Článek
Někteří pejsci jsou roztomilí. Všichni jsou roztomilí, ale někteří trochu víc a často je těžké jim odolat. A dětí, kteří obvykle zvířátka milují, se to týká zejména. Oni ještě neví, že pejsek, který zrovna neštěká nebo nevrčí, nemusí být přítulný. Nebo mu hlazení jenom není příjemné. Děti nechtějí zvířátkům ubližovat, stačí jim to vysvětlit.
Pokud jde o mazlení se psy, panuje všeobecně mylná představa, že lidé mají právo hladit jakéhokoli psa. Psi ale mají individuální preference ohledně toho, kdy a jak chtějí s lidmi komunikovat. Někteří přátelští jedinci s nadšením vítají jakoukoli pozornost od kohokoli, kdekoli a kdykoli. Jiní psi se ale s náhodnými cizími lidmi vůbec nechtějí bavit a fyzická pozornost je jim nepříjemná.
Samozřejmě jsme my majitelé rádi, že náš pes vzbuzuje úsměv a obdiv a možná ani nemáme nic proti tomu, aby se s ním děti trochu potěšily. Ale musí se napřed zeptat. Proč?
Za prvé je to slušnost a projev respektu. Slušné vychování je přece to, čeho se u dětí snažíme dosáhnout. Sednout do cizího auta bychom je také nepustili jenom proto, že se jim líbí. Nebo skočit do bazénu na sousedově zahradě bez pozvání. Bůhví proč v případě psů pro mnoho lidí platí jiná pravidla.
U slušnosti a respektu bychom mohli zůstat, ale důvodů, proč se napřed zeptat, než si psa pohladím, je víc. A naučit děti pochopit, proč ne každý pes jejich přízeň ocení, by mělo být základem výchovy.
Každý pes se v přítomnosti svého páníčka napojuje na jeho emoce. Už jen proto je dobré s lidským průvodcem psa prohodit alespoň pár slov, než se soustředíme na chlupáče. Pes vycítí, když je páníček v pohodě, a proto bude pravděpodobně taky. To je vedlejší, ale velmi důležitý efekt dotazu, zda si smíme psa pohladit. Zeptat se není jenom slušnost, ale i praktická záležitost.
Možná si někdo myslí, že když se pes pohybuje na veřejnosti, je tak trochu veřejným majetkem. A musí proto být přítulný, vychovaný a odolný vůči všem nástrahám, včetně těch dětských. Je přece povinností majitele to tak zařídit a psa vychovat. Tyto lidi je potřeba vyvést z omylu.
Pes není veřejným majetkem jenom proto, že se pohybuje na ulici. Stejně jako naše děti nejsou dětmi všech. Strkat ruku do kočárku a pomuchlovat se s cizím miminkem je nepřípustné. Stejně tak nepřípustné je sahat na cizího psa bez dovolení.
Ne každý pes, který je klidný a od pohledu neškodný, musí tolerovat dotyk cizí lidí. To, že zrovna nevrčí nebo neštěká, není žádným ukazatelem. Představme si sami sebe, kdyby k nám zčistajasna přišel cizí člověk a pohladil nás po hlavě. Nebo nás začal objímat. Zřejmě bychom ho odstrčili a ještě přidali pár peprných poznámek.
Pes může být nervózní a cizí člověk to nepozná. Může trpět různými úzkostmi a v prostředí, kde je tolik zvuků, pachů, aut a lidí, jeho smysly jedou na vysoké obrátky. Nehledě k tomu, že se někteří psi se mohou dětí opravdu bát.
Když k takovému psovi zničehonic přistoupí cizí dítě nebo člověk, pravděpodobně se vyděsí. A když se pes bojí, ať je velký či malý, může se projevovat agresivně.
Ne všichni musí vědět, a děti už vůbec ne, že každý pes zkrátka není přítulný a fyzické projevy přízně mu nejsou příjemné. A to ani od vlastních lidiček, které i tak miluje k smrti. Být jim nablízku mu ale bohatě stačí.
Asi není překvapením, že existují psi, kteří mají přirozenou a vrozenou potřebu své páníčky chránit. Nenadálý vstup do prostoru bez pozvání si můžou vyložit jako hrozbu. I když jsou dobře vychovaní a socializovaní. Jejich instinkt jim tak velí. Dospělý člověk možná takového psa pozná nebo alespoň vycítí respekt, dítě ale ještě nemá dostatek zkušeností.
Zvláštní kapitolou jsou asistenční psi. Od pohledu jsou to hodní plyšáci. Aby ne, když jsou tak dobře vychovaní, vycvičení a svého páníčka provázejí všelijakými záludnostmi. Všichni by ale měli vědět, že na tyto psy je prostě zakázáno sahat a odvádět jejich pozornost od povinností.
Pes na vodítku, ať už je to štěně nebo dospělý pes, může být zrovna ve výcviku a rozptylovat ho v takovém případě je nepřijatelné, i kdyby vypadal, že si chce hrát. Důvodů, proč se někteří psi nehladí, je mnoho. Už jen proto je nutné se předem ptát.
Ale zeptat se nestačí. Poslouchat, co říká majitel je věc druhá a nesmíme zapomínat ani na to, co si o tom všem myslí pes. Začněme třeba tím, že budeme dbát pokynů majitele. Jak se správně seznamovat s cizím psem je téma na jiný článek.
Existují totiž lidé, kteří se zeptají, ale pak si stejně udělají, co chtějí. Můj syn má katalánského pasteveckého psa Tobyho. Je to pes střední velikosti s dlouhými chlupy a vypadá legračně, trochu jako mop na podlahu, a budí úsměv na tvářích, kamkoli přijde. Navíc má často na hlavě culík, aby přes dlouhé chlupy lépe viděl.
Jenomže Toby nesnáší, když na něj kdokoli kromě rodiny sahá. Navíc si jako pastevecký pes to své „stádo“ velmi dobře hlídá. Odhánět od něj neposlušné děti a vysvětlovat jim, aby na něj nesahali, tak dá trochu práce. A není se čemu divit, Toby je vážně legrační.
Marně lidi varujeme, aby na něj nesahali, protože vyjede a zaštěká. Nikomu neublíží, to ne, ale své pocity umí dát pořádně najevo. „Můžu si ho pohladit?“, zeptá se slušně vychované děcko. „Nezlob se, ale on nemá rád, když na něj někdo sahá.“ Dítě se podrbe na hlavě. „A co udělá?“ položí dodatečnou otázku. „Zaštěká na tebe.“ Děcko se o pár kroků přiblíží a vztáhne ruku k hlavě psa. Toby vyjede, zaštěká a dítě s brekem uteče. A ještě dostane pohlavek od tatínka. „Vidíš, to máš za to. Říkali ti, že ho máš nechat na pokoji.“
Moje fenka je adoptovaná a velmi nervózní a ještě před nedávnem měla z dětí panický strach. Vždycky mě dojme, když se mě dítě zeptá, jestli si ji může pohladit. Poděkuji mu a pochválím za to, že je tak slušně vychované. Svého psa se ale nejprve zeptám, co si o tom myslí. Poznám, jestli je v pohodě nebo ve stresu a dítěti případně vysvětlím, proč to tentokrát nejde. Naprostá většina to pochopí.
Naučte své děti se zeptat se a jděte jim sami příkladem. Zeptat se ale nestačí. Respektovat přání majitele i jeho psa patří k dobré výchově. Děti nechtějí psům ubližovat, oni zvířátka milují. Není těžké jim vysvětlit, že respekt k lásce prostě patří. A že i pohlazení může ublížit.
