Článek
Jaké jsou důvody, proč si lidé pořizují psy, aby je pak nechali celý život uvázané u boudy? Hlídání domu? Protože se to tak v jejich rodině dělalo vždy? Nebo protože prostě nechápou, že zvíře trpí?
Uvazování psů k pevným objektům na dlouhou dobu totiž není nic jiného než týrání. Pes uvázaný k boudě celé dny, měsíce a většinou i roky a celý život je trestuhodný počin a pouze dokazuje, že zdaleka ne každý, kdo má psa, musí být nutně milovníkem zvířat.
Dlouhodobě uvázaný pes nevyhnutelně trpí nejen fyzicky, ale i psychicky, a je předurčen k životu v nikdy nekončící mizérii. Kromě toho je vystaven druhotným zdravotním i bezpečnostním rizikům vyplývajících z jeho krutých životních podmínek.
Povětrnostní vlivy
Ani snad nemusím připomínat výkyvy počasí v našich podmínkách během roku, které mohou vykazovat i padesáti stupňový rozdíl. Pes je celoročně vystaven jak hlubokým mínusovým hodnotám v zimě, tak tropickým vedrům v létě.
Boudička by zřejmě psa měla chránit v létě stínem, v zimě před mrazy. Možná mu majitel při nižších teplotách vystele pelech, který v mnohých případech zůstane v boudě několik měsíců. Pes je uvázán na kratším či delším řetězu a nemá možnost se přemístit do pohodlnějšího, teplejšího nebo chladnějšího místa, jak by dle svých instinktů jinak udělal.
Zdravotní rizika
Zřejmě nebudu daleko od pravdy, že majitel, který s klidným svědomím nechá psa přivázaného k boudě, příliš nedbá na jeho hygienu. Pes je neustále vystaven všem druhům hmyzu přenášejícím nemoci, včetně klíšťat, blech a komárů. Jeho bouda zřejmě také nebude pravidelně udržovanou hygienickou oázou. O pravidelném očkování se můžeme pouze domnívat, že se provádí. Opak bude ale nejspíš pravdou, i když nechci nikomu sahat až tak hluboko do svědomí.
Zdravotní rizika ale zahrnují i fyzické nehody včetně obtočení řetězu kolem těla, hrozbu uškrcení, zaseknutí se kolem nějakého objektu a v neposlední řadě nezapomínejme na to, že pes u boudy často štěká a natahuje se až kam mu řetěz dovolí, a ten mu způsobuje poranění krční páteře.
Do zdravotních rizik zahrňme i otázku hodnotné výživy a pravidelného a dostatečného přísunu čerstvé vody. Miska převržená pohybujícím se řetězem či nedostatečně zásobovaná patří k nejčastějším úskalím pejsků uvázaných na řetězu.
To ale zdaleka nejsou všechny problémy, které s dlouhodobým pobytem psa na vymezeném prostoru čekají. I kdyby všechny předchozí body včetně hygieny byly majitelem důsledně dodržovány, k fyzickému a psychickému utrpení stejně nevyhnutelně dochází.
Fyzické potřeby
O tom, že každý pes potřebuje pohyb, nemůže nikdo diskutovat. A nemyslí se tím okruh s vymezeným průměrem, byť by to byly desítky metrů. Čím kratší řetěz, tím pochopitelně horší důsledky. Pes bez dostatečného pohybu může trpět kardiovaskulárními, svalovými a neurologickými onemocněními.
O doslovných fyzických potřebách se pouze zmíním. Každý si jistě umí představit, že pes nemá jinou možnost než je vykonávat na omezeném prostoru, kde i spí a žere. Důsledky nechám na představivosti čtenářů.
Nejhorší ze všeho jsou ale psychické dopady na dlouhodobě uvázaného psa.
Psychické dopady
Pes je společenské zvíře a na život v sociální izolaci není nastaven. Pes ke zdravému psychickému vývoji potřebuje být součástí lidské smečky, zkoumat své okolí, být vystaven zdravé socializaci a mentální stimulaci, která je mu na řetězu v kritické míře odepřena.
Pes trpí samotou, z čehož vyplývají mentální poruchy včetně depresí, úzkostí, strachů a samozřejmě i agrese. Právě agrese je ale bohužel často vyžadována v případě, že je pes k boudě přivázán jakožto „hlídací pes.“ To by se dalo označit za zneužívání zvířete za použití velmi kontroverzních a odsouzeníhodných prostředků.
Navíc je to ke všemu nikoli neprozíravé, ale velmi nebezpečné. Každý pes, který před nebezpečím nemůže utéct, se projevuje agresí. Je to jeho jediný způsob obrany. Chyba ale není v něm.
Žádnému psovi se jeho život na řetěze nelíbí. Pokud se mu povede utéct, věřte, že se dobrovolně nikdy nevrátí. Takový pes se ale neumí ve světě orientovat, je zranitelný a pro okolí může být nebezpečný. Doslova jako pes utržený ze řetězu.
Společensky je uvazování psa vzhledem k zastaralé tradici více tolerováno než jiné typy fyzického týrání, v tomto případě jde však o trestuhodné zanedbávání základních potřeb. A na to se vztahuje i Zákon České národní rady na ochranu zvířat proti týrání, který, jak se domnívám, by se dal na případy dlouhodobého uvazování psa na omezeném prostoru uplatnit.
Ač nemám právní vzdělání, tuším, že několik paragrafů a odstavců z onoho zákona je všeříkajících. Například § 4, odst.3 uvedeného zákona přímo označuje za týrání zvířat „Omezování bez nutnosti svobody pohybu nutnou pro zvíře určitého druhu, pokud by omezování způsobilo utrpení zvířete.“
Jaké jsou nejčastější obranné komentáře majitelů, kteří své psy nechávají přivázané u boudy? Protože je to přece pes a je tak zvyklý. A protože se to tak dělalo vždycky, tak co? Ano, ledacos se dělalo „vždycky“. Takový argument ale v moderní době neobstojí. Dřív se také děti bily rákoskou.
Hlídání psa přivázaného k boudě má kromě živého „alarmu“ spoustu praktických nedostatků. Doporučuji se proto poohlédnout po modernějších metodách, jako jsou třeba kamery a jiné technologické vymoženosti, které pravděpodobně vyjdou levněji a nezahrnují utrpení zvířete.
Nejsem žádným zastáncem vměšování se do cizích záležitostí. Nicméně v případě týrání zvířat je ospravedlnitelné stejně jako oznámení domácího násilí v bytě sousedů. Pokud nepomůže si s majitelem promluvit a psovi jakkoli pomoct, v případě nouze nelze jinak než případ nahlásit úřadům.
Možná nejsem daleko od pravdy, že někteří majitelé pouze netuší, jaké utrpení psovi působí právě proto, že se to tak u nich v rodině dělalo vždycky. Nemají povědomí o základních potřebách psů, možných rizicích a jistém utrpení. Proto je osvěta tolik důležitá.
Až bude přivazování psa k boudě považováno za společensky neakceptovatelné, máme šanci se této prastaré praktiky konečně zbavit.
