Článek
Říkáte si, proč tolik dramatu kvůli bobku?
Známe všichni obrázek kálejícího psa, jehož majitel je natolik zaměstnán kocháním se oblohou či čtením zpráv v mobilu, že zanechaný poklad „nevidí“.
Povinnost uklízet exkrementy po svém psovi samozřejmě existuje mnoho let i ve Španělsku, ale její dodržování a vymáhání se zde tak dlouho míjelo účinkem, až radním v některých španělských městech došla trpělivost a bouchli do stolu.
Malaga byla první z velkých měst, které se odhodlalo od výhrůžek přejít k činům a již v roce 2017 přistoupila ke kontroverzní praxi sběru důkazů. Zavedla povinné odebírání vzorků DNA registrovaných psů ve snaze snížit množství exkrementů v ulicích města. Protože se praxe osvědčila, postupně se zavádí i v dalších městech napříč Španělskem.
Majitelé psů, a jenom v Malaze je jich kolem sto tisíc, mají uloženou povinnost na vlastní náklady zhruba 35 euro podstoupit DNA test. Jeho výsledky se zaznamenají do registru a QR kódu, který musí mít každý pes připnutý k obojku.
Uklízecí služba, případně místní police, sbírá důkazy v podobě bobků z veřejných prostor a zasílá je do laboratoře. Proces je to velmi sofistikovaný.
Pracovníci magistrátu mají k dispozici aplikaci, která zaznamenává čas a místo nálezu. V označených tubách pak putuje hovínko do laboratoře, stejně jako se to dělá s krevním vzorkem v nemocnici. Dohledat viníka a uložit mu pokutu je pak snadné.
Pokud vzorek neodpovídá žádnému záznamu v databázi, protože návštěvníci nemusí být registrováni, systém vygeneruje náčrt psa, který se provinil. DNA určí pohlaví, velikost, barvu a typ srsti nebo tvar lebky, což umožňuje i zúžení plemene. Dokáže prokázat, že nález patří například boxerovi nebo německému ovčákovi. Dohledání viníka se tak zjednoduší.
Pokuta za chvilku nepozornosti či úmysl se opravdu nevyplatí. Dle regionu je totiž stanovena mezi 200 až 1000 eury.
Neregistrovat psa v místní databázi DNA také není zrovna dobrý nápad, protože pokuty se pohybují v podobné výši jako nález exkrementu. Místní policie dostaly do rukou zbraně v podobě vymáhání dodržování pravidel a věřte, že se svého nového úkolu zhostily zodpovědně.
Ilustrační foto
Každá radnice si pravidla stanoví tak, jak uzná za vhodné. Třeba v Madridu si za nedodržování povinností vyplývajících z vlastnictví psa a znečištění veřejného prostoru můžete vybrat. Buď zaplatíte 750 euro, nebo dáte přednost víkendovému úklidu města v reflexní vestě. Abyste si na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké je uklízet po někom jiném. Tímto způsobem jich místo jednoho bobku uklidíte celé hromady.
Ne ve všech velkých městech Španělska se válka s psími hovínky dostala až do databází DNA, ale očekává se, že pro velký úspěch z pionýrských regionů se bude dále rozšiřovat. Kupříkladu v Katalánsku se praxe začala uplatňovat v menších městech a Barceloně se zatím vyhýbá.
Povinný QR kód na známce neposkytuje jenom přístup ke genetickému kódu psa, ale slouží i v případě, když se pejsek zatoulá.
Změny přinesly i výsledky ve významném nárůstu počtu registrovaných psů, což má samozřejmě logiku. Jít na procházku s neregistrovaným psem nebo ho nechat štěkat u plotu je jako si rovnou koledovat o průšvih. Místní policie je totiž ostražitá.
Ukázalo se, že zavedení databáze DNA má i další vedlejší účinky, které nespočívají pouze ve snadnější identifikaci zatoulaných psů. Policie kupříkladu vypátrala zrůdu, protože jinak to říct neumím, která vyhodila osm živých štěňat do kontejneru osudu napospas. Podle jejich DNA se podařilo najít matku a také jejího majitele. Budiž autoritám připsán bod k dobru za to, že využívají databázi nejenom k postihu záchodových hříšníků, ale i k potrestání krutosti páchané na zvířatech.
Ovšem nejenom opuštěná hovínka jsou ve Španělsku sankcionována. Také občůrávání rohů domů, pouličních lamp a chodníků je v centru pozornosti úřadů. A tady se na chvilku zastavím, protože jsem v komentářích k minulým článkům na toto téma zaznamenala údiv a neznalost.
Ano, souhlasím, že pejsci budou dál zvedat packy, značkovat a čůrat, v tom jim pochopitelně zabránit nelze. A další pejsek značku přečůrá a pak zase ten další. Výsledkem jsou poničené omítky a památky, zkorodované dopravní značky a zejména v letních měsících nechutný čpavý smrad.
Že s tím nejde dělat nic jiného, než počkat na pořádný déšť? To by ovšem v suchém Španělsku bylo jako čekat na Godota.
Jistěže se s tím dá něco dělat. Důkazní materiál k určení DNA v tomto případě jednoduše sbírat nelze, ale k povinné výbavě pejskaře patří kromě pytlíků po kapsách i láhev s vodou sloužící k rozředění moči. Voda by měla být smíchána s octem, ale většinou postačí i kapka jaru. Ocet má ovšem kromě eliminace pachu ještě výhodu v tom, že alespoň chvíli další pes místo nepřeznačí. Ocet jim totiž nevoní.
Povinnost zalévat moč platí napříč celým Španělskem, ne pouze ve městech a obcích s povinnými DNA testy.
Aby nikdo nebyl na pochybách, že povinnost nosit s sebou vodu není vymahatelná. Všechny policejní složky, jak státní, tak městské, mohou dodržování předpisu kontrolovat. Jdete se psem, musíte mít u sebe láhev s vodou. A na požádání ji ukázat.
Skladných plastových lahviček mám doma několik. Byly mi totiž věnovány při osvětových městských akcích v barcelonských parcích.
Stížnost, že s sebou přece nebudete vláčet spolu se psem a kabelkou ještě nějakou pitomou vodu, prostě neobstojí a garantuji vám, že byste si taky zvykli. Nikdy nevycházím z domu, aniž bych si předtím nezkontrolovala obsah kapes a v ruce nedržela lahvičku. V jedné kapse mobil, v druhé pytlíky, v jedné ruce vodítko, v druhé láhev s vodou.
Pokud vás napadl argument, že zavádění přísných opatření v boji za čistější města spustí lavinu hromadného opouštění psů a přeplněných útulků, pak se ve Španělsku nic takového nestalo. Žádné neobvyklé fronty před útulky se nevytvořily a nezvýšil se ani počet opuštěných psů.
Na druhou stranu je ale zapotřebí říct, že problematika opuštěných, týraných a pouličních psů, stejně jako jejich adopce, je ve Španělsku obecně velkým tématem.
Tímto článkem v žádném případě nechci apelovat na české úřady, aby se po španělském vzoru postavili proti neukázněným pejskařům s práskajícím bičem v ruce. Chtěla jsem pouze naznačit, že uklidit dvě hovínka denně není nic ve srovnání s důsledky drastických opatření, na které doplatí všichni. Kde není důvodu, tam totiž není zapotřebí ani represí.
