Článek
Asi by vás pokousal, kdyby se k vám dostal blíž. Vy přitom máte psy rádi. Kromě toho sousedovic.
Nebo možná sami máte psa, který má obvykle každého rád, užívá si člověčí pozornosti a vůbec není agresivní. Pak se najednou objeví jeden člověk a z vašeho psa se stane zuřivá příšera.
Zapomeňte na chvilku na staré pořekadlo, že pes pozná špatného člověka. Tak jednoduché to totiž není.
Pes se chová „podivně“ z jednoho prostého důvodu. Něco ho frustruje a znepokojuje. Ale co to může být? Vždyť soused je docela milý člověk. Nebo jste to vy, kdo je na druhé straně plotu nebo chodníku a ptáte se sami sebe, co jste tomu psovi udělali. Ale to drama při každém setkání je už k zbláznění.
Pes vám víc, než že mu dotyčný člověk vadí, bohužel neřekne. Řídí se čichem, zrakem a sluchem. To první hraje prim.
Pokud je někdo cítit jinak, než je zvyklý a jemu se to zdá divné, pes dá své pochybnosti nebo strach najevo. Nemusí hned štěkat jako pomatený a cenit zuby, může také svěsit ocas mezi nohy a schovat se za vás. Každopádně jeho chování mluví za něj.
Nemyslete si hned, že onen člověk je skrytý násilník, zloděj nebo pedofil. Může být, ale nemusí.
Prostě psovi z nějakého důvodu „nevoní“. Možná nosí na hlavě divnou čepici, kulhá, je příliš hlučný anebo mu připomíná někoho, z koho měl v minulosti strach. To může být problém zejména u adoptovaných pejsků. Přijít na to můžete, ale taky nemusíte.
Ať už je důvod jaký chce a máte spolu dál nažívat v klidu, je vždycky lepší najít řešení, než se na sebe, natož na psa, zlobit. I jemu se totiž dá vysvětlit skoro všechno.
Vaše vzájemná lidská nevraživost, byť by byla pochopitelná, totiž přileje olej do ohně. Pes ví, že se s jeho páníčkem nebo vy s oním sousedem nemáte rádi a bude se projevovat nepřátelsky pokaždé, když ho uvidí.
Nemusí se z vás hned stát nejlepší přátelé, vzájemná tolerance postačí. Není nutné snažit se vetřít psovi do přízně, pokud nejste zrovna na misi romanticky udolat jeho paničku. Pak by se to asi hodilo.
V žádném případě se nesnažte psa, který vás evidentně nemá rád, koupit pamlsky, natož abyste mu házeli kus flákoty přes plot. Takové řešení je povolené pouze se souhlasem a po dohodě s jeho majitelem.
Za prvé úplatky vůbec nemusí fungovat. Pes, který je ve stavu „ohrožení,“ stejně pamlsek asi nepřijme. Navíc netušíte, jestli není alergický nebo nemocný a ublížit mu ani v dobrém úmyslu nechcete. Tohle rozhodnutí nechte na páníčkovi.
Rada za všechny peníze je jenom jedna. Pokud chcete problém dlouhodobě vyřešit, nezbyde vám, než se se sousedem nebo s majitelem psa, podle toho, na které straně problému stojíte, domluvit.
Nemůžete po nikom chtít, aby vás jeho pes měl rád, pokud s tím vy sami nepomůžete. A vy, kteří takového ustrašence máte, mu těžko domluvíte, že ten pán ze sousedství je neškodný. Musíte vzít hlavy dohromady pěkně pospolu.
Připomínám, že stále hovoříme o psovi, který nevykazuje žádné obvyklé příznaky agresivity vůči lidem, ani se jeho chování nedá přisoudit teritoriálnímu pudu. Prostě má pouze „problém“ s někým konkrétním. A z nějakého praktického důvodu, sousedství je typický příklad, ho potřebujete uklidnit.
Chování psa se nezmění, pokud nedostane šanci sám se přesvědčit, že odtud žádné nebezpečí nehrozí. A to se nestane, pokud nebude mít možnost sám a ve svém režimu si předmět nedůvěry očichat. Vím, že se to snadno řekne, ale co s tím, když se k psovi nemůžete přiblížit ve strachu, že vám prokousne nohu?
Trochu netradičním, ale zato účinným způsobem, jak začít psa nenásilně přesvědčovat o sousedovic nevině, je získat kus jeho použitého oblečení. Zní to divně, chápu, ale pro účely „seznamování“ se staré spodky, propocené triko nebo pyžamo na vyhození, budou hodit.
Možná jste ten trik v opačném režimu již použili a jestli ne, velmi doporučuji.
Pokud musíte nechat psa na hlídání člověku, kterého příliš nezná, nebo třeba v psím hotelu, přibalte mu k pytlíku se žrádlem starou noční košili. Ne vypranou, ale naopak použitou. Pes bude mnohem klidnější, když vás bude v cizím prostředí cítit. Pravděpodobně si kus vašeho oblečení vezme s sebou do pelíšku a bude na něm spát.
Tak v podobném duchu, i když opačně, můžete kus oděvu použít i v případě „podezřelého“ souseda. Když už to nejde jinak, ať se s ním a jeho pachy začne seznamovat zprostředkovaně.
Pro urychlení procesu můžete použít ještě jednu malou lest. Na ty spodky nebo košili, až si je očichá, zkuste dát jeho oblíbený pamlsek. Ale v žádném případě psa k ničemu nenuťte. On se časem přiblíží a zvědavě si ten cizí kus oblečení očichá. Možná na něj bude chvilku štěkat, ale brzy se uklidní, protože kus hadru nic nedělá.
Jak je patrné, vůle musí být na obou stranách, jinak vám soused ten propocený kousek asi nedá.
Dalším krokem, méně invazivním do soukromí psího „nepřítele,“ který buď může následovat, či se jím dá fáze se spodky přeskočit, je požádat o spolupráci třetí osobu. Třeba manželku, kamaráda, kohokoli, s kým je pes v pohodě. Ten bude mít psa v dohledu na starosti, zatímco vy se budete vesele a přátelsky bavit se sousedem.
Je velmi důležité, aby hafan věděl, že vy s dotyčnou osobou žádný problém nemáte. Za normálních okolností je to těžké, když máte na starosti zuřícího psa na vodítku a soused k tomu strachy uskakuje. Ale když se takhle ve třech, respektive ve čtyřech, párkrát potkáte, uvidíte, že brzy budete moct vzdálenost zkrátit.
K tomu ještě malá rada. Ať se soused při tomto procesu na psa vůbec nedívá. Jako by neexistoval. To je mimochodem nejlepší řešení za každé situace, když na vás pes štěká. Ignorovat ho. V ideálním případě se bude chtít sám přiblížit a to, čeho se tolik obával, si očichat.
Pokud zrovna nevyvádí, je čas na pamlsek. A znova a znova, pokaždé, když se potkáte. Pes si spojí souseda s pozitivním zážitkem a bude po problému.
Až k tomu momentu dojde, buďte klidní. Ne aby vás napadlo v návalu štěstí dělat prudké pohyby, psa si chtít hned pohladit nebo křičet blahem. Sedněte si v klidu na bobek, dívejte se jinam a nechte psa udělat, co potřebuje. Příště už si ho možná i pohladíte.
Hlavně nelámejte nic přes koleno, na psa netlačte a nechte věci plynout v jeho režimu. Uvidíte, že dříve nebo později vezme toho divného člověka na milost. A o to tu celou dobu šlo, že?
Ano, můžete psa nutit násilím, zakazovat mu štěkat, trestat ho, tahat za vodítko, zavírat do bytu, křičet na něj, a taky možná ztichne. Ale problému se strachem a hrozbou se nezbavíte. Jednou souseda opravdu může z nahromaděného stresu kousnout.
Na závěr malý, ale praktický tip pro majitele pejsků, kteří bydlí v bytě a ti štěkají pokaždé, když někdo projde kolem dveří. Nejlepší je to udělat hned, když si psa pořídíte nebo se s ním přestěhujete do nového prostředí.
Udělejte si spolu malý výlet po domě, ideálně v nějaké klidové hodině. Vezměte to pěkně odspoda až nahoru a zastavte se u každých dveří. Nechte psa, ať si všechno pěkně očichá. Není totiž většího strachu a nejistoty než z neznáma.
Jedno upozornění na konec. Výše uvedené tipy neplatí pro psy, kteří nejsou dobře socializovaní a mají v principu strach z každého neznámého člověka. Tam pomůže jenom zkušený odborník.
No a pak jsou samozřejmě páníčci, kterým je všechno jedno. Tam budou i vaše spodky k ničemu.
