Článek
Škoda, že většina přísloví, rčení a úsloví, která běžně používáme a ani si neuvědomíme, kolik psů jsme přitom vyjmenovali, má negativní konotaci. Ale čeština je krásná a mnohdy nepřeložitelná.
Jako milovnice psů a češtiny jsem se do toho pustila a použila všechna běžná rčení, která mě napadla, do krátkého příběhu. Otevírám tedy češtinářské okénko:
Byla jsem už dlouho sama a trochu zoufalá. Pes mi umřel, tak jsem si řekla, že udělám v životě změnu a pořídím si místo něj chlapa. Zkusila jsem to tedy na seznamce a nestačila jsem se divit. Bylo jich tam jako psů!
Svůj soukromý konkurz na společnost jsem rozjela pěkně zostra a začala randit. První chlápek na mě celý večer dělal psí oči. No uznejte, to se přece nehodí. Byla jsem k němu upřímná a řekla mu na rovinu, aby si nedělal naděje. Bylo mi ho líto, protože vypadal jako zpráskaný pes.
Pak přišel další. Ani jeho jméno si nepamatuji, zato vím, že to byla schůzka krátká. On totiž smrděl jako pes a vůbec vypadal dost použitě. Taky jsem mu to řekla na rovinu. Tedy ne, že smrdí, ale že se k sobě nehodíme. Asi jsem se mu moc líbila, protože vypadal, že dostane psotník, když jsem se mu se svými pocity svěřila.
No a pak přišel, respektive přijel, Michal. Mělo mě trknout, že bude něco špatně, protože byl evidentně víc na koně než na psy. Měl jich totiž pod kapotou určitě přes tři sta. Ale voněl a dělal psí kusy, aby si mě omotal kolem prstu.
Tak jsme spolu začali žít na psí knížku.
Bydleli jsme v jeho krásném domě obrostlém psím vínem, ale uvnitř jsem to musela zvelebit, protože nábytek měl každý pes jiná ves. Vše bylo zpočátku zalité sluncem.
Pak ale Michal přitvrdil. Myslela jsem, že si ze mě jenom dělá psinu, ale on to neměl v hlavě úplně v pořádku. Začal mě za všechno peskovat, ale držela jsem, protože vím, že pes, který štěká, nekouše. Zkrátka se mi z toho domu nechtělo, ani když byl Michal šetřílek a občas tam byla zima jako v psinci.
Jenomže ono mu hráblo. Vím, že nejsem žádná extra kuchařka, ale aby mi někdo říkal, že by to ani pes nežral? To mě vážně nakrklo. Řekla jsem mu pěkně od plic, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde, a že už mě taky pěkně štve. Třásl se jako ratlík, když jsem na něj ječela, že je na mě jako na psa, což si vůbec nezasloužím.
Chtěl si mě udobřit, a že prý pojedeme na večeři do restaurace. Venku bylo hnusně, že by ani psa nevyhnal, ale Michal nastartoval své oře a dovezl mě tou slotou do nóbl podniku. Chlapík u vchodu se na mě usmál, ale to neměl dělat. Michal byl totiž taky nastartovaný.
Postaršího úslužného pána chytil pod flígrem a křičel na něj něco o prašivém psovi. Jeho mizerný den ovšem skončil v momentě, když z restaurace vyběhli nějací chlapíci a Michala zpráskali jako psa.
Měla jsem hlad a byla mi zima, ale zbitého Michala jsem dovezla domů. Přece bych ho nenechala na ulici chcípnout jako psa.
A jak skončil můj vysněný život s chlapem? Ještě ten večer jsem si sbalila své saky paky, a i když bylo venku počasí pod psa, s hlavou vzhůru jsem za sebou práskla dveřmi. Michal za mnou hulákal ať si táhnu, stejně prý po mně neštěkne ani pes, ať si ale s sebou vezmu i to cédéčko Žlutého psa, protože můj hudební vkus mu stejně dávno lezl krkem. Hodil mi to jako psovi.
Pokud jde o chlapy, nejsem pesimista. Ale radši si půjdu si do útulku vybrat čtyřnohého chlupáče, abych se necítila pod psa.
Zapomněla jsem na něco?
