Článek
Slyšeli jsme to všichni, už si ani nepamatujeme kdy a kde. Pověr a mýtů na různá témata bychom vyjmenovali bezpočet, já se ale jako vždy zaměřím na psy. Ještě po letech, které jsem strávila obklopena pejsky všech věkových kategoriích a rozličných ras, charakterů a temperamentů, mě překvapí, jak hluboce zakořeněné jsou v nás některé nepravdy, které nám předci o psech předávali. V mém případě to byl otec.
Pes byl z pohledu historického ještě donedávna chápán víc jako pracovní nástroj, to znamená hlavně hlídač či lovec, než jako společnost a člen domácnosti, a věda hrála poměrně malou roli ve zkoumání psího života a komunikace.
Mýty a pověry mají velkou moc, šíří se časem a prostorem a málokdo zkoumá jejich reálný základ. Stejně jako když mě můj otec varoval, že pes nesmí žrát brambory, jinak chcípne. Věřila jsem tomu ještě hodně dlouho a myslím, že řada mých přátel si je tímto „faktem“ stále jistá.
Brambory
Nejenže brambory jsou bezpečné, ale ve skutečnosti obsahují základních vitamíny a minerály, které jsou pro psy dobré. Většina výrobců krmiv je přidává do některých granulí. Vyvarujte se pouze brambor syrových, které obsahují solanin a ten je skutečně toxický. Vařené brambory bez soli a másla jsou ale vhodným doplňkem psí stravy.
Když už jsem začala výživou, těchto potravin se za každou cenu vyvarujte, nechcete-li vašemu psovi přivodit vážné potíže či smrt. Na rozdíl od brambor se nejedná o pověru, ale fakt, který má vědecký základ. Existují další potraviny a substance, které nejsou pro psa vhodné a mohou způsobit nevolnosti, pro stručnost vyjmenuji pouze ty, které jsou skutečně pro toxické. Nevhodných potravin a doplňků je ovšem celá řada a každý psí rodič by se s nimi měl seznámit.
Svému psovi rozhodně nedávejte, ani jako občasný pamlsek, nic z tohoto seznamu:
Čokoláda
Avokádo
Hroznové víno a rozinky
Cibule, česnek a pažitka
Xylitol. Umělé sladidlo používané v některých sladkostech
Pes, který vrtí ocasem, je šťastný
Pohyb ocasem je jedním ze způsobů, jak pes komunikuje a můžeme tak vyčíst jeho náladu. Není to ovšem tak jednoznačné, jak se zdá. Vrtění ocasem je pouze jedním z projevů jeho emocionálního stavu. Tím může být radost, vzrušení, ale také negativní projev jako agrese.
Jedině celkový postoj, výraz a postavení uší je obrazem jeho skutečného rozpoložení. Takže když k vám přiběhne pes, který vrtí ocasem, nemusí to nutně znamenat, že se chce lísat. Podívejte se, jestli je uvolněný a vrtí celým tělem a očima se na vás směje. Ano, z psího obličeje se dá vyčíst hodně. Jestli je to tak, má radost, že vás vidí. Pokud má ale tělo napjaté a upřeně vás pozoruje, i kdyby vrtěl zdviženým ocasem na obě strany, raději se nesnažte na něj zapůsobit láskyplným gestem.
Jeden psí rok je sedm člověčích
Tahle teorie se šíří celým světem a prostě není pravda. Roční pes má blíž k patnáctiletému puberťákovi než k sedmiletému děcku. Také průměrná délka života se liší až dvojnásobně v závislosti na rase a velikosti. Kupříkladu čivava se může dožít 15 až 20 let, zatímco německá doga bude v osmi letech velmi stará, pokud vůbec budete mít to štěstí, že se tak dlouho dožije.
Psi vidí černobíle
Oni nevidí stejnou barevnou duhu jako člověk, ale neznamená to, že by barvy vůbec nerozlišovali. Jenom mají škálu omezenou na odstíny modré, šedé a žluté. Jejich vnímání barev se dá připodobnit k barvoslepému člověku s červeno-zelenou slepotou. Takže když hodíte pejskovi oranžový míček na zelenou trávu, zřejmě ho neuvidí, protože mu barevně splyne.
Psi milují objímání
Moc mě to mrzí, ale ani to bohužel to není pravda. I já to samozřejmě dělám, protože si nemohu pomoct a psi to většinou chápou, protože jsme je tak naučili. Ale neznamená to, že by byli z našich projevů nadšeni. Pes, kterého obejmeme, se cítí chycený do pasti a ve stresu. Psi, když bojují, často jeden druhého „přikove“ k zemi. I když pes vaše objetí toleruje, rozhodně z něj nemá potěšení. To ovšem neznamená, že ho nemůžete hladit, drbat za ušima a prokazovat mu svou lásku jinak. Až budete chtít svého psa příště sevřít v náručí, pomyslete, jestli děláte dobře jemu nebo pouze sobě. Já vím, tohle je fakt těžké.
A něco smutného, ale moc důležitého na závěr. Všichni, kdo milujeme své psy, víme, přestože si to nechceme připustit, že je zřejmě přežijeme. A přijde poslední chvilka. Jedna z nejhorších pověr je, že…
Pes chce být ve smrti sám
Nechce. Na pokraji smrti někteří psi skutečně mohou odejít a zemřít dál od domova. Pes je před smrtí zmatený a může se stát, že bloumá a nenajde cestu zpět. Také mohou u některého psa převážit instinkty, které mu velí ochránit smečku před predátory. Ale to je výjimečné a buďme upřímní, není velmi pravděpodobné, že pes zemře přirozenou smrtí ve spánku. Častěji se rozhodneme ukončit trápení nemocného či nemohoucího psa sami a povoláme veterináře.
Vím, že je to moment pro nás šílený, ale mějte na paměti, že je horší pro nás než pro něj. Psi jsou pragmatičtí a přijímají smrt jako nevyhnutelnou záležitost. To ale neznamená, že chtějí být sami s cizím člověkem v cizím a nevlídném prostředí. Dost na tom, že trpí fyzicky. Nechápou, proč je nejmilovanější bytost na světě právě teď opustila. Takže prosím vás, až to přijde, buďte s ním až do konce, stejně jako on s vámi celý život prožíval všechno dobré i špatné. Být s ním do poslední chvíle a dát mu pocit klidu a bezpečí je to nejmenší, jak můžete svému psovi všechnu lásku oplatit.
Nejsobečtější věc, kterou jsem kdy slyšela, je: „To nedám. Na to nemám. To bych nezvládl/a.“ Ale jistěže ano. Ubezpečuji vás, že když budete u svého psa až do konce a dáte mu najevo, že ho milujete, bude odcházet klidně. A vy budete moct dál žít se vzpomínkami a bez pocitu, že jste svého miláčka odložili na veterině smrti napospas a zbaběle utekli. Ona už ta ordinace je dost problematická. Máte-li možnost, zavolejte veterináře domů.
Omlouvám se čtenářům, že jsem koncem článku zahájila nový rok trochu pochmurně. Ale je nutné i o těchto věcech mluvit, protože se týkají každého pejskaře. A používání pověr k vlastnímu prospěchu je v tomto případě záležitost krutá a pokrytecká.
