Článek
S rostoucí oblibou psů jako společníků a jejich počtu v domácnostech se vztahy mezi jejich majiteli a ostatní veřejností krystalizují dle vztahu k chlupáčům. Nejde ovšem jen o lásku, ale zejména o znalost.
Věčná témata zodpovědnosti a péče o zvířata ponechme stranou a podívejme se do ulic a parků. Tam, kde se mísí lidé se psy s lidmi bez psů. Potkávají se a navazují konverzace.
Řekněme, že konverzace jsou to povětšinou monotématické. Někdy úsměvné či otravné, když je slyšíte stále dokola, jindy poněkud nebezpečné, vyplývající z neznalosti či nemohoucnosti. Jde totiž o ospravedlnění vlastního selhání spíš než uklidnění situace.
Zajímavý je na tom fakt, že ať se ocitnete prakticky na kterékoli ulici či parku po světě, tyto fráze a situace se v různých lingvistických variantách opakují stále dokola.
On je hodný, nebojte, nic vám neudělá
Jdete si v klidu po ulici sami nebo dokonce s děckem a v tom se k vám přižene pes. Malý, velký, volně či na vodítku. Může štěkat, vrtět ocasem, chce na vás skočit nebo se pomazlit. Couvnete nebo zmrznete. Když máte pro strach uděláno nebo jste miláčci psů a znáte jejich řeč těla, možná jste v klidu, ale příjemné vám to není.
Vaše situace a pocity jsou v tu chvíli ovšem nepodstatné. Onen majitel, který vás zdálky či zblízka vyzývá ke klidu, je totiž k vašim obavám a emocím imunní. Možná vypadáte vyděšeně a majitel psa vás chce jenom uklidnit. Ale onou větou vám dává najevo, že vinen strachem jste vy, nikoli on absencí kontroly nad svým psem.
Jenomže… vy nemáte vůbec v úmyslu se s jeho psem přátelit a jestli je hodný nebo ne, je vám úplně jedno. Není ničí povinností nechat na sebe skákat cizího psa, muchlovat se s ním, ani se nechat trpělivě očuchávat. Ani kdyby to byl ten nejmilejší pes na světě.
Ovšem je tady další „ale“. Pokud někdo řekne, že jeho pes je hodný a neublížil by ani mouše, nikdy nekouše a vůbec je na něj stoprocentní spolehnutí, tak úplně mu nevěřte. Každý pes může kousnout. Třeba z leknutí, ze strachu, protože ho něco bolí, protože… zkrátka může.
Pokud vás má někdo potřebu uklidňovat tím, že jeho pes je hodný a nic vám neudělá, znamená to jediné. Že onen majitel či majitelka nemá svého psa pod kontrolou. Protože v opačném případě by na vaše zvednuté obočí, strach v očích či úlek reagovali jeho přivoláním a omluvou za obtěžování. Nikoli tím, že jedinou vynaloženou energií k vyřešení situace je obhajoba vlastního psa. Řekněme si to upřímně, ten pejsek za to opravdu nemůže.
I můj pes se občas k někomu přilísá nebo se rozeběhne. Abych si posypala hlavu popelem, také jsem onu památnou větu možná někdy řekla. Přitom vím, že je to klišé bez významu a v tu chvíli trpím samomluvou. Komu není pes příjemný nebo se bojí, je taková informace k ničemu. On se chce vašeho psa zbavit.
Podobná situace, která se ale může velmi snadno vymknout a je nebezpečná, nastává v případě, že se onen hafan běží přivítat s cizím psem.
Chce si jenom hrát
Asi jsme to zažili všichni, kteří jsme kdy venčili psa. A přiznejme si upřímně, možná jsme i tohle sami párkrát řekli.
Je to jenom jiná varianta předchozí situace, kdy pes běží k cizímu člověku. V tomto případě je ale situace vážnější. Ne snad proto, že by pokousání psa bylo závažnější než útok na člověka, ale protože nehoda je daleko pravděpodobnější. V prvním případě jde povětšinou o obtěžování, mezi psy ale může dojít ke krveprolití. Říkám to se vší vážností.
I kdyby to byla stokrát pravda a váš psí miláček se chtěl jenom seznámit a pohrát si s cizím psem, o něm ani jeho páníčkovi nevíte vůbec nic. A váš pes taky ne. V tomto případě nelze spoléhat na psí komunikaci. Seznamování cizích psů má totiž svá pravidla a úprk jednoho k druhému, či jednostranný zájem mezi ně nepatří.
Onen pejsek poctěný pozorností se třeba vůbec seznamovat nechce, natož si hrát. Může být vystrašený, ve výcviku, reaktivní, má špatnou zkušenost nebo prostě jenom nemá náladu. Proč by někdo měl mít radost jenom protože váš pes zrovna dostal dobrý nápad přijít ho obšťastnit?
Psi si spolu nikdy nehrají, dokud se neseznámí. A psí seznamování se řídí jasně danými zákonitostmi, jejichž základem je důkladné a vzájemné očuchání se. Teprve pak přijde řada na rozhodnutí, jestli si budou hrát, ignorovat se, či si dají najevo antipatii. Přeskočit tuto fázi bez velkého rizika nelze.
Pokud váš pes letí k někomu cizímu, začne kolem něj skákat a zdánlivě ho provokovat ke hře, je to buď trdlo štěně, které ještě neumí komunikovat, nebo pes, který není dobře socializovaný. O psí etiketě a pravidlech toho moc neví a koleduje si o pořádný průšvih.
Dalším scénářem, a velmi častým, je šikana. Ne každý majitel se bohužel umí orientovat v psí řeči těla a zastrašující chování si snadno splete s výzvou ke hře.
Nemusí se stát nic, ale spoléhat na štěstí se nevyplácí. Když přiběhne takzvaně hravý pejsek k chudákovi na vodítku, který je proti němu v nevýhodě a ten po něm chňapne, neštěstí je na světě. „Ale on si chtěl jenom hrát,“ vám je v tu chvíli k ničemu. Váš pokousaný pes je bohužel výsledkem vaší chyby.
Ať je to jak chce, uklidňující fráze „On si chce jenom hrát,“ postrádá uklidňující význam v jakékoli situaci. I kdyby to byla stokrát pravda, nepromlouváte k onomu psovi, ale k jeho páníčkovi, a hlavně sami k sobě.
Žádná bezvýznamná fráze omlouvající chování vlastního psa nemůže nahradit respekt k lidem a cizím psům. Že se pejsek utrhne a radostně ke komusi běží, se samozřejmě bude dít dál. Jak s tím ale naložíte, vypovídá víc o vás, než o vašem hodném a hravém pejskovi.
Budeme-li my sami mít respekt k ostatním lidem a cizím psům, naučíme bez velkého úsilí respektu i vlastního čtyřnohého miláčka.
