Článek
Psi žijí životem svých pánů. Rozhodujeme za ně co a kdy budou žrát, kam a kdy půjdou ven a kde se smí pohybovat. Jsme pro ně celý svět, který mohou jen velmi málo ovlivnit.
Pro psa je mentální aktivita stejně důležitá jako ta fyzická. Pokud si myslíte, že nejlépe svému psovi posloužíte, když ho připnete za kolo a hodinu s ním jezdíte krajinou, mýlíte se.
Pes je inteligentní a sociální stvoření, které potřebuje používat své instinkty a ve světě se orientuje pomocí smyslů. Tím nejdůležitějším je čich.
I ti, kteří mají o psech pouze všeobecné povědomí, o této jejich superschopnosti vědí. Psi se využívají jako nenahraditelní pomocníci při stopování, vyhledávání osob zavalených v sutinách, bomb a drog na letištích a dokonce se zjistilo, že se jejich schopností dá využít i v lékařství při odhalování některých druhů rakovin.
Zkrátka a dobře, čich je pro psa životně důležitý. Z pohledu instinktu jde o otázku přežití a z pohledu sociálního o pochopení světa kolem sebe.
Pes čichem při procházce objevuje svět. Co všechno se přitom dozví a jak mu prospívá?
Mentální stimulace je důležitou součástí života každého psa. Do celého procesu zkoumání svého okolí je zapojen i mozek, který informace zpracuje. Určitě jste si všimli, že pes, který je nejistý, se uklidní, když si může objekt stresu očichat. Ať se jedná o odhozený pytel, neznámého člověka, či psa.
Redukce stresu je z pohledu majitele psa jedním z nejpřínosnějších faktorů čichání. Pes, který nemá možnost o svém okolí nic zjistit, je pochopitelně nervózní a vystresovaný. Vy byste také byli, kdybyste netušili, co se kolem vás děje. Pro psa a jeho instinkty je taková informace ještě mnohem důležitější.
Abychom pochopili, proč pes čichá, měli bychom vědět, co vše se svým nosem dozví. Aby bylo jasno, pes nefetuje, ani nehledá, co by kde sežral pokaždé, když má nos u země.
Zjišťuje, jaký pes se pohybuje v jeho teritoriu, jestli v něm má rivala, či fenka ze sousedství zrovna hárá, nebo mu do jeho území přibylo nové štěně, kamarád onemocněl a mnoho dalšího. Jenom když se všechno dozví, bude klidný. Moje babička říkávala, že si pejsek musí přečíst zanechané dopisy. Tak mu dopřejte dočíst je do konce.
Pokud se pohybujete v neznámém prostředí, a ne jenom kolem svého domu, je cesta pro psa o poznání dobrodružnější a také důležitější. Musí zjistit, jestli mu nehrozí bezprostřední nebezpečí a pak těch nových informací, které je potřeba vstřebat!
Proto je dobré občas vyrazit mimo vlastní teritorium a dát psovi trochu zabrat. Pro stimulaci jeho mozkových závitů a podpoře kognitivních funkcí uděláte takovou procházkou pro svého psa mnohem víc, než dokážete sami ocenit. Objevování a uspokojení instinktů má pro něj větší cenu než znavenost těla.
Možná si řeknete, že na to nemáte čas. V tom případě bych vás chtěla zaprvé pokárat, protože mít psa znamená udělat si na něj čas. A za druhé to vůbec nemusí být pravda. Taková půlhodinová procházka v tempu psa pro něj udělá víc než hodinová rychlá chůze poslušně po vašem boku.
Promyslete si, co je účelem vaší vycházky a pominu přitom fakt, že pes potřebuje vykonat potřebu. Jdete ven kvůli psovi, nebo kvůli sobě? Nesmějte se, to je totiž důležité.
Máte pocit, že přišel jeho čas nebo potřebujete odejít z domu, a ještě musíte vyvenčit? Vyhraďte si dvacet minut. To není bůhví jaká doba, kterou byste nemohli svému psovi věnovat. Jak ten čas využijete, ale nechte na něm. Nenuťte ho obejít dva bloky jako každý den před prací. Stejnou cestou dokola, a už se konečně vyčůrej a vykaď.
Zapomeňte, že by vás pes měl pořád poslouchat a jděte za ním, ať si jde kam chce, pochopitelně v rámci bezpečnosti. K tomuto účelu je lepší delší vodítko, aby měl pes možnost poodejít dál než obvykle. I kdybyste se celých dvacet minut nedostali ani za roh a váš pes celou dobu očichával trávník před domem, bude spokojenější, než kdybyste ho nervózně honili stejnou trasou, jenom abyste si splnili váš úkol.
Zejména u psů, kteří jsou přirozeně nervózní či bojácní, jsou čichací vycházky velmi důležité. Dovolte jim v klidu si všechna „nebezpečí“ prozkoumat a za čas uvidíte velký pokrok.
Vždycky to sice nejde, ale čichací vycházky v režii psa by se rozhodně neměly pro dobro a zdraví vašeho psa vynechávat. Navíc jsou jednoduché, nijak se při nich nenadřete a stačí k nim omezený čas. Váš pejsek bude informace zpracovávat, až ho vrátíte domů a vyrazíte do práce.
Pes velmi rychle pochopí rozdíl mezi vaším a jeho časem. Jeho čas je při čichacích vycházkách a třeba v psím parku interakcí s ostatními psy nebo při aportu. Pak může nastat váš čas. Potřebujete se dostat z bodu A do bodu B. Jdete na schůzku s kamarádem a berete svého psa s sebou? Nebo si ho možná vodíte s sebou do práce nebo spěcháte k veterináři?
Samozřejmě, že pes musí umět chodit na vodítku. Zejména pokud žijete ve městě a prodíráte se městskými ulicemi nebo sídlištěm, pes si nemůže běhat, kde se mu zlíbí a skákat na každého kolemjdoucího.
Nepodceňujte ho. On pochopí velmi rychle, o jaký typ výletu se jedná, pokud takovou rutinu nastavíte. Stačí k tomu pouhé vodítko.
Já kupříkladu používám poměrně dlouhé přepínací vodítko, které má přes dva metry. Při čichacích procházkách v bezpečném prostředí ho povolím na maximální délku a nechám se vést. Dovolím psovi objevovat, co považuje za důležité, pokud jej nemůžu nechat na volno.
Když přijde čas přesunout se z místa na místo, vodítko zkrátím, zrychlím krok a pes jde víceméně u nohy. Pes je velmi inteligentní stvoření a rozdíl pozná velmi rychle. A pak si třeba sednu na kafíčko, vodítko připnu k židli a pes se rovnou svalí vedle mě. Zná totiž rutinu, kterou má rád. Ví totiž přesně, o co se jedná.
Jestli ale svému psovi nedopřejete alespoň krátkou čichací část, taháte ho nervózně za vodítko pokaždé, když se chce někde zastavit, vyrovnaného a spokojeného psa mít budete jen velmi těžko.
Až půjdete na příští vycházku, rozmyslete si, jestli jdete kvůli němu nebo sobě. Uvidíte, jak to změní váš přístup k vlastnímu psovi a jeho blahu.
