Článek
Z psa se postupem času stane koule u nohy nebo povinnost, kterou je zapotřebí splnit v co nejkratším čase. Hlavně ať má co žrát, pít a ráno a večer rychle vyvenčit. Toť smutná realita mnohých domácností se psem.
Pes ale není kytka v květináči, kterou stačí zalévat a občas přesadit. Když uschne, vymění se za jinou.
Pes je sociální tvor a kvalitní čas strávený se svojí lidskou rodinou ke zdravému životu bytostně potřebuje. Ani velká zahrada mu ho nevynahradí. Zahrada totiž do jisté míry není nic jiného než velký obývák. Všechny kouty jsou probádané a dávno očichané a kdo by chtěl běhat a hrát si pořád sám?
Dřív to bývalo zejména na venkově běžné, a ještě dnes v někom přežívá názor, že pes je pes a jeho místo je na dvoře nebo na zahradě, v horším případě u boudy. Poslední případ raději vynechám, protože přivázaný pes není nic jiného než týrání zvířete.
Slýcháme to často, že psa jedině k domu se zahradou, jinak je prý chudák. Dává to ale smysl pouze v případě, že zahrada slouží k proběhnutí a času stráveném s rodinou, nikoli jako osamělé místo k žití. Argument, že pes může vykonat potřebu kdykoli se mu zlíbí, je alibistický.
Pokud si totiž pořizujeme psa s vědomím, že na něj nebudeme mít čas a minimálně třikrát za den mu nevěnujeme alespoň půl hodinu času, něco je špatně.
Dopřát psovi sociální čas je nutnost, jejíž absence nevede k ničemu jinému než k nešťastnému a nevyrovnanému stvoření, jehož základní potřeby nejsou naplněny. A odtud vede pouhý krůček k poruchám chování. Ano, i sociální aktivita je součástí základních potřeb psa.
Ilustrační foto
Pokud nejsme schopni nebo ochotni psovi dopřát kvalitní společný čas, pak je rozdíl mezi bytovým a zahradním psem redukován na prostor a možnost vykonat potřebu. To se ale v mnoha případech stává kontraproduktivní záležitostí.
Dům se zahradou je bonus, nikoli řešení. Venkovní prostor by pro psa neměl znamenat celý svět, protože jinak se z něj nestává nic jiného než nuda. To znamená žádné nové podněty, pachy a sociální interakce.
Společné aktivity a kvalitně strávený čas vzájemnou interaktivitou je pro psa víc než luxus v podobě volného pohybu za plotem. O správné socializaci ani nemluvě.
Maximální čas o samotě by neměl překročit osm hodin, zejména pokud pes žije v bytě. Chodíte-li do práce a trávíte delší čas mimo domov, měli byste angažovat někoho z rodiny nebo okolí, případně profesionálního vodiče, který během dne přijde psa vyvenčit, aby netrpěl alespoň fyzicky.
Ale ani to, že se doma pouze vyskytujete, nestačí. Pes potřebuje pozornost a společně strávené chvíle. Ať už jde o procházky, hry, psí aktivity, mazlení a výchovu, které znamenají mentální a citovou stimulaci, pro psa tolik potřebnou.
Neexistuje žádné do kamene vytesané pravidlo, kolik času a jakým způsobem by se měl člověk svému psovi věnovat. Samozřejmě, že štěně z logiky věci nemůžeme odbýt pár minutami denně a většinou to ani nikdo nedělá. Jakmile ale pes odroste a naučil se základním dovednostem, někdo má tendenci jeho potřeby začít ignorovat.
Samozřejmě, že kromě věku přicházejí na řadu specifika plemen a individualita. Některá zkrátka potřebují víc pohybu, pozornosti a výcviku než jiná. Bohužel v tomto bodě lidé velmi často chybují a vybírají si společníky, které jsou přirozeně na jejich čas i zkušenosti náročnější a výsledek bývá víc než smutný. Nešťastní jsou oba.
Pokud nenajdete alespoň dvě hodiny denně pro svého psa, raději si ho nepořizujte. A tím mám na mysli aktivní čas, nikoli pouhou přítomnost. Minimálně tři procházky po půl hodině a zbytek strávený jakoukoli společnou aktivitou jsou nezbytné minimum pro zdravý život vašeho psa.
A koneckonců to neděláte jenom pro něj, ale i pro sebe. Jenom aktivním časem věnovaným jeden druhému si můžete vytvořit vzájemné pouto. Kromě toho je prokázané, že interaktivita se psem má obrovský přínos i pro vaše vlastní emoce, energii, redukci stresu a celkovou relaxaci.
Někdo říká, že psi nejsou děti a neměli bychom se k nim chovat stejně. Do jisté míry je to pravda plynoucí z podstaty rozdílu člověka a zvířete. Ale v něčem mají hodně společného.
Bez důrazu na společenskou váhu je zanedbávaný pes stejně jako zanedbávané dítě cestou do pekla. Poruchy chování, citová deprivace, sociální problémy a nešťastná bytost jsou výsledkem ignorace jejich potřeb.
Dobře si rozmyslete, proč si psa chcete pořídit a kolik času jste ochotni mu po další dlouhá léta věnovat. Pes totiž není hračka, společenský status ani osobní strážce, i když může všechny tyto role dobře plnit. Ale zadarmo ani pes nehrabe. Za pozornost se vám však bohatě odmění.
