Článek
Při neopatrnosti se může stát, že pes vběhne pod auto. O takovém neštěstí ale řeč není. Ukrutný strach zablokuje ostatní instinkty a soustředí se pouze na jeden. Říká se mu fight or flight. Neboli bojuj nebo uteč. Pokud není bojovat proti čemu nebo by to byl boj marný, utéct za každou cenu je pro psa jediná možnost. Odkudkoli a kamkoli.
Takové útěky jsou známé třeba při ohňostrojích nebo při bouřce. Psi slyší mnohem širší rozsah frekvencí a vnímají zvuky jako výrazně hlasitější než lidé. Náhlá rána pro ně představuje velmi bolestivý a děsivý zážitek, před kterým utéct je jediná cesta. Bojovat není proti komu.
Blížící se bouři psi vycítí dlouho předtím, než skutečně udeří. Vnímají pokles barometrického tlaku, silný vítr, pach ozonu i hromadění statické elektřiny ve své srsti. Náhlé, prudké záblesky blesků či ohňostrojů v kombinaci s otřesy půdy a štiplavým pachem kouře zcela ovládnou jejich smysly. Ne vždy jsou ale zvuky příčinou psí paniky.
V lidském světě je hlavním důvodem ke spáchání sebevraždy deprese. U psa to může vypadat stejně a jsou známy případy třeba z Itálie, které vypadají velmi podobně. Psi byli ponecháni sami doma, když páníčci odjeli na dovolenou. Zřejmě ze zoufalství z osamělosti se po několika týdnech vrhli z balkonů bytů svých majitelů vstříc smrti. Dva psi v různých italských městech odešli ze světa stejným způsobem. Vypadalo to jako sebevražda.
Něco podobného a otřesného se stalo i mému kolegovi, který měl péči o psy v popisu práce a žádné zanedbávání se mu vyčítat nedalo. Deprese se ale nevyhýbá ani psům.
Kolega adoptoval psa Troye po zemřelém páníčkovi. Byl to kříženec belgického ovčáka, mladý, krásný a moc hodný pes. Občas s ním chodil do práce, takže i já jsem ten uzlíček neštěstí jménem Troy dobře znala.
Poprvé utekl asi po dvou měsících, do té doby žádné závažnější tendence „zmizení“ nevykazoval. Kolegovi přijela na návštěvu maminka ze zahraničí a Troye šla vyvenčit. Něčeho se vylekal, paní se vytrhl a pelášil přes silnici kamsi do dálky, až ho na druhém konci města v parku pod stromem našla mladá rodina a panikařícímu kolegovi zavolala.
Tentokrát to dopadlo dobře, Troy se našel a byl bez úhony. Bez fyzické úhony. V hlavě ale měl pořádný zmatek a přestal chtít chodit ven. Před dům vyšel pouze na pár metrů a jenom brzy po ránu nebo večer po setmění. Kolega s přítelkyní měli velkou trpělivost a podnikali malé krůčky k znovunalezení psí důvěry.
Žili v bytě v 9. patře s terasou s krásným výhledem, kde se Troy rád vyvaloval na sluníčku. Jednou si přítelkyně skočila na nákup a když se vrátila, po Troyovi nebylo ani stopy. Kde se jenom mohl velký pes schovat?
Mezitím se o patro níž odehrávalo drama. Troy totiž bůhví proč vyskočil z balkonu, ale měl štěstí v neštěstí. Prorazil markýzu sousedky v 8. patře a dopadl k ní na balkón bez zranění. Uvelebil se mezi květináči a čekal.
Někdo z protějšího domu ale celý pád viděl a zavolal hasiče. Na paní, která žila v bytě sama, se ale nedozvonili, proto se rozhodli přelézt na balkón ze sousedního bytu a Troye zachránit. Když byli v nejlepším, paní se doma vzbudila po siestě a na svém vlastním balkónu v 8. patře našla hasiče s cizím psem. Málem z toho chudák dostala infarkt!
Bylo to divné. Proč by pes jen tak vyskočil z balkónu na vysoké budově? To přece psi nedělají. Inu, Troy to měl chudák v hlavě pomotané a možná se chtěl mermomocí dostat za páníčkem, který mu před časem zemřel, i když měl s kolegou a jeho přítelkyní život hezký a láskyplný.
Markýzu nechal kolega sousedce spravit a nakonec se všichni té nepříjemnosti zasmáli. Jenomže pak se stalo něco strašného, nevysvětlitelného a velmi smutného. A opět k tomu přišla kolegova přítelkyně.
Netrvalo to dlouho, možná pár týdnů od oné nemilé příhody. Troy už nemohl zůstávat na terase bez dozoru, takže se při odchodu dveře ven zavíraly. Troy nevykazoval žádné separační úzkosti a při odchodu nových majitelů býval v klidu. Však taky příliš dlouho sám doma nikdy nebyl.
Nikdo neví, co se stalo a proč zrovna ten den. Nebyla ani bouřka, ohňostroje nepráskaly, zdál se to být úplně obyčejný den. Ale zcela jistě ne pro Troye, mého kolegu a jeho přítelkyni. Ta přišla domů a Troy ji nepřišel přivítat jako obvykle. Dveře na terasu byly zavřené stejně jako okna a přesto nebyl Troy k nalezení. Jediný únik představovalo malé okénko do světlíku na záchodě, mnohem menší než Troyovo tělo.
A přesto. Troy vyskočil na záchodovou mísu s otevřeným poklopem a tím malým otvorem se nějak prodral. Zoufalství to muselo být úděsné, protože cesta ven už být komplikovanější a strastiplnější nemohla. Přesto mu jeho instinkty zavelely dostat se pryč za každou cenu.
Troy vyskočil z devátého patra do světlíku. Jak to celé dopadlo, zřejmě popisovat nemusím. Bylo to celé nejenom velmi smutné, ale také prapodivné a hlavně poučné. Pes je v zoufalství, depresi či při ukrutném strachu schopen překonat i téměř neřešitelnou překážku, pokud mu instinkt zavelí k útěku.
Od té doby, a již jsou to asi 4 roky, vždycky před odchodem pečlivě kontroluji všechny únikové cesty. Mám totiž také velmi bojácnou a nervózní adoptovanou fenku, kterou vyděsí kdejaký divný zvuk, o petardách a bouřce nemluvě.
I já jsem měla před pár dny nahnáno. Strach o Belindu byl umocněný vzpomínkou na Troye a vědomím, co vše pes v panice dokáže. Nestihla jsem se vrátit před začátkem bouřky, která přišla zčistajasna. Přestože jsem se snažila dostat domů co nejrychleji, aby nebyla sama doma, hromy a blesky už práskaly kolem domu. A Belinda nikde.
Trvalo mi dobrých 15 minut, než jsem ji našla v nevelkém domečku, kde není kam se schovat. A kde se určitě jen tak neschová pes vážící 30 kg. Belinda byla zaklíněná na 20 cm čtverečních mezi postelí, oknem a klimatizační jednotkou s hlavou zaraženou pod postel. Nehýbala se. Bála jsem se, že je po ní, že dostala z hrůzy infarkt nebo se udusila.
Belinda přežila, ale s jistotou vím, že kdyby bylo okno otevřené, zcela jistě by jím proskočila. Zajímavé je, že do ložnice pro hosty za celé tři roky, kdy se mnou bydlí, nikdy nestrčila ani packu. Stejně jako do horní koupelny, kde se pod umyvadlem schovávala při další bouřce za pár dní.
Mějte prosím na paměti, že když se pes bojí nebo trpí těžkou úzkostí, jeho první myšlenka je na útěk. Nepodceňujte psí strach a udělejte maximum pro jeho bezpečí. To ostatní se dá řešit až pak.
