Článek
Hodně lidí se přespříliš zaměřuje na výcvik a zanedbává to nejdůležitější, co může psovi poskytnout, a tím je právě socializace.
Socializace je proces učení klíčových životních dovedností, které zajistí, že bude pes šťastný a sebevědomý ve svém prostředí a dokáže efektivně komunikovat.
Se socializací pejska je zapotřebí začít okamžitě. Nejjednodušší to tak mají ti, kteří si pořídili štěňátko. Za jeho život ovšem také nesou tu největší zodpovědnost. Bez socializace totiž není bezproblémového psa a tím pádem ani spokojeného vzájemného vztahu.
U psa, který není dobře socializovaný, je mnohem vyšší pravděpodobnost výchovných a psychických problémů, proto není radno ji podceňovat. Říká se sice, že novým kouskům psa nenaučíš, ale není to tak docela pravda. Jenom je to později těžší. Ale i v tomto případě platí, že nikdy není pozdě.
Ale začněme u štěňátek, protože ti, kteří o ně pečují, na sebe vzali ten nejdůležitější úkol. Stejně jako rodiče malých dětí mají zodpovědnost za zdravý vývoj živé bytosti.
Abychom to ale vzali od úplných počátků. Pro čerstvě narozené štěňátko je nejdůležitější jeho matka, která ho společně se sourozenci naučí základním komunikačním dovednostem. Kromě jiného se štěně učí opatrnosti a míře, protože když kousne příliš silně, dostane od matky takzvaně za uši nebo druhé štěně zakničí.
Štěňata se tak učí různým vokalizacím a řeči těla a začínají chápat, jak komunikovat se svými sourozenci a matkou. Štěňata, kterým tyto možnosti raného učení nebyly z různých důvodů dopřány, mají později v životě často problémy v kolektivu, protože nedokáží správně interpretovat signály ostatních psů nebo se sami chovají nevhodně. Proto je výběr zodpovědného chovatele klíčový.
Pojem socializace je ale mnohem širší, než by se na první pohled mohlo zdát. Neznamená totiž pouze interakci s ostatními psy nebo s lidmi, ale jeho celkovou orientaci ve světě včetně hluků, pachů a všelijakých nestandardních situací, kupříkladu návštěvy veterináře nebo zvuku vysavače, televize či dopravních prostředků.
Možná máte doma pejska, kterého nemůžete jen tak někam s sebou vzít. Špatně snáší jízdu autem, bojí se v cizím prostředí, je nesnášenlivý vůči jiným psům, nebo má třeba strach z dětí, cyklistů, popelářských vozů, vždyť to sami určitě znáte.
Dost možná tiše závidíte majitelům, kteří sedí se svým pejskem na terásce restaurace a ten se v klidu povaluje vedle židle, pozoruje svět kolem sebe, a trpělivě čeká, až si páníčci dopijí skleničku. Nerozhází ho kluk, který projel kolem na skateboardu, cinkající tramvaj, neopatrný číšník, který mu málem přišlápl ocas a nevystartujte ani po psovi, který zrovna na vodítku prochází kolem a zlostně na něj štěká. Pes je prostě je v totálním klidu.
Závidět sice můžete, ale jestli jste měli pejska od štěněte, mohli jste mít zrovna takového psa pohodáře. A pořád ještě můžete, ale už vás to bude stát víc času, energie a trpělivosti, než kdybyste začali se socializací hned.
A jestli se vám do toho nechce nebo máte obavy, budete se muset smířit s tím, že život váš i vašeho psa bude limitovaný tím, co spolu můžete podnikat. A je to škoda. Protože jinak byste měli mnohem jednodušší život a mohli si ho užívat pospolu. Jezdit na společné dovolené, bydlet v hotelu, chodit třeba do těch kaváren nebo navštěvovat psí parky.
Za většinou strachů a úzkostí, z nichž se může vyvinout agresivní chování, je nesprávná nebo chybějící socializace. Strach z neznámého může způsobit panické strachy, útěk nebo agresi. A přitom je to na začátku tak snadné. Vystavit pejska postupně všem „nástrahám,“ se kterými se jistojistě v životě potká, nic nestojí a je to zábava.
Mezi důvody nedostatečné socializace ale bohužel patří velice často strach samotného páníčka. Kolikrát jsem byla svědkem nebo dokonce adresátem proslulé věty: „Běžte s tím psem dál, můj se jich bojí.“ Chudák pejsek se napíná na vodítku, za které jeho panička hystericky tahá a strachy pouští hrůzu. Sám od sebe by se dost možná nebál a třeba by si i chtěl hrát, ale vystrašená panička mu nic takového nedopřeje. Ona se totiž sama bojí.
Vždycky budu vzpomínat na svého dobrmana Olivera, který se narodil v Anglii. Dřív, než jsme s ním mohli chodit po všech vakcinacích na vodítku, v náručí jsme ho nosili po ulicích, jezdili s ním autem, zvali domů návštěvy, a i do té restaurace jsme zašli. Hned jak to bylo možné, zapsali jsme se do štěněcích socializačních kurzů a v neděli odpoledne se s ním prošli po přeplněné londýnské Trafalgar Square.
Pak už si volně běhal po cestičkách a loukách za vesnicí, v klidu se pozdravil se všemi psy a moc dobře poznal, komu se radši vyhnout. Konflikty neměl rád. Proto také později v psí školce dostal roli rozhodčího v přijímacích pohovorech nových klientů.
Když už jsme u té psí školky. Mix psů, kteří byli celý den pospolu, se skládal ze štěňátek od zhruba čtyř měsíců, až po veterány. Pro štěňata není nic lepšího, než se naučit komunikačním dovednostem od těch starších a zkušenějších. Dnes potkávám na ulicích dospělé a pohodové psy, kteří z těch našich mrňat vyrostli. Nebraňte štěňátkům v interakci s dospělými psy.
Zdravý dospělý pes štěněti neublíží a ten se od něj naučí to nejdůležitější, co bude v životě potřebovat. Komunikaci a zdravou míru při hře. Naučí se rozpoznávat, kdy může hrozit konflikt a jak se mu efektivně vyhnout. To ho vy totiž naučit nemůžete.
Vy jste v jeho životě důležití ve všem ostatním, ale psí komunikaci se štěně naučí jenom od matky, sourozenců a později a od ostatních psů. V jeho vlastním zájmu mu společnosti dopřávejte co nejvíc to půjde.
Čím víc bude dobře socializovaných a pohodových psů, tím méně chudáků bude končit v útulcích jenom protože jejich páníčci zanedbali to podstatné a pak už si s pejskem nevěděli rady.
Pořídit si psa je velká zodpovědnost, ale také dobrodružství a obrovská radost. Tak si ji zbytečně nepokazte. Je totiž jen na vás, jestli budete mít život plný pohody nebo z něj uděláte mizérii sobě i psovi.
Zdroje:
Webové stránky Longwood Vet Center: 5 Reasons Why Pet Socialization is Critical
Webové stránky The Kennel Club: What is puppy socialisation?
Webové stránky Cornell Richard P. Riney Canine Health Center: How long should puppies stay with their mother?
