauraci. Zaujmou mě obrazy, které visí na stěnách. Mojí pozornosti ani neujdou lidé, kteří přišli zažít trochu té Indie na jihu Čech.
Usedám do velké čalouněné židle. Jídelní lístek otevírám vlastně ze zvyku. Stejně vím, co si objednám.
Indický čaj mi číšník přinesl v bílém porcelánovém hrnečku s dvěma sáčky cukru. Přivoním si. Trhám modro bílý papírový sáček a obsah sypu do čaje. Lžička se noří do tekutiny a já rytmickými pohyby míchám tento voňavý nápoj. Jak lžička naráží na stěny hrnku, vytváří to melodický zvuk zvonkohry.
Tento zvuk mám spojený s dětstvím, kdy jsme o víkendu snídali a moje maminka si míchala černý čaj s medem a citrónem.
Zvonivý zvuk přebije i rušnou atmosféru tohoto místa. Z reproduktorů je slyšet tlumená indická hudba, rozhovory lidí, kteří přišli na alo protha, vindaloo nebo madras. Atmosféru restaurace přehlušilo náhlé hlasité kýchnutí pána, který možná přišel oslavit pololetní vysvědčení svých dvou synů.
Zapojuji fantazii a zkouším vymýšlet příběh pána a jeho synů.
Pánovi může být kolem padesáti let, jeho synům mezi 10 a 14 lety. Myslím, že jejich rodiče jsou rozvedeni a tatínek šel se syny oslavit jejich vysvědčení. Tatínek má černo-šedivé vlasy, které mu splývají na ramena. Připomíná mi nějakého herce nebo hudebníka. Na stole leží klíčky od auta a mobilní telefon, který mu několikrát zazvoní otřepanou znělkou z jednoho seriálu o autech. Je ležérně oblečen. Modré džíny a černý svetr. Na levé ruce se mu lesknou hodinky.
Kluci upíjejí kofolu a on si obřadně nalévá zázvorové pivo se zdviženým malíčkem.
Na stole mi bublá malai kofta, kterou zahřívá čajová svíčka, která leží na hliníkovém lůžku. Čtyři čtvrtky placek leží ležérně přes sebe. Levou rukou beru jednu placku mezi špičky prstů. Pálí. Prohlížím náplň placky. Jasně žlutá barva kurkumy obarvila směs vařených a nastrouhaných brambor a koření. Měděnou lžící nabírám omáčku společně s jednou bramborovou kroketou a nandávám na talíř. Jemná chuť nasládlé omáčky se mísí s chutí indického koření v plněné placce.
Slíbila jsem si, že si dnešní jídlo vychutnám a budu ho jíst déle, hlavně nikam nechvátat.
Jedním dechem sfoukávám svíčku. Od dohořelého knotu se vznese úzký sloupek dýmu a v nose mi zašimrá vůně zhaslé svíčky.
