Článek
I psi mají různé osobnosti a každý z nich projevuje lásku, náklonnost, ale i ostatní emoce trochu jiným způsobem. Psi se vyjadřují především řečí těla a je důležité se naučit toho svého mazlíčka „přečíst“.
Přestože existují společné znaky, podle kterých bychom mohli poznat, že nás pes miluje, někdy jsme na vážkách. A dost možná i oprávněně pochybujeme, že nás vůbec má rád. Nebo si nejsme jisti, že se s námi cítí úplně spokojeně a důvěřuje nám. Ale proč, když my bychom pro něj dýchali a v životě bychom mu neublížili?
Když nás pes rád vidí a dává nám to najevo. Nebo ne
Asi každý rozumí tomu, když má pes z naší přítomnosti radost. Někteří se projevují při našem příchodu domů tak dramaticky, že nás jejich nadšení nenechá na pochybách. Vrtí ocasem, radostně skáčou nebo se dokonce točí kolem dokola. Přitom štěkají nebo vyluzují všelijaké zvuky včetně kvílení, vytí nebo jiných legračních hlasitých projevů. Vrcholem všeho je, když nám na uvítanou přinesou dárek.
Jenomže jsou také psi, kteří vítání pojímají podstatně chladněji, než bychom si přáli. Vejdeme domů natěšeni na svého čtyřnohého miláčka a on leží na gauči a sotva se na nás podívá. Možná jen tak vlažně pohne koncem ocasu, aby se neřeklo, ale slézt a přiběnout se přivítat ho ani nenapadne. Zato když přijde návštěva, to je najednou radosti!
Koho by to nemrzelo?
Ona taková radost z návštěvy ale nemusí znamenat, že příchozí má v srdci psa větší místo než my. Prostě jenom znamená dobrodružství, vytržení z všedního dne a záruku, že se něco bude dít.
Ale stejně… víc radosti by projevovat mohl, když nás vidí, že?
Udržuje s námi oční kontakt. Možná
Asi není většího důkazu psí lásky než dlouhý pohled na svého milovaného páníčka. Přestože lidská a psí komunikace je stejně odlišná jako angličtina od japonštiny včetně všech kulturních zvláštností, jedno máme společné. A tím je zamilovaný pohled.
Cizímu psovi se nedoporučuje dívat se upřeně do očí, protože v psím světě to znamená hrozbu. Takový dlouhý pohled se nám může ošklivě nevyplatit, pokud si ho pes vyloží po svém. Jestli nás upřeně pozoruje a má u toho ztuhlé tělo, o žádný láskyplný pohled se opravdu nejedná. Radši na něj hned přestaňte koukat a nevšímejte si ho.
Zato oční kontakt s vlastním psem je něco jiného. Je projevem lásky a důvěry a navíc spouští uvolňování oxytocinu, který posiluje vztah mezi psem a jeho člověkem.
Jenomže jsou psi, kteří se očnímu kontaktu vyhýbají. Vrhneme se chlupáčovi láskyplně kolem krku a třeba mu chceme dát pusu, jenomže on místo toho otočí hlavu na druhou stranu, pohled zabodne do stěny a jeho tělo ztuhne. Nebo se rovnou z našeho objetí vysmekne a jde si lehnout pod stůl.
Do očí se nám podívá jenom když musí. Třeba proto, že jinak nedostane pamlsek nebo misku se žrádlem, jak jsme ho naučili. Je to jako splněná povinnost. Podívám se na tebe protože musím, ale jinak to ode mě nečekej.
Jestli se pes pravidelně očnímu kontaktu s námi vyhýbá, máme problém. Asi nám už došlo, že si nic nenamlouváme a náš pes nás opravdu nemusí. Nebo se v naší přítomnosti z bůhvíjakého důvodu necítí komfortně.
Přemlouvat ho nemá smysl. Otáčet mu hlavu a nutit ho k pohledu, držet ho sveřepě v objetí a doufat, že se mu v něm zalíbí, je naivní představa a cesta do pekel. Většina psů objímání nemá ráda, ale na naše podivnosti si zvykli a tolerují je. Ale když se jim aktivně vyhýbají, něco tu nehraje.
Když se pes v naší přítomnosti cítí nesvůj a my ho ještě mačkáme a bereme mu zbytky svobody, rozhodně to není to způsob, jak si jeho náklonnost získat. Tudy cesta k lásce nevede.
Vyhledává naši přítomnost. Nebo se nám vyhýbá?
Pes nás pronásleduje po bytě, čeká u záchodu nebo před sprchou a neustále vyhledává kontakt. Lehne si vedle nás na záda a nechá se hladit po břiše. Tomu se říká vrchol důvěry.
Ale jsou tací, kteří naši přítomnost nepotřebují a nevyhledávají. Ba co víc, chovají se, jako by jim byla nepříjemná. Chceme psa pohladit, ale on před námi uhne. Před naší rukou, která ho chtěla jen podrbat na hlavě, se skloní. Jako bychom snad byli cizí a chtěli mu ublížit.
Téměř nikdy si sám nepřijde pro pohlazení, nesvalí se nám k nohám, neopírá se o nás a na zádech s packami ve vzduchu jsme ho nikdy neviděli. Když se s námi cítí nesvůj, nebude se přece dávat všanc v nejzranitelnější poloze, to dá rozum, že?
A teď co s tím? Přemlouvat ho, podbízet se mu nebo snad dokonce nutit, abychom se mu zalíbili, nemá smysl. Je to jako přemlouvat někoho, kdo o nás nestojí, aby nás začal milovat. Bez respektu a pod nátlakem to prostě nejde.
Důvodů, proč se pes chová jinak, než bychom si přáli, je mnoho. Jedním z nich může být prostý fakt, že máme psa individualistu, který prostě a jednoduše po blízkém kontaktu netouží. A nemusí to hned znamenat, že nás nemá rád. Svůj osobní prostor má prostě o něco radši. Podrbejte ho pod krkem nebo na zadku, zeptejte se ho, jak se má a nechte ho být. On přijde sám, až se mu bude chtít.
Nebo máme úzkostného psa, který je vystrašený z věcí, které by nás ani nenapadly. Bojí se chodit po dřevěné nebo dlaždicové podlaze a igelitový pytel s odpadky mu nahání hrůzu. Svěsí ocas, sklopí uši a možná se třese. Z našeho pohledu bezdůvodně. My jeho signály strachu přehlížíme nebo se nám zdají malicherné. Jak nám pes má věřit, když vzájemná komunikace nefunguje? On nám něco sděluje a my to ignorujeme.
Nebo jsme si psa adoptovali a chvíli mu trvá, než nám začne důvěřovat. Taková chvíle může klidně trvat měsíce nebo i roky. Jeden krok vpřed, dva zpátky. Třeba jen nevědomky uděláme něco, co v něm vyvolá nemilé vzpomínky, a můžeme začít zase od začátku. Prostor, čas a trpělivost má větší váhu než zoufalá snaha o pozornost a vděk.
A nebo jsme prostě něco zanedbali. Emotivní pouto se psem nevzniká z naší horoucí lásky, ale z činů. A těmi není plná miska žrádla ani procházky mezi paneláky, drbání po hlavě a svírání v objetí.
Někdy stačí deset minut úplně obyčejného blbnutí denně. Sdílené dobrodružství a respekt je to, co nám pomůže sblížit se se svým psem úplně nejvíc.
https://www.trupanion.com/pet-blog/article/signs-your-dog-loves-you
https://www.petmd.com/dog/general-health/how-to-tell-if-your-dog-loves-you
https://www.mdpi.com/2076-2615/12/7/895
https://www.rover.com/blog/does-my-dog-love-me/
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0376635713001101
