Článek
Celým jménem César Felipe Millán Favela je zřejmě nejznámějším světovým psychologem a možná by se dalo nadneseně říct, že i krotitelem psů. Stal se symbolem zázračné přeměny problémových zvířat v poslušné pejsky.
Ani u nás díky televizním sériím stanice National Geographic není neznámým člověkem. Se stoupající slávou ovšem často přichází i pád, který se nevyhnul ani Cesaru Millanovi. Ne tak docela pád, ale úpadek v nemilost. Co a proč se přihodilo?
Cesar Millan je samoukem, ale přesto dosáhl světového za uznání za neoddiskutovatelné výsledky v práci se psy. Žádného formálního vzdělání v oblasti psí psychologie a vlastně žádného vyššího vzdělání se mu nedostalo a ve své práci se řídí výhradně vlastními zkušenostmi a intuicí. Na to ale v posledním desetiletí doplatil.
Cesar Millan
Ve stručnosti si nejprve připomeňme, kdo je vlastě „El Perrero,“ neboli psí muž, jak mu už od dětství říkali.
Vyrostl na mexické farmě u svého dědečka obklopen zvířaty. Cesar s oblibou o svém dětství vypráví a říká, že s láskou ke zvířatům se narodil, protože v jeho rodině má vztah k přírodě a zejména ke psům velkou tradici. Dědeček mu prý říkával: „Vždycky si získej jejich důvěru. Vždycky si získej jejich respekt.“ To je moto, které ho provází dodnes a stalo se základem jeho úspěchu i kontroverze.
Něco v krvi Cesar mít opravdu musí, protože psi ho přirozeně už od dětství následovali, odtud jeho dlouholetá přezdívka, která se po prvním úspěchu televizní série přeměnila z „Psího kluka“ na „Zaříkávače psů“.
Do USA se dostal ilegálně v roce 1990 jako mnoho jiných Mexičanů s pomocí převaděče a s velkým snem stát se světovým odborníkem na psy. Bylo mu 21 let, neměl žádné peníze a neuměl anglicky. Ale měl něco, co neměl nikdo jiný. Nepochopitelný cit pro psy.
Začal pracovat v místním psím kadeřnictví a jako vodič psů. Rozruch a respekt si získával od samého začátku. V kadeřnictví s přehledem zvládal velké a problémové psy a po nejchudších a drsných čtvrtích Los Angeles chodil na procházku až se 40 psy najednou. Kdo tohle dokáže?
V té době ho napadlo, že nebude vychovávat psy, ale jejich majitele a založil akademii, která přilákala i několik známých osobností. Ty začaly slávu zázračného psího kluka šířit dál. Cesar se spřátelil s Jadou Pinkett Smith, budoucí ženou Willa Smithe, která mu zaplatila lekce angličtiny a seznámila ho s dalšími významnými lidmi.
A tak začala sláva Cesara Millana stoupat. Ke psům a problematice výchovy se totiž od samého začátku stavěl úplně jinak než ostatní psí trenéři a psychologové. Chybějící formální vzdělání jeho přirozenou intuici a porozumění psům v ničem neomezovalo, ale později mu podstatně zkomplikovalo život, když se proti němu, a hlavně jeho praktikám pokoření nezvladatelných a agresivních psů, začaly bouřit nově vzniklé skupiny zastávající filosofii pozitivní výchovy. Ty označují korektivní metody Cesara Millana nejenom za zastaralé, ale za kruté a kontraproduktivní, protože stres nelze odstranit stresem.
Cesar totiž nic takového jako pozitivní výchovu ve svém programu nemá. Jeho cílem je psa pochopit, ale autorita a podřízení neboli dominantní role pána je hlavním motivem jeho přístupu. Člověka jako vůdce smečky, ať je toho dosaženo jakýmkoli způsobem, považuje za nejdůležitější ve vztahu člověk a pes.
Přístup ke psům a jejich výchově se ale od roku 1990, kdy Cesar začal v USA a poté po světě propagovat své postoje a učit lidi se svými psy žít v harmonii, radikálně změnil. Cesar Millan se od svých principů ovšem nikdy neodchýlil. Od samého začátku až dodnes jsou jeho hlavním heslem pohyb, disciplína a láska. Přesně v tomto pořadí. Ale zároveň i kontroverzní způsoby korekce, které jsou v rozporu s novými poznatky a výzkumy na poli psychologie psů.
Některé Cesarovy metody převýchovy vysoce problematických a agresivních psů vzbudily rozruch a pár epizod televizních sérií musel kanál National Geographic dokonce stáhnout. Veřejnost, nejenom laická, ale i odborná, se proti němu začala stavět kvůli používání stahovacích a elektrických obojků, které César v případě potřeby neváhá použít, a dalším víceméně násilným praktikám.
Cesar Millan věří, že polidšťování psů způsobuje víc škody než užitku. Příliš lásky, nedostatek jasné struktury, mentální stimulace a pohybu vede ke stresu na obou stranách vodítka – a k nevyrovnanému psu.
Ať je to jak chce, nikdo na světě nemůže popřít, že Cesar Millán je psům naprosto oddaný a v jeho případě se nejedná o žádný kalkul pro televizní kamery. Celému světu odhaluje zkušenosti a výsledky svého „umění“ zaříkávače psů.
Málokterá světově známá celebrita vzbuzuje tolik emocí a kontroverze jako Cesar Millan. Pro někoho je bohem, pro jiného krutým krotitelem, který nemá o psychologii psa ani ponětí. Nic mezi. Cesar věří, že pes musí být svému pánu podřízen, aby ho respektoval.
Jenomže na pravdu je vždycky třeba podívat se z obou stran. Já jsem na straně příznivců pozitivní výchovy, protože věřím, že na základě dominance a pokory se zdravý vztah vybudovat nedá. Poslušnost ano. A že poddajnost neznamená lásku a pokora není vždy výrazem přirozené volby.
Abychom ale nebyli nespravedliví. Alfa postoj a přísná korekce je pouze jednou z metod propagované převýchovy psa a Cesar ji používá v zásadě v těch nejproblematičtějších případech. Ve svém komplexním repertoáru předává majitelům psů i důležitá poselství, která do jisté míry přesahují rozměr výchovy psa:
„Vlastní transformací změníte vše kolem sebe.“
„Cokoli, co je realistické a co si vytvořím ve své mysli, se stane skutečností. To je síla záměru.“
„Nestanovením pravidel, hranic a omezení…je jiný způsob, jak někomu ublížit.“
„Abyste našli klid, musíte se uvolnit.“
Cesarovi je zapotřebí přiznat jeho nezpochybnitelné charisma, které je ale těžko nepřenositelné. Nicméně na filosofii, kterou razí, že „klidná asertivita“ hraje při výchově velkou roli, je hodně obecné pravdy.
Ačkoli zásadně nesouhlasím s tím, že by se mělo k psům přistupovat jako k dětem, jak to mnozí dělají, už jenom proto, že psi jsou zvířata s odlišnými potřebami a psychologií než člověk, jistá analogie zde je. Psi, stejně jako děti, potřebují ke správnému vývoji nejenom fyzické a mentální stimuly a lásku, ale také hranice.
V lidské společnosti neoznačujeme vztah rodičů a dětí hierarchií ani smečkou, jejíž jsou rodiče vůdci. I ve výchově dětí jsme od minulých století pokročili mílovými kroky a víme, že fyzické tresty jsou dávno překonané a respekt, i ten rodičovský, je možné získat jinak než přísnou dominancí.
Kontroverze Cesara Millana tak nespočívá v jeho filosofii člověka jako vůdce smečky, protože do jisté míry je to pravda, pouze názvosloví je diskutabilní a působí na mnohé lidi včetně odborníků jako červený hadr. Nicméně metody, kterých k dosažení postavení používá, jsou již dávno překonané. Respekt se už nezískává řemenem přes holý zadek.
Ale přesto je Cesar Millan i nadále člověkem, který si svým klidem, konzistencí a celoživotní oddaností ke psům zaslouží respekt.
A pod jeden z jeho názorů se ráda podepíšu:
„Nejlepší věc na světě je mít dobrého přítele, protože se nikdy nebudeš cítit sám.“
