Článek
Předpokládám, že jedete autem. Letadlem to jde sice taky, ale doporučuji ověřit si předem podmínky s leteckou společností. Obvykle je možné vzít na palubu malé pejsky, limit bývá 10 kg včetně klece. A ty větší byste, alespoň doufám, necpali do zavazadlového prostoru kvůli pár týdnům. Je to drahé utrpení.
Ale o dopravě psát nechci, tu už jistě máte alespoň v hlavě promyšlenou.
Přejet hranice je snadné a nikdo vás zřejmě kontrolovat nebude. Přesto nezapomeňte vzít psovi evropský pas se všemi platnými vakcínami, včetně vztekliny a registrovaným číslem čipu. Nikdy nevíte, kdy ho můžete potřebovat.
Ve Španělsku na rozdíl od Čech existuje tzv. PPP kategorie psů, neboli potenciálně nebezpečných plemen. Pokud si nejste jisti, jestli váš psí kámoš do této skupiny náhodou nepatří, doporučuji si seznam projít. Nijak překvapivý sice není, ale může se v každé provincii trochu lišit. Kupříkladu dobrman ve španělském registru nefiguruje, ale pokud se chystáte do Katalánska, pak pozor. V Barceloně na seznamu je.
Pro vaši představu, základní výčet těchto potenciálně nebezpečných psů zahrnuje tato plemena:
- Pitbul
- Stafordšírský teriér – jak anglická, tak americká verze
- Argentinská doga
- Rotvajler
- Brazilská fila
- Tosa inu
- Akita inu
Aby to ale nebylo tak jednoduché, seznam doplňuje ještě popis fyzických vlastností psa, které také určují jeho příslušnost k dané kategorii. To aby se zahrnuly i podplemena a kříženci. Takže pokud máte většího statného hladkosrstého psa s vyvinutou muskulaturou a širokou čelistí, počítejte s tím, že může být za potenciálně nebezpečného považován také.
A teď co s tím, když váš pes do této kategorie spadá? Neznamená to, že má váš mazlík na rozdíl od Anglie, kde je psům na jejich vlastním seznamu vstup kategoricky zakázán, odepřenou společnou dovolenou. Jenom jí bude mít podstatně nepříjemnější.
Majitelům těchto takzvaně potenciálně nebezpečným plemen se totiž na veřejnosti nařizuje nasazovat psovi košík a mít ho neustále na krátkém vodítku. Pokud jste na dovolené, licenci pochopitelně nepotřebujete, bude vám stačit pas. Noste ho raději stále u sebe. Kdybyste ale koketovali s myšlenkou přesídlit na delší čas a svůj pobyt administrativně legalizovat, pak byste si licenci udělat museli.
Neradila bych tyto předpisy ignorovat. Dovolená by vás totiž mohla vyjít dost draho. Tuším, že minimální pokuta je 300 eur za první přestupek a dále stoupá. A vězte, že se španělskými policisty se diskutovat nedá.
Pro ty ostatní taky moc dobré zprávy nemám. Oni totiž všichni pejsci musí být na veřejném prostranství na vodítku vždy. Ale nebojte, že by se pejsek neproběhl. Mimo město ve volné přírodě své psy pouští prakticky každý. A ve velkých městech jsou zase velmi rozšířené takzvané pipicany, neboli ohrazené psí výběhy. Mohou být skromné, tak akorát na protažení pacek, nebo i ty skutečně rozlehlé se stromy, obřím pískovištěm, fontánkou s vodou a lavičkami.
Pokud se vydáte do města, mějte u sebe vždy láhev s vodou a pokud se váš pejsek vyčůrá jinam než na trávník nebo ke stromku, hned to zalijte. O pytlíkách na hovňousky snad ani mluvit nemusím. Předpokládám totiž, že ty automaticky tvoří obsah kapes každého pejskaře.
Statisticky to sice nemám zjištěné, ale ze zkušenosti vím, že v Čechách je větší pravděpodobnost, že vás hotel či jiné ubytovací zařízení se psem přivítá s otevřenou náručí. Takže vybírejte ostražitě a dopředu si tuto možnost potvrďte, abyste na místě nečelili nepříjemnostem. Většina hotelů i soukromých poskytovatelů, pokud psa přijmou, vám za něj napočítá přirážku.
A teď k vašemu programu. Jestli se chystáte za přírodními krásami a máte v plánu Španělsko projet, asi mít žádné starosti nebudete. Se psem se najíte na terásce každé restaurace nebo baru. Dovnitř je většinou nepustí, ale najdou se i výjimky. Ovšem dobře si promyslete městský, případně plážový program.
Jestli vás láká Sagrada Familia a další Gaudího památky v Barceloně, rozhodně si předem naplánujte, co uděláte s pejskem, protože ten se s vámi historií nepokochá. V hotelu ho pravděpodobně samotného nenecháte, takže budete muset jít na střídačku, jestli cestujete minimálně ve dvou.
Dokud jsem ještě měla v Barceloně psí školku, každoročně se hlásilo množství turistů ze všech možných koutů světa, kteří přijeli na výlet se psem a potřebovali ho na několik hodin či den právě z těchto důvodů umístit. Pár českým psům jsme sice výjimku udělali, ale pamatujte, že taková zařízení pravděpodobně trvají na předchozí evaluaci a adaptaci, takže jednorázově vám ho zřejmě nevezmou. Kromě toho v srpnu bývá ve Španělsku všechno zavřené.
Doporučuji se předem domluvit se soukromými hlídači, kterých je ve městech poměrně velké množství. Existují velmi dobře fungující aplikace, kde si určitě toho správného najdete.
Pokud jde o městské cestování, je možné pouze metrem, někteří taxikáři vás taky svezou. Povinnost ale žádnou nemají, záleží jen na nich. V metru musí mít každý pes košík, ale svoji jízdenku nepotřebuje. Do autobusu je možné vzít pouze malého pejska, který musí být schovaný v tašce nebo baťohu.
S pláží je to ovšem svízelnější, protože ty veřejné jsou v létě psům zapovězené. Jestli jste ale mobilní, existují vyhrazené psí pláže, které lze poměrně snadno najít na internetu. Předpokladem ale je, stejně jako v případě městských pipicanů, že je váš miláček velmi dobře socializovaný v psím kolektivu. Oni jsou totiž zvyklí se zdravit a hrát si spolu.
Předpokládám, že by vás ani nepadlo nechat pejska samotného v autě a jít se vykoupat nebo si dojít nakoupit. Nejenomže je to trestuhodné, navíc ve Španělských letních vedrech, ale nový zákon to přímo zakazuje. Stejně jako nechat samotného psa přivázaného před obchodem. Se zlou byste se potázali, kdyby jelo kolem policejní auto.
Dovolená se psem bývá nezapomenutelná. Ale abyste na ni vzpomínali jenom v dobrém, raději si připravte plán a nenechávejte rozhodnutí až na místo. A když už budete úplně ztraceni, zeptejte se Čechů žijících ve Španělsku. Určitě vám někdo místní poradí.
