Článek
Baví mě dívat se na světy pejskařů a těch ostatních („ostatní“ nemá pejorativní, nýbrž pouze rozlišovací význam) trochu z nadhledu. Vzala jsem proto rozum do hrsti a zamyslela se nad tím, co nám tak nějak svorně na psech vadí ze všeho nejvíc. A shoda na obou stranách barikády je v tomto případě vzácná. Je to štěkání. A bohužel mu tak úplně nerozumí ani jedna strana.
My, zarytí příznivci čtyřnohých chlupáčů, štěkání většinou považujeme za nezbytnou součást bytí, ale pro ostatní se jedná o neospravedlnitelný přestupek proti klidnému soužití. Po pravdě řečeno mně taky vadí konstantní štěkání. Komu by taky ne?
Na základě osobního průzkumu věčného dialogu mezi oběma skupinami jsem zúžila problém na dvě hlavní témata, které mají ovšem mnoho společného. Štěkání za plotem a klasické „On vám nic neudělá, chce si jenom hrát.“
Takže popořádku.
Psi štěkají, to je prostě fakt. My mluvíme, smějeme se, nadáváme, hádáme se atd, a oni holt štěkají. A stejně jako u lidí má hlasitý projev mnoho různých významů. Ale věřte, že málokdy se jedná o agresi. Když ale pes vrčí, a ještě k tomu cení zuby, mějte se na pozoru, tam jde o hodně. Vrčení totiž znamená důrazné varování.
Plotová agrese
Všichni známe štěkající chuligány pronásledující nás po celé délce plotu. A nedejbože, když s sebou máte svého psa. I z vašeho ňuňánka se stane zuřící příšera a zdá se, že by se ti dva asi vzájemně zamordovali, kdyby tam ten plot nebyl.
Ráda bych vás vyvedla z omylu. Pravděpodobnost, že by se bez toho plotu jenom očuchali a šli si po svých, je obrovská. Ale vrátka raději neotevírejte! Jestli chcete zjistit, jak to spolu doopravdy mají, dohodněte se s majitelem plotového strašáka, pokud s ním je domluva je možná, a seznamte své psy někde jinde. Ale upozorňuji vás, že i kdyby se z nich stali nerozluční přátelé, stejně na sebe budou přes ten plot štěkat. Proč?
Inu, ona ta plotová hysterie má svoji logiku a většinou ji přisuzujeme teritoriálnímu chování. Některá plemena, jako ovčácká a psi hlídací, mají k teritoriálnímu chování přirozeně větší sklony. To je ale jenom jeden z důvodů. Tím dalším a obecně platným, je frustrace. Ale z čeho?
Pes silně touží nějaký podnět prozkoumat a přiblížit se k němu, ale kvůli přítomnosti plotu nebo jiné bariéry, která mu v přístupu brání, nemůže. To vede k frustraci a pes se brzy naučí spojovat pouhý pohled na tyto podněty s Pavlovovou reakcí.
Chci tím říct, že pes, který za plotem štěká, pravděpodobně vůbec není agresivní, ale vyjadřuje tak svoji frustraci nebo instinktivně brání své teritorium. Prsty mezi škvíry v plotě mu ale rozhodně nestrkejte. Silná frustrace totiž může eskalovat v agresivitu i u jinak pohodového psa.
Z velmi podobného principu vychází zuřivé štěkání na vodítku.
Vodítkový efekt
I pes na vodítku je značně omezen ve svobodném průzkumu. Navíc když ho za to vodítko nonstop taháme a nenecháme ho nic očichat. Nezapomínejte, že čich je pro něj víc než oči a instinkt mu tak velí. Takže když potká jiného psa a nemůže se s ním řádně seznámit, štěká jak pominutý. Nebo by ho rád pozdravil a nemůže. Nebo se ho třeba bojí a nemůže zdrhnout. Takže jsme opět u té frustrace z omezení.
Uvedu příklad ze života. V psí školce se pravidelně setkávají dvě fenky ze sousedství. Dvouletá německá ovčačka Lia a stejně stará ohařka Lisa. Hrají si celý den jako dvě nejlepší kámošky a pak se pěkně spolu schoulí na jedné velké posteli. Neumíte si ale představit drama, když se potkají na ulici! Vypadá to jako zuřivý souboj šelem na dálku, protože páníčci je blíž k sobě ze strachu nepustí.
Nejhůř jsou na tom malá plemena, která lze snadno zvednout na vodítku nebo vzít do náruče, což je velmi typická obrana jejich majitelů před blížícím se psem. No jo, ale v tom momentě na toho chudáka úpícího, řekněme bichonka, který nemůže kromě hysterického štěkotu dělat vůbec nic, ten druhý pes pravděpodobně skočí. Ne aby ho zardousil, ale protože se chová instinktivně.
Zkuste si to někdy v bezpečném prostředí, třeba doma s návštěvou. Vezměte psa do náruče a uvidíte, že na vás ten druhý bude skákat. Jste v klidu, protože je oba znáte. Reakce na ulici je stejná, ale protože se toho druhého psa bojíte a váš pes kvůli vám asi taky, může to vypadat jako útok.
Téma psího štěkání je velmi zajímavé, a ještě se mu budu věnovat, protože plotová agrese a vodítkový efekt jsou jenom malým zlomkem výčtu důvodů, proč pes štěká.
Na závěr bych chtěla trochu poopravit ono přísloví o štěkajícím psu. On totiž může kousnout. Asi jsem vás teď popletla, že?
Je to stejné jako u nás lidí. Přemíra adrenalinu musí jít někudy ven. Málokterý pes je ale z podstaty agresivní a obyčejné štěkání by nás nemělo děsit.
Předpokládat, že každý páníček zná svého psa, je naivní, a ze školky o tom vím své. Ale poradím vám trik. Neplatí sice stoprocentně, ale jako vodítko (nikoli to psí) poslouží.
Když uvidíte na ulici někoho se psem a ten NĚKDO se vám bude zdát od pohledu agresivní nebo vystrašený, zbystřete. Velmi pravděpodobně bude stejný i jeho pes. A i vystrašení psi mohou nepříjemně překvapit. Pokud se k vám ale rozeběhne pes jen tak a páníček na vás bude hulákat ono osvědčené: „On vám nic neudělá, chce si jenom hrát,“ velmi pravděpodobně to tak je.
Věřte svému psovi. Když nebudete vy chápat, jaké má cizí pes úmysly, ten váš to zjistí sám. Oni mezi sebou totiž dokážou komunikovat lépe, než umíme docenit.
Více o štěkání příště, ale přece ještě jedna dobrá rada. Když uvidíte psa se zježenými chlupy (ano, další hezké moudro), a vyceněnými zuby, vězte, že ten si za vámi pohrát nepřišel.
Ať máte strach, jaký chcete, neutíkejte, protože pes vás bude honit. Nezvedejte ruce ani neskákejte na zídku, protože na vás jistojistě skočí. A mějte na paměti, že to vůbec nic nevypovídá o psím charakteru. On se jenom se chová přirozeně.
Přeji všem příjemnější procházky kolem plotů a psů na vodítkách.
